Článek
Jaro miluji snad ze všech ročních období nejvíce. Loni o prodlouženém velikonočním víkendu jsem vyrazila na výlet po památkách. Byl krásný letní den, sluníčko se jen smálo a já jsem si oblékla svou oblíbenou sukni v zelenkavé barvě a růžové tílko s odhalenými pažemi. Cestou na autobus jsem potkala svou spolužačku ze střední. Celá byla zahalená v šedé barvě. Na zašedlém sídlišti dob minulých by zcela jistě splynula s okolními paneláky. „Jé, čauky, ani jsem tě nepoznala. Ty nosíš mini.“ Ne, odpověděla jsem. „Jak vidíš, část kolen mi vidět není. No, a i kdyby,“ trochu mi vzala dech. „Ty, víš ale kolik nám už je. No co, pětapadesát mi za pár týdnů bude,“ odvětila jsem. „To, že spadám do kolonky neviditelných, přece ještě neznamená, že mám chodit v černém čádoru nebo burce.“ Lehce jsem se pousmála. „Viděla jsi někdy takovou Vondráčkovou, že by si svůj věk připustila, oblékla si zástěru, uvázala šátek nebo si navlékla neforemný pytel barvy nijaké.
„To je ale celebrita. To je přece něco jiného.“ Usoudila ta šedá myšička. „Hele Jolano, tak mezi námi děvčaty. Viděla jsi někdy chlapa, co žehrá nad věkem, nazuje bačkory, oblékne si manšestráky, flanelovou košili, a když už je děda, tak prostě děda. Chodím na bazén. Tito dědové přijdou v plavečkách podobným ženským bikinám, ne v šortkách po kolena. Vyvalí ty své pivní pupky, ve vířivce nahodí úsměv od ucha k uchu a skvěle si to užívají. A odcházejí jako frajeři. Teda jak kteří, ale ten, co jsem ho nedávno viděla, švihák lázeňský, co by stál za hřích. Táhne mu tak na šedesát, ale oblečený ve slušivé bílé polokošili, rifle. Žádné ponožky v sandálech, prostě jen bosá nožka. Ale to jsou chlapi. No, a tak nějak po chlapácku bychom my ženy měly někdy uvažovat. A když už tedy ne chlapi, co taková královna Alžběta. Zkrátka fešanda navzdory věku,“ vedla jsem si svou.
„Co znám muže, tak se až tak neřeší jako my ženy. Chápeš. Oni stárnou trochu jinak. Málokteré ženě sluší šedivé vlasy. I když se šediny začínají dostávat do módy. Mnohým ženám přidávají léta navíc. Naopak většině mužů šediny sluší a pro mladší ženy jsou přitažlivější. Nosoretní rýhy a propadlé tváře jednoduše zamaskují strništěm. Tohle obdaření ze strany přírody jim my ženy ve starším věku můžeme trochu závidět.“
O věku hodně napoví, jak promlouvám ke světu.
Člověka netvoří jen číslo v kalendáři, ale také věk biologický. A ten se může podstatně lišit od toho kalendářního. A to směrem nahoru nebo dolů. Mně taková chytrá vrnící mašinka na dnech zdraví určila dvaačtyřicet let, asi za to může plavání a zdravá strava. Změří zde tlak, krev, píchnou do prstu. Pak jsem skákala na bedýnce, nebo několik minut šlapala na atrapě kola. Vezmu si do ruky přístroj, co se podívá na mé vnitřní hodiny a určí biologický věk. Na jiném stanovišti mi zase digitální váha ukázala hustotu svalové hmoty a také, kolik mám podkožního tuku.
Trochu jsem omezila sladké a vůbec mi nechybí. Tedy krom zmrzliny z Opočna, především vanilko-čokoládové, přesto nejede vlak. Nějak jsem na sladká jídla přestala mít chuť. Za to taková minutka s volským vokem a hořčicí, nebo opečená klobása s křenem. Samozřejmě jen občas, třeba po třicetikilometrové jízdě na kole. A pak vychlazené pivečko k té klobásce, to si zhuntované tělíčko zaslouží. Jak se říká, všeho s mírou, a pak člověk může jíst takřka cokoliv. Klidně i oblíbenou koňakovou špičku bez výčitek. Nebo zmrzlinový pohár, co v létě hezky osvěží.
Před lety jsem četla vyjádření švédského kadeřníka, že žena po čtyřicítce, by měla nosit kratší střih. A tak se mnohé čtyřicátnice nechaly ostříhat skoro na kluka. Sama jsem v dětství nosila sestřih na vrabčáka, a když jsem šla se džbánkem tatínkovi pro pivo, oslovil mě výčepní. „A chceš ho plný s hodně pěny chlapečku.“ No, když chlapeček tak chlapeček, a tatínkovi jsem donesla už pivo bez pěny. Musela jsem se zkrátka pochlapit. Pak jsem začala házet koulí. Vzorem se mi stala Helena Fibingerová. Časem mi narostly mi svaly. Jednou jsem ubalila spolužákovi takovou facku, až si sedl na zadek. Chtěl si na vlastní pěst vyzkoušet pevnost mého pozadí. A tak jsem svůj majetek bránila jako správná lvice.
Tatínek říkával, že bych měla jít rubat do dolů. A když přivezli uhlí, než se vrátil z práce, měl ho složené. Když se podívám na film Metráček, Jitka je věrnou kopií mých školních let. Prostě se moc dobře poznávám, a od srdce se při sledování filmu zasměji. Teda pecku jsem měla, a to pěknou. Za svou postavu jsem se styděla. Jeden čas jsem chodila oblékaná ve stylu stará mladá. A když už jsem se přece jen s nějakým klukem seznámila, byla jsem pro něho víc dobrou kamarádkou do deště než dívkou snů, s níž by chtěl chodit.
Pokud se přijmu taková, jaká jsem, mám vyhráno.
Čím jsem však byla starší, tím více jsem toužila stát se krásnou, křehkou ženou. Takovou tou opečovávanou květinkou. Nechala jsem si narůst vlasy, zhubla a poprvé jsem si oblékla šaty. Oblíbila jsem si ty s velkými květy a oblečky v jemných pastelových barvách. A pak jsem zase uslyšela ten známý hlas módního policisty, že žena po čtyřicítce by měla chodit střídmě oblékaná. Zkrátka babsky, jak říkává má kamarádka. Věk se posunuje a byl-li dříve, zřejmě ve středověku čtyřicátník starý kmet, dnes je mužem v nejlepších letech. A mnohdy i fešák. A mnohá padesátnice strčí lehce do kapsy své o generaci, dvě mladší vrstevnice. Tak proč by se měla oblékat do nevýrazných barev, přestože má krásné štíhlé nohy, svůdný dekolt a opálenou sportovní postavu.
A dnes seženou hezké oblečení i silnější ženy. Různými střihy a barevnými triky lze postavu zformovat a zeštíhlet. Moje maminka říkávala, že okolí bere ženu tak, jak se projevuje, bez ohledu na to, zda je jí sladkých náct, cet, či dokonce sát. Když si myslí, že je v pětačtyřiceti stará, a chce o tom přesvědčit celý svět, tak je prostě stará. Taková chce zkrátka být. Vše se odehrává především v naší hlavě, a to, jak vidíme sami sebe z nás sálá ven. Jiná je už babička, oblékne si žluté šaty a věk jí nikdo nehádá. Žena se nemusí oblékat uměřeně svému věku. Jediné, co by zde nemělo chybět je soudnost, ale ta platí téměř pro každé kalendářní číslo. Neměla by ale působit směšně. Proč by si štíhlá padesátnice nemohla obléct kratší sukni, když ji sluší. Na silnější ženě, třebaže o dost mladší může zase vzbudit efekt opačný. Někdy dokonce maminka vypadá mnohem lépe než dcera, anebo působí spíše jako kamarádky než matka s dcerou.
Po vydařeném výletě jsem zašla do místní hospůdky na sklenku vína a hned ve dveřích se srazím s jednou ze svých bývalých kamarádek. „Kam tak letíš?“ zeptala jsem se. „Ale na hajzl, mám rozmazané oči a vypadám jako klaun. A vidíš, co je tady chlapů.“ Po návratu z místnosti, kam i císař pán chodíval sám, jsme hodily řeč. Delší dobu jsme se neviděly, a u sklenky bílého se povídá hezky. „Musím si nechat operovat oční víčka, vypadám jako stará bába. A taky nechat si udělat lifting, nebo už z baráku nevylezu,“ zahrnovala mě svými novotami. Nevím, zdála se mi pořád stejná, pleť skoro bez vrásek, a víčka měla povislá jen nepatrně. „Je to strašný, Barča, pamatuješ, ta z Berouna, co s námi chodívala pařit, před pár týdny oslavila padesátku. No oslavila, spíše probrečela při pohledu do zrcadla. Holka, ta ti chytla takovou depku. Jo, tu jsem měla taky, když se čtyřicítka měnila v jednačtyřicítku, dvaačtyřicítku. Z padesátky jsem měla docela nahnáno. Budu vypadat stejně tak, jako ta pětka. Stárnoucí ženská s vypouklým břichem. Když jsem oslavila dvaapadesátiny, dostala jsem narozeninový dort s obrácenými číslicemi. Kéž by se vrátil ten sladký čas. A víš, co nejvíce mě mrzelo. Že jsem svá mladá léta utopila v tuku a sádle. Nyní vypadám mnohem líp. Kila topím v bazénu nebo je odhazuji do pangejtu při jízdě na kole. A jen přejdou Vánoce, jsou tady Velikonoce. Pak letní grilovačka, podzimní burčák, pak zase Vánoce a zase jsem o rok starší. A nenadělám s tím vůbec nic kamarádko.“
„No, a abych ti to dovyprávěla,“ jela jako kolovrátek. „Objednala jsem se na plastiku. Potřebuji poupravit prsa, ta zemská přitažlivost je od určitého věku fakt děs. Trochu přifouknout rty, odoperovat pytle pod očima. No, přece nebudu vypadat jako máti své nejlepší kamarádky. Jen abys holka pak nevypadala jako sestra tvé dcery. To by bylo co,“ a objednala si další sklenku. Třeba někdy v šedesáti taky na tu plastiku půjdu. Člověk by asi nikdy neměl říkat nikdy. Nechci však vypadat jako vosková figurína bez emocí. Snad jen ta povislá víčka. Ta mohou způsobit i zdravotní problém, když je kůže příliš silná a tlačí na oči.
Plastický chirurg ze mě může udělat sladkou barbínu, věk ale nezměním.
Co já vím. Jen jestli ta krásná mlaďounká tvářička, a bezchybné tělíčko bude sedět k bytosti, které vše tak nějak dlouho trvá, a ne, a ne si vzpomenout, kam si naposledy odložila brýle, a marně pátrá v paměti, kde včera byla, a co měla k večeři. „Hele, a nepřibrala jsi nějak. Bývala jsi štíhlejší.“ Potěšila mě. „No jo, hormony, trochu začínají bláznit, asi prožívám druhou pubertu. Já ti holka nevím, buď budu scvrklá jako mumie, anebo budu mít holt zadek. A vypadat jako prdelatý andělíček, ale zase s vyhlazenou pletí. Hele, neřešme to tolik. Co se říká, velký zadek, základ dobré a spokojené rodiny. A dnes si některé celebrity nechávají pozadí vymodelovat. No, a my ho máme přírodní.“ Člověk by neřekl, co vše zapříčiní jedna změna číslice v kalendáři. Hotové tornádo v ženské duši.
Abych se udržela v dokonalé kondici i ve straším věku, začala jsem se věnovat plavání. Postupně jsem se naučila takřka všechny plavecké styly, včetně nejtěžšího motýlka. Plavání nepatří mezi drahé sporty a přináší ten bonus, že se mu může věnovat takřka každý. I lidé starší a silnější. Voda tělo příjemně odlehčí a pomáhá při bolesti kloubů a zad. Záda ocení především plavání na znak, kdy se zpevní páteř a ztuhlé svalstvo se se uvolní. Plavecký styl prsa pomáhá jen tehdy, pokud plavec příliš nezaklání hlavu dozadu, což nesmírně zatěžuje krční páteř a dochází k blokaci.
Nejlépe je hlavu trochu potopit a dlouze vydechnout do vody. Styl kraul a motýlek už patří mezi náročné, kde je lepé využít služeb trenéra. Pravidelné plavání po pár týdnech dokáže hezky vytvarovat postavu, kdy se i z padesátileté ženy, stává modelka. Ztratí větší břicho, zpevní zadek a stehna, a zúží se jí boky. A především získá ztracenou energii, bude se cítit vitálnější a zdravější. Pro méně zdatné plavkyně je vhodná aquazumba. To si člověk také pěkně mákne, jen s tím rozdílem, že nepropotí tričko jako při aerobiku, a neoddělá si kolena. Po padesátce už to zkrátka bez pohybu nejde. Já svá kila, zvláště nabytá po Vánocích chodím topit do bazénu, nebo se jdu protáhnout a zameditovat na jógu.
Když se po ránu podívám na tu podivnou tvář, co na mě zírá ze zrcadla, jen si lehce povzdechnu. Holka, jak já si tě jen dneska namaluji. Dříve jsem používala různé anti age krémy, a ne vždy platilo, že čím dražší, tím lepší a účinnější. Nakonec jsem se vrátila k rodinné tradici ke krému Nivea. A také osvědčenému receptu své babičky. Obličej si mažu obyčejným sádlem. Ne, že bych měla pleť zcela bez vrásek, ale jsou jemnější. Tak jednou za týden použiji liftingovou masku. A když se zrovna nekoupu v chlóru, udělám si wellness doma.
Naložím se do vany, v níž si vytvořím solnou lázeň. Buď do ní nasypu balení alpské soli, nebo piešťanské, která uklidňuje duši, a zmírňuje bolest svalů a kloubů. Výborná je ajuverdská sůl, obsahující sirné sloučeniny, železo, chlorovodík a vápník. Koupel dokáže s tělem udělat stejný zázrak jako moře. Kůže je hebká a lépe se mi dýchá. Tato solná koupel je výborná i při nachlazení. A nakonec si ve vaně udělám peeling z lógru kafe. Turka přímo zbožňuju. Je to můj životabudič, na který nedám dopustit. Padesátka není zcela bezbolestná. Klidně by mohla nést citát z l baby Jagy z legendárního Mrazíka „To mě loupá v kříži“. A když mě zrovna nic nebolí, tak jsem asi mrtvá. A také z hlavy mi toho poslední dobou víc vypadne, než do ní naleze.
Anketa
Když se ještě vrátím ke své bývalé spolužačce, té nevýrazné šedé myšce. „Promiň.“ Řekla mi tehdy. „Já bych takhle nešla ani vynést odpadky. Natož ještě v růžové a s tvými širokými rameny z plavání,“ utrousila závěrem. To, že si její muž nabalil ženštinu v růžových šatičkách, která dokáže dát světu na obdiv i svou celulitidu, už je trochu jiný příběh.
https://moje srdce.cz/new/pristroj-k-mereniveku-vasera
https://prolekare.cz/casopisy/casopis lekaru
