Článek
Láska je věčná stejně tak jako světlo. V dlani se mi chvěje plamínek svíce, který nikdy nepohasne. Oslava Dušiček se odvíjí od slavnosti Všech svatých, který připadá na 1. listopadu. V noci z 31. října na 1. listopadu slavili Keltové konec léta a nový rok svátek Samhain. Samhain byl podle keltské tradice časem, kdy se duše zesnulých vrací domů a jejich příbuzní jim svítilnami z vydlabaných řep pomáhají na cestě do podsvětí. Na ochranu před zlými duchy se lidé převlékali do hadrů a malovali si obličeje.
Svátku Samhain je svou podstatou a znaky nejvíce podobný Halloween slavený večer 31. října. Historickým předchůdcem křesťanských Dušiček byly u pohanských Slovanů ritualizované oslavy či hostiny konané přímo na nekropolích na počest zesnulých předků. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 opat z Cluny, sv. Odio (+1048), který se snažil pokřesťanštit pohanskou tradici. Z Cluny se slavení rozšířilo po všech benediktských klášterech. V Římě se památka 2. listopadu začala slavit ve 13. století. V roce 1915 dovolil papež Benedikt XIV(1748) složit tři mše všem kněžím.
Jednu za úmysl papeže, jednu za duše v očistci, jednu za jiný úmysl. V té době se na Dušičky pořádaly průvody na hřbitovy, zdobily se hroby, lidé tiše rozjímali a věnovali vzpomínku těm, co navždy odešli z tohoto světa.
Lidové zvyky:
Jedna z řad českých pověr je, že v předvečer Dušiček vystupují duše z Očistce, aby si odpočinuly od útrap. Blízcí hříšníků proto měli naplnit lampu olejem a máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny. Večer se příbuzní nebo přátelé napili studeného mléka, nebo se jím postříkali, aby se duše ochladily. Na svátky se také pekly „kosti svatých“, bochánky či rohlíky ve tvaru kostí. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. V okolí Českého Krumlova nazývali tuto koledu „chodit po rohlíkách“.
Pečivem „Dušičkami“ se obdarovávali chudí, pocestní a žebráci u kostela. Na území jihočeského Doublebska se pekly tzv. všesvaté rohlíky nebo všesvaté dušičky. Toto pečivo bylo větší než jinde.
Křesťanské zvyky:
Podle kardinála Vlka je památka zesnulých největším svátkem vedle vánoc, který v Čechách slaví jak křesťané tak i nevěřící, a to vzpomínkou, ozdobením rodinných hrobů či zapálením svíčky. Pro katolíky znázorňují živé květiny víru ve věčný život a mají demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Hořící svíce mají symbolizovat přítomnost zmrtvýchvstalého Krista, stejně tak jako o velikonocích nebo mši. Slavení eucharistie: „Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme jaké svědectví nám zanechali“.
Obětinky: V Církvi československé husitské byla pod vlivem modernismu rozšířena praxe tzv. obětinek, kdy při bohoslužbě či zvláštní pobožnosti byly sesbírány lístečky se jmény zesnulých, někdy připnuty na velký vzpomínkový věnec umístěný v čele bohoslužebného prostoru.
Květinový dar: Při výzdobě hrobů a vzpomínkových míst v zemích s křesťanskou tradicí bývají v tomto období použity i umělé a sušené květiny aranžované ve formě smuteční vazby. Důvodem je chladno nebo mrazíky obvyklé v tomto období.
Kriminalita: Zlodějům během Dušiček doslova nastává sezóna. Bezostyšně kradou věnce, kytice, svíčky, lucerny a další ozdoby z hrobů, a snaží se je zpeněžit. Rovněž jsou častější vloupání do zaparkovaných automobilů návštěvníků hřbitova. Policie ČR proto radí především seniorům, aby nenavštěvovali opuštěná místa v době, kdy se již na hřbitovech stmívá a v jejich okolí se nepohybují ostatní lidé. Návštěvníci hřbitova, především starší lidé by si měli zvláště dávat pozor na příruční zavazadla, mít je stále na očích a neodkládat je příliš daleko.
A jak se slaví Dušičky ve světě?
Polsko: Zde existují tradice otevírání oken a dveří, aby se duše zemřelých cítily vítané. Než lidé vkročí na hřbitov, mohou také během Dušiček zakoupit speciální sladkosti.
Slovensko: Slovenské hroby září podobně jako ty české, přičemž lidé pokládají na hroby věnce a čerstvé květiny, a zapalují svíce.
V Maďarsku, Rumunsku a Chorvatsku oslavy Dušiček pojali podobně jako u nás, ale zároveň se zde lidé setkávají s halloweenskými akcemi.
Ukrajina: Existuje zde obdoba českých Dušiček, která se slaví týden po velikonocích. Pozůstalí navštěvují hroby zemřelých a kladou na ně věnce a květiny, ale i sušenky, kraslice a bonbóny pro ostatní návštěvníky. Kromě toho připravují dobrá jídla, která jedí během vzpomínkové hostiny a zesnulým na hrob pokládají také panáky nebo cigarety.
Mexiko: U příležitosti Dne mrtvých, který se slaví od večera 31. října do 2. listopadu se pořádají velkolepé oslavy. Děti i dospělí se převlékají do kostýmů, hlavně za kostlivce, aby se vysmáli smrti a tím ji od sebe odehnali. Rodiny také navštěvují hroby zemřelých, kam pokládají jejich oblíbená jídla, pořádají pikniky, večírky, průvody nebo hostiny. Navíc věří, že se duchové mrtvých mohou k jejich oslavám přidat.
Čína: Svátek, kdy se lidé vydávají k hrobům svých zesnulých známý jako Qingming připadá na 15. den po jarní rovnodennosti. Podobně jako v Mexiku s sebou lidé nosí jídlo a pití, přičemž nesmí chybět čaj. Zlé duchy pak odhánějí nošením větví nebo je pokládají před vchodové dveře. Rodiny chodí na výlety, zpívají a tančí.
Japonsko: Památku předků zde uctívají festivalem. Onon se slaví tři dny v červenci nebo srpnu, během kterých se duše zemřelých vracejí do našeho světa a navštěvují své blízké. Lidé pak v parcích nebo chrámech tančí klasický tanec známý jako bondori. Po řekách posílají papírové lucerny se svíčkami a zapalují ohně, díky kterým se duše zemřelých mohou vrátit do našeho světa.
Bali: Desetidenní festival s názvem Gulundan Bali oslavuje duchy navštěvující zemi, tvůrce vesmíru a vítězství dobra nad zlem. Také vyrábějí ovocné a květinové dary, které přinášejí do chrámů nebo pokládají na domácí oltář.
Halloween: Je původně keltský svátek, který se slaví 31.října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých. Svátek se zachoval především v anglosaských zemích, především v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku a Austrálii. Název je zkratkou skotského „All Hallows Eve“, který se odehrával v předvečer Všech svatých. Halloween je především keltským svátkem sahajícím až do doby před naším letopočtem. Den 31. října byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou).
Keltové tento den vnímali jako pomezí, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Stavěli proto oltáře, které obsahovaly ptačí pera nebo zvířecí lebky, a měly za účel navázat spojení s mrtvými, pro které pak pořádali uctívací obřady. Lidé na sebe výjimečně navlékali masky a převlek, aby se chránili proti zlým duchům. Mnohé z původního Halloweenu se dochovalo dodnes. Lidé před svými domy staví malé oltáře, ovšem k jejich stavbě jsou používány dýně, místo ohňů se zapalují svíčky.
Obliba Halloweenu roste i v Česku. Pro děti se pořádají různé lampionové průvody v maskách nebo besídky, kde se mohou promenádovat ve strašidelných kostýmech. Halloween slibují také zámky, hrady a další turisticky oblíbená místa. Široko daleko září dýně vnášející světlo do zkracujících se a stále temnějších dnů. Pro dospělé se pořádají různé halloweenské večírky v kostýmech či maskách a chybět nemohou ani různá promítání halloweenských hororových filmů.
Pro mě samou mají Dušičky zvláštní význam. Do dáli zářící hřbitov je pro mě svatá půda, v níž jednou, až doplápolá plamínek mé pozemské svíce také spočinu. Atmosféra je zde magická zahalena tajemstvím. Na hřbitov chodím především uctívat své milované, rozjímat, vzpomínat a také se pomodlit za jejich duše. Halloween zcela nezavrhuji, ale dušičky jsou pro mě symbolem věčné lásky a také naděje.
Duše je uvnitř mne a kam se ztratí po mé smrti nevím. Jedním ze symbolů strašidelného halloweenu je černá kočka. Nevím proč. Je to takové krásné milé zvířátko. Takový umouněný kominíček pro štěstí. Alespoň pro mě. Zvíře by se nikdy nemělo stávat symbolem jakéhokoliv zla nebo rituálu. Je to čistá duše. I zvířata mají duši a kdo ví, třeba stejně nesmrtelnou jako je ta naše. Proč by navěky měla žít jen ta lidská a ne také zvířecí.
A co se stane se mnou až nebudu. Třeba už nebude nic anebo právě má duše bude žít dál v jiné formě. Ve světle. V plzeňském kraji ve vesničce Luková u Manětína se nachází jeden z nejstrašidelnějších kostelů v Česku. V lavicích pro věřící sedí 32 kamenných soch připomínajících duchy. Do sádry je přidán fosfor, a tak v létě, kdy do kostela svítí celý den slunce pak postavy večer světélkují. Tuto neobvyklou podívanou se chystám navštívit. Ublížit mohou jen živí. Ne mrtví nebo duchové. Tito kamenní duchové patrně mají své poslání. Ochraňovat jim svěřený kostel.
Na Halloween zapálím malou oranžovou dýničku pro radost, na Dušičky svíčky, a i to malé světýlko uvnitř mě samé. Než moji nejdražší odešli na věčnost, chodívali jsme společně na hřbitov vzpomínat a tiše rozjímat. Doma jsme si pak vyprávěli společně prožité příběhy. Svíčky jsem dávala a dodnes dávám také na okenní parapet, aby dušičky ke mě trefily. Když umřela babička, řekl mi tatínek, že se stala hvězdičkou nebo andělem. A já se dívám tam nahoru stále častěji a na křídlech andělů posílám ten nejsladší polibek.
Ráda se v tomto dušičkovém období vracím ke své oblíbené knížce od Danteho Alighieriho Božská komedie. Pokaždé mě toto dílo přivede k hlubokému zamyšlení nad životem a o tom, co může být po něm. Jedno z českých pořekadel praví: „Dnes jsme zde, a zítra kde?“ Naši předkové dobře pozorovali pomíjivost všeho pozemského a přijímali smrt jako nezbytnou nutnost. „Prach jsi a v prach se obrátíš“, praví kniha knih Bible.
Kmotřička Smrt nezná slitování a často bývá krutá, ale je jediná spravedlivá na tomto světě. Jednoho dne si přijde pro každého z nás. Chudého i bohatého, mladého i starého, pána i kmána. Nedá se koupit, nenechá se uplatit, nelze se proti ní pojistit.
Anketa
https://radimejak.cz>dusicky-kdy-a-proc-se-slavi
https://cesketradice.cz>dusicky-zvyky…
https://www.lukova-kostel.cz
https://www.kudyznudy.cz>aktivity>kostel>sv-jiri-v
https://www.poznatsvet.cz>clanek
https://cs.wikipedia.org>wiky>Halloween
https://radimejak.cz>halloween-kdy-proc
https://radimejak.cz>dusicky-kdy-a-proc-se-slavi
policie ČR
