Článek
Pohled očima vědce na současnost i blízkou budoucnost. V čem to měly předchozí generace lehčí než jejich potomci. A jak vůbec vnímá mladší generace ty dříve narozené. Naleznou ještě vůbec tak odlišní lidé, jakými jsou boomeři, Husákovy děti, mileniálové a tzv. Zetka společnou řeč.
Jaká jsou dvě největší sociální rizika současnosti? Tím prvním je téměř určitě chudoba doprovázená hladem a všemi dalšími důsledky, jako jsou nesplácené dluhy, násilí v rodinách, protesty na ulicích či nedostatek vzdělání – prostě obvyklý začarovaný kruh systémové chudoby.
Tím druhým může, ale nemusí být mezigenerační konflikt. Pokud má starší generace pocit, že se jich život digitálních domorodců již netýká, tak to budou ti lidé, kteří možná již brzy budou rozhodovat o výši důchodů a sociálních benefitů lidí, kteří jak mnozí z nich věří, jim ukradli budoucnost.
Nejprve si udělejme jasno, jak máme označovat jednotlivé generace. O mileniálech se hovoří jako o lidech, kteří se narodili v letech 1981–1996. Ti nejstarší dosáhli středního věku a založili si rodiny, ti nejmladší právě skončili vysokou školu. Dobré vzdělání je stálo víc než předcházející generace, ale nemají jistotu, že najdou odpovídající zaměstnání, a že dluhy vůbec splatí. Do značné míry za to může špinavý ekonomický trik, který ze zdraví a vzdělání, tedy z oblastí, které vždy stály poněkud nad sférou peněz, udělal komoditu.
Generace Z se narodila po roce 1997. Tuší, že nebudou mít jednoduchý život. Rovněž se obávají ukradené budoucnosti a desítky procent z nich věří, že se budou mít hůř než jejich rodiče. V této generaci obzvlášť silně rezonuje téma klimatických změn a postava Grety Thunbergové. Bojí se a jsou naštvaní, ale zatím toho o životě mnoho neví. Prošli si erozí autority. Učitelé, policisté či prezidenti pro ně mnoho neznamenají. Věří na právo, na protest, a mnozí z nich se nedají jen tak snadno zastavit. Viděli jsme to v Hongkongu nebo mnoha amerických městech. Teď toho o Gretě Thunberg a o klimatu moc neslyšíme, ale letošní rok bude podle NOAA extrémní výskytem velkých mořských bouří a hurikánů. Ještě není klimaticky za námi. Klimatické téma se nejspíš vrátí a propojí se s úvahami o světě po pandemii.
Každá doba přináší své oběti.
Jak s mladými a rozhněvanými lidmi zacvičil koronavirus? Asi nejvíc údajů máme z Británie. Více než polovina mileniálů se domnívá, že koronavirus poškodil jejich budoucnost. V generaci Z se dokonce dvě třetiny respondentů mezi 16–24 lety vyjádřily, že to budou oni, kteří zaplatí ekonomickou ztrátu za starší generaci. Podívejme se na to jejich očima – mladí lidé tolik neumírají, mnozí z nich mají pocit, že covid se týká domovů důchodců, ale že to budou oni, kteří ponesou všechny životní potíže. Jedna ze studií spočítala, že 67 % mladých lidí má pocit, že koronavir jim ukradl kus života. Jsou z toho neklidní a naštvaní. Pro zhruba 44 % z nich představují duševní nemoci, zejména deprese a pocity beznaděje, jedno z hlavních životních témat. V této skupině jsou nejsilněji zastoupeny etnické menšiny.
Mezigenerační spravedlnost by za těchto okolností měla znamenat, že starší generace uzná budoucí oběti dnešních mladých lidí. 26 % z nich muselo sáhnout na úspory, 24 % bylo na nucené dovolené a 18 % mělo problémy zaplatit nájemné. Rosie Carterová, jeden z autorů sociologické studie o koronavirové generaci navrhuje, že vláda by přednostně měla podporovat mladé lidi, ale ne jako generaci, ale jako jednotlivce. Mileniálové i generace Z je složena z mnoha různých skupin a jedinců, kde není možná nějaká plošná politika. Carterová zmapovala sedm různých „kmenů“ mladých lidí od levicového směřování, až po konzervativní názor.
V každém případě pandemie ukázala poměrně velké generační rozdíly, například v bydlení. Je to pochopitelné, mnoho z nás začínalo v nějaké garsonce. Mladí lidé během karantény v průměru žili na polovině obytné plochy než starší generace. Normálně by to příliš nevadilo, protože by šli někam do klubu nebo si zaběhat. Ale ocitli se v malé, sevřené kleci většinou bez zahrádky, často v narušeném a dalšími neklidnými lidmi přeplněném prostředí. A to z jejich pohledu kvůli nenasytným obchodníkům, cestujícím kvůli stále větším ziskům z kontinentu na kontinent. A když na tyto lidi spadl „spravedlivý trest“, tak to opět odnesli mladí.
Jaký bude další vývoj? Myslím si, že nejvíc bude záležet na tom, kam odešly peníze určené jako koronavirová pomoc. Pokud skončí u bohatých lidí a mladší generace budou mít pocit, že je na ně naložen ještě další dluh, tak se neklid snadno přelije v hněv. Pro starší lidi je často obtížné porozumět digitálním domorodcům, protože je dělí technologický předěl, ale pokud nebudeme poslouchat, co se snaží říct, může dojít k nejhoršímu možnému konfliktu – a tím je válka generací.
Střet generací je velké téma, uvádí dále Václav Cílek. „Většinu toho, co vím o lidské společnosti, znám z pozorování lidí v pražském metru. Tam krásně vidíte, kolik lidí má tendenci předbíhat, jak mladý Vietnamec pustí sednout starší Češku, přitom český mladík sedí. Vidíte fůru případů naprosto reálného chování, a to i ve stresu“.
Dřív se generace měnily zhruba každých 20 let, ale teď je to výrazně rychlejší, tak co čtyři až pět let. „Třicetiletí nerozumějí 25 letým, dvacetiletí těm 15 letým. Je tady jakési generační rozostření“, vnímá Cílek. Děje se to prý hlavně díky velkému rozvoji nových technologií, „… kdy starší generace tady vlastně nemá mladé co učit. Přitom starší dřív pracovali pro mladší“.
Generační rozpor
Geolog si všímá i další skutečnosti, a to jsou dluhy a nejrůznějších zanedbání, kdy starší generace začíná žít právě na úkor svých dětí a vnuků. „Není to tím, že by mladí byli nějak defektní, jak si kdekdo možná myslí. Ale máme tady generační rozpor, a to na obou stranách. A je možná nejhlubší, který znám z evropské historie posledního tisíciletí.
Pro mne je to tím, že svět je složitější, bohatší, krásnější a vede mně to třeba k tomu, že málokterá politická debata vůbec něco řeší. Jen mi krade čas a energii, která se dá využít lepším způsobem. Takže si raději něco přečtu, podívám se někam do přírody… Teď mne třeba opravdu fascinují lípy a akáty. A ten hukot včel je u nich letos naprosto mimořádný“, říká.
Prameny: zpráva organizace Hope not Hate „Young People in the Time of Covid“ (August 2020, open source). Nesnažím se dělat reklamu této kontroverzní, ale velice zajímavé organizaci. Jasným a promyšleným způsobem říká, čeho se mladí lidé bojí a v jaké společnosti by chtěli žít.
Diskuze: ponechaná v původní verzi.
- Zuzana napsal: S panem Cílkem musím souhlasit. Souhlasím také s názorem, že současná situace nesouvisí ani tak s vážnější chřipkou Covidem, ale obecnou situací v lidské globální společnosti. Přesto, že mi bude 40 let, souhlasím s názorem, že mladší generace (okolo 40 let, to už nejsou ty mladé) a mladé generace budou mít tento pocit. Že ty staré a starší generace sežraly, co mohly. A chtějí si zachovat svůj životní standard, který během jejich životů nastal. Takže budou chtít i nadále sežrat, co půjde. Protože na rozdíl od mladých, budou velmi silně vyžadovat enormní zdravotnickou péči (kterou zatím nikdo v historii neměl a kterou opět po nich už nikdo mít nebude), enormní sociální péči, enormní příspěvky na život v podobě různých úlev od zdravotních pojišťoven, příspěvků na jízdném, odpustkům za odpady, senior busy, otevírací hodiny v obchodech… Tyto starší a staré generace se mnohdy narodily do suchých záchodů, příznivého životního prostředí, progresivního vzestupu ve všech oblastech života. Rády se tyto generace zaklínají tím, jak všichni svorně pracovali a budovali (socialismus) a zároveň jim ani na chvíli nepříjde divné, v jak příšerném stavu to tady za jejich mládi a středním věku bylo. Totální devast prostředí, zemědělství, které zůstává bohužel v nezměněné podobě dodnes, tedy chemie, chemie, chemie na vše. Na všem vydrancovat, bez jakkékoli uvědomělosti, jaký dopad to má okolo nich samotných. Samozřejmě, že si tyto generaci ani neuvědomují, že je něco u nich špatně. Je to jejich životní přirozenost. Většina lidí v těchto generacích nemá bůhví jaké vzdělání. Byť jsou přesvědčení, že učňák řeší vše. Ale když mají jet do zahraničí, tak neumí žblepnout slovo v cizým jazyku. Oni jsou hrdí na jejich ,,školu života", která už dnes působí až směšně, v porovnání se zkušenostmi s mladými, kteří mnohdy běžně ovládají víc, než 1 cizý jazyk, viděli mnoho zemí světa i jinak, než z kempu na Chorvatské pláži od lahváčů a salámů Hercules. Mladým se přisuzuje ,,zženštilost". Ráda bych řekla, že mnohdy ženy musí zvládnout víc, než člověk, jak se říká. Ale chápu, že tady v ČR se to především hospodskými chlapáky jen hemží. Tato zženštilost může být pro starší generace jen naprosto nepochopená a nezažitá schopnost empatie, souznění a větší pochopení. Že dělat ramena a sprostě nadávat jako starý senil není největší životní hrdinství. Obzvlášť, když po jiných chci, aby mi platili životní luxus a pohodu…vždyť přece my sme to tady všechno vybudovali, ne??? Jo a ještě po 30 letech od převratu se nám tady všem z toho motá hlava.
- Tomáš napsal: Pan Cílek je jedním z mála veřejně známých lídí, které komplexně respektuji (přestože nastavením je trochu jinde, než já). Již dlouhá léta si myslím, že věnujeme nedostatečnou pozornost tomu, co zde p. Cílek zmínil. To, že mladá generace pociťuje nějakou zášť a znevýhodnění oproti generaci starší, že se obě generace navzájem považují za horší, to je zcela normální. Díky moderním technologiím zde ale poprvé v historii máme situaci, kdy mladá generace tu starší a zkušenější už nepotřebuje (přesněji řečeno si to aspoň myslí), protože zjednodušeně řečeno „vše si najde na internetu“. Ona to tedy není úplně pravda, na netu chybí spousta oborů, nesdělitelných informací, jsou tam často jen jakési výsledky bez kontextu a bez vývoje, ale jsou tam, a mladá generace si myslí, že si s nimi vystačí. A tady vidím velké riziko v tom, že starší generace přišla o jeden z pilířů své autority a že poprvé si mladá generace může myslet, že tu starší lze hodit bez následků přes palubu. Tak proč to neudělat?
- Petr Kožela napsal: Omlouvam se za diakritiku, pisu z mobilu.
V diskusi panuje celkem shoda, jsem s nazory vetsinou v souladu a pokusim se ji o kousek posunout. P. Böhnel pise v uvodu: „Problém má mnoho kořenů a na tomto prostoru nelze řádně popsat ani jeden z nich natož jejich souvislosti”. Podobne hleda souvislosti p. Kalouda a pta se po pricinach zminenych jevu a naslednych vychodiscich. Pricinu vidi v „naplno probíhajícím kolapsu naší civilizace”. Ale i ten prece neprisel sam od sebe a ma tudiz svou pricinu.
Ve vetsine prispevku je poukazovano na drive neobvykle vetsinove chovani populace, nezvykle vzorce chovani, projevy slabosti, zzenstilost, infantilitu populace. Shrnul bych to vse pod jednotici pojem „evolucni archetypalni zenske jednani”, ktere je v principu velmi podobne chovani deti a z pohledu sociologickeho jde o typicke vzorce chovani levicoveho – v jeho puvodni definici (nemam na mysli stranicke struktury, ale pozadavky volicstva). Pokud se podivate s nadhledem na strukturu tzv. demokratickych spolecnosti, zastoupeni levicovych vs. pravicovych postoju je statisticky 50/50. Nase soucasna demokracie pred vice nez 100 lety zmenila zasadne sve parametry fungovani. Do volebniho procesu byla na rozdil od puvodniho konceptu, v nem volili tzv. svobodni obcane (majetni muzi), vzata cela populace. Kazdy jeden clovek dostal stejny hlas a od te doby zacala pozvolne rust moc a vliv levice. Motivace vyuzivat volebniho systemu, coz je v principu nas novy evolucni vyberovy mechanismus, neni u obou zminenych polovin stejna. Ta prava se z definice stara vic sama o sebe, ta leva ze systemu vice bere, je na nem vic zavisla. Levicove pozadavky podobne jako zname u chovani deti neustale rostou, dokud je nekdo nezastavi a drive splneny narok se automaticky stava standardem do budoucna. Evolucni psychologove popisuji a vysvetluji priciny podobnych vzorce chovani i u zenske populace.
V nasi civilizaci se uz zensky ci infantilni pristup k zivotu stal davno standardem a vy v diskusi i p. Cilek ve clanku jen upozornujete na jednotlive jejich projevy. Na cem se vsichni diskuzujici shodujeme, ze takto se svet ridit neda a proto spejeme jako civilizace ke kolapsu. Restart nastane az po (historicky vetsinou nasilne) zmene systemu, mimalne parametru nasi demokracie – vetsi ci mensi omezeni vseobecneho volebniho prava. Moderace, k niz p. Kalouda vyzyva p. Cilka, Bartu atd. by mohla pomoci ke druhe variante. Obavam se, ze v prvnim kroku je ale pravdepodobnejsi varianta prvni, tj. nejaka forma diktatury. Ve valce nemlci jen muzy, ale i hlasy rozumu. - Jiří Plíva napsal: Vzdělání a zdraví bohužel nejsou komoditou. Jak mohou být, když jsou dle zákona bezplatné, když tam chybí potřebná konkurence, když nejsou podrobeny trhu jako jiné komodity? Úpadek společnosti je naopak způsoben ochranářskými zákony, ochranářskou politikou, k níž patří i bezplatné zdravotnictví a povinná školní docházka.
Jste vedle, pane Cílku, jako ta jedle. - Miroslav KALOUDA napsal: Vážený pane Cílku,
velmi respektuji Vaše renesanční vědomosti , a rád poslouchám či čtu Vaše názory. Mám však dojem, že se v poslední době věnujete mediálně více sociologickým problémům, přičemž Vám lépe „sedí“ obory přírodních věd. Nelze si také nevšimnout Váš posun „vlevo“ v těchto otázkách, proti tomu co jsem od Vás slyšel před 3 lety na přednáškách.Ale to je můj subjektivní pocit, a nemám s tím problém; Co však shledávám problematické je, že přes Vaše nesporné schopnosti širšího vhledu do problému právě v jiných tématech, jste ve věcech politických, a příspěvek zde je navýsost také politickým problémem, značně zdrženlivý v rozboru komplexu příčin popisovaných jevů. Docela by mě zajímalo „proč“….ale to je osobní a třeba si o tom zase někdy budu moci s Vámi promluvit osobně. Zkusím to troufale tedy doplnit .To že jsou mladé generace nyní frustrované může být fakt, a je jistě nepochybné , že je to také jejich způsobem výchovy a žití (ad ostatní příspěvky) , ale dle mého soudu je na místě zmínit, že příčinou není, dnes již nepochybně, „COVID 19“ , nýbrž totální kolaps společenských systémů , a co mě udivuje dnes a denně, dá se říci na celé planetě. Celá „kauza COVID“ odhaluje v záři reflektorů a v přímém přenosu všechny aspekty typického vývoje civilizace ve fázi úpadku , jež popisujete s dalšími autory (M.Bárta a kol.) v dílech jako „Kolaps a regenerace etc.“. Nastalý chaos a totální hysterie šířená mediálním prostorem, rigidní neschopnost kritického úsudku u vládnoucích elit, a na to navazující akcelerace dalších ,až sebezničujících, „ochranných a zase podpůrných opatření“, které jsou tak zřejmě v totálním rozporu s realitou, nevyvolává frustrace jen u mladých generací, ale rozkládá víc a víc celou společnost. To, že se tak děje globálně, už nejde vysvětlit jen lokálními politickými poměry dané země či oblasti. Dle mého jde o již nezpochybnitelný naplno probíhající kolaps naší civilizace. A to je ten hlavní problém a příčina všeho. Téma popisované ve Vašem příspěvku je tak jen jedním z aspektů a následků. A úkolem dne není tyto jevy popisovat a komentovat, ale hledat ve vážné a interdisciplinární debatě východiska a řešení. Zastavit se to již nedá, ale může být velký rozdíl v dopadech. Pokud Vy, a mnoho jiných autorit , které ještě mají ve společnosti nějaký kredit, nezačnete toto téma vážně a důrazně bez prodlení moderovat, jakkoliv to bude zpočátku velmi , a zřejmě až nevybíravě, odmítáno, křivka pozvolného úpadku se změní brzy na strmý pád do hlubin. Z vlastní zkušenosti již vím, že ten „neurčitý pocit, že něco je už opravdu špatně“ má většina lidí. Odpor k tomu od vládnoucích a mediálních kruhů, kteří v tom samozřejmě budou spatřovat ohrožení jejich aktuálních výsad, (jež jsou v dané situaci směšně krátkozraké) již nemá faktickou sílu a brzy se sesype (viz zkušenosti s r. 1989, viz aktuální dění v Bělorusku atp.) A jak dobře víte od Vašeho váženého kolegy P.Robejška, Paretovo pravidlo prostě platí, a těch 20% musí zacílit svoji energii jedním směrem, aby se 80% přidalo. Vaše výsada, být viděn a slyšen, jež jste si jistě tvrdě odpracoval, je i Vaším závazkem. Je nejvyšší čas začít vážnou diskuzi a hledat konkrétní řešení. Příčiny známe. Popisovat vedlejší důsledky je neproduktivní (což je vlastně sám o sobě další důkaz výše tvrzeného. - Anonym napsal:Vnímám to úplně stejně jako paní Galajdová i pan Böhnel. Chlapečkům by prospěla vojna a celé společnosti by ulevilo, kdyby byly zrušeny podivné pseudohumanitní obory na VŠ, z nichž vylézají naprosto nepoužitelní jedinci uplatňující se v naprosto zbytečných (ne)ziskovkách. Pravdu má pan Cílek v tom, že průšvih nastal, když se zdraví a vzdělání stalo komoditou.
- Richard Böhnel napsal:Problém má mnoho kořenů a na tomto prostoru nelze řádně popsat ani jeden z nich natož jejich souvislosti. Paní Zdena Galajdová má v mnohém pravdu, ale je to jen údiv nad současnou situací. Jeden z kořenů situace mladých může být i ve zženštilosti otců a výrazném posílení pozice a vlivu matek na výchovu potomstva, přičemž jejich archetypální pozice je těžce ochranářská a potomstvo pak není schopno čelit překážkám. Chlapcům asi také chybí nějaký víceměsíční výcvik v plnění úkolů za ztížených podmínek v odloučení od rodiny. Já jsem byl například za nepřiměřenou odměnu velitele „holubovi“ držen mazáky v kasárnách 9 měsíců bez vycházek a nezhroutil jsem se, zatím co naše 24 letá dcera vážně chtěla odjet do Německa přes zákaz s tím že riskuje 20 000,- pokutu, protože to necestování už po třech týdnech nemohla vydržet. Těch příčin je ovšem mnohem víc a s různou váhou vlivu.
- zdena Galajdova napsal:Proboha, co to roste za generaci? Ufňukaní sebestřední padavkové, co neustále jen hledají vinu na druhých ??? Ani se mi věřit nechce…. Co by museli říkat a jak by museli naříkat dnešní důchodci, čím vším si oni museli projít ? A sváděli to na někoho? Ne. Snažili se žít a přežít. Snažili se znovu vybudovat zem zničenou ničivou válkou, prožili si převraty a politické kotrmelce, improvizovali, ale šli stále dál. A teď jsou jenom důchodci, co za všechno mohou ? Pochopila jsem to správně ???
Různé úhly vnímání stáří.
Stáří je prý jen pro statečné. Potíž je v tom, že zestárneme všichni, ať jsme stateční nebo ne. Vlastně ani to není tak docela pravda, vysokého věku se dožijí jen ti, kdo mají štěstí. Ale je to opravdu takové štěstí?
Když je člověk mladý, má pocit, že se ho stáří netýká. Nedokáže si představit, že jeho chůze nebude vždycky lehká, sluch jemný a oči bystré. Možná si myslí, že si staří za své potíže můžou sami. Určitě nežili tak, aby si svěžest uchovali. Nestarali se o sebe.
Seriál Hlasů Deníku
• Významní čeští spisovatelé píší pro Deník.cz o stáří.
• První text je od Aleny Mornštajnové.
• Postupně přispějí i Michal Viewegh, Irena Obermannová a Martin Vopěnka.
Mladý člověk si se stářím příliš hlavu neláme.
To mně věk vitalitu neubere, myslí si. Mě klouby bolet nebudou, zažívání budu mít stoprocentní a při chůzi do kopce se nezadýchám. Protože já se o sebe budu starat. Zavčas rozpoznám ten moment, kdy začít s rozumnou životosprávou, kdy skoncovat s alkoholem a cigaretami. Teď ne, teď jsem ještě mladý, teď musím hodně pracovat, vydělat spoustu peněz, postavit dům, taky trochu cestovat a něco si užít, od toho přece mládí je. Tak honem, honem, uhněte mi z cesty, pospíchám.
A podle toho se k seniorům někteří mladí lidé chovají. Netrpělivě poklepávají nohou a významně vzdychají, když je svou pomalostí zdržují. Vymýšlejí vtipy na důchodce obcházející se slevovými letáky regály obchodů. Protože roky s sebou nenesou jen chátrající tělo, odchodem do důchodu člověk ztrácí i podstatnou část příjmu a možnost přivýdělku.
I to mladý člověk samozřejmě vnímá, ale nechápe. Za ty roky už má mít člověk všechno, co je k životu zapotřebí – bydlení, vybavení, auto a pořádný balík v bance, aby nemusel pobíhat po slevách a počítat každou korunu, myslí si. A vůbec, můžou být rádi, že nějaký důchod mají. Naše generace na tom bude mnohem hůř.
Ano, to je docela možné. Ale možná taky ne. Ale hlavně – dnešní důchodci spoustu let pracovali, starali se o své děti, poskytli jim vzdělání, mnozí se starali i o své rodiče. Roky platili daně, odváděli část svých platů do důchodového systému. Spoléhali se, že stát je dobrý hospodář a oni jednou budou moct prožít důstojné stáří.
Mladí už seniory příliš neuctívají.
Důstojným stářím nemyslím jen finanční zabezpečení. Říká spisovatelka Alena Mornštajnová. To je bezesporu důležité. Důležitý je i pohled, jakým se na generaci seniorů díváme. Jsou to lidé, kteří mají neocenitelné zkušenosti. Vědí, že člověk je bytost chybující. A protože lidstvo není jednolitá masa, ale zástup skládající se z jednotlivců, někteří se ze svých chyb poučili, jiní ne. Tak jako jsou problematičtí mladí, existují i problematičtí senioři. Protože bezohledný mladík zestárne do bezohledného starce. Ze závistivé mladé ženy jednou bude zahořklá stařena.
Já jsem ke starším lidem vždycky vzhlížela. Možná je to tím, že miluji příběhy a za každým starším člověkem vidím příběh. Ten člověk byl kdysi dítětem, studentem, mladým člověkem, rodičem. Miloval a miluje. Lidé v jeho životě odcházeli a noví přicházeli. Musel se naučit odpouštět, vzdát se věcí, ale hlavně vztahů. Prožil radosti ale i žal, a to všechno ho poznamenalo, formovalo a udělalo z něj člověka, jakým je teď. Život ho někdy pohladil, jindy do něj zaťal drápy, poznamenal ho na těle i na duši. K tomu, aby člověk žil dál, je někdy opravdu velká odvaha.
Milovala jsem svou babičku. Vzpomíná dále Alena Mornštajnová. Její generace se narodila za jedné války a zažila druhou. Byla ze tří sester a všechny během svého života zažily ztrátu dítěte, všechny brzy ovdověly. Bydlely každá v jiném koutě republiky, a když se ve stáří jednou za čas sešly, posadily se, povídaly si a nakonec tiše plakaly. Ale nikdy, opravdu nikdy jsem neslyšela, že by si babička stěžovala. Do konce svých dní a sil se snažila být užitečná, ale měla i svůj život a své zájmy. Dokázala naplnit svůj čas.
Mladý blbec, zůstane i starým blbcem
Obdivovala jsem předsedkyni našeho čtenářského kroužku. Bylo jí přes devadesát let a stále měla to, co nemají mnozí mnohem mladší lidé – lásku k životu. Řídila se nepsaným pravidlem – každý den strávit užitečně – zasadit květinu, upéct buchtu, uplést šálu, ušít halenku – prostě cokoli. Každý den udělat něco pro rozšíření svých obzorů – přečíst dobrou knihu – milovala cestopisy, když už sama cestovat nemohla, naučit se pár francouzských slovíček, zopakovat latinu… Vystudovala biologii, mluvila několika jazyky. Dbala na svého ducha i tělo. Zažila a překonala v životě hodně zlých věcí, ale nic ji nezlomilo.
A pak jsme ji jednoho dne našli v slzách. Tato vysokoškolsky vzdělaná dáma se vydala do drogerie koupit si novou rtěnku. Prodavačka jí ji odmítla prodat, na co prý rtěnku ve vašem věku, to jste se spletla. Tvrdila a vnutila jí jelení lůj.
Na první pohled maličkost. Možná i tak trochu humorná historka. Ale ve skutečnosti projev neúcty, povýšenosti a nedostatku empatie. Protože stáří není v letech, ale v přístupu k životu. Všichni určitě známe důchodce mladé duchem a pak lidi, kteří jakoby nikdy mladí nebyli. A ta prodavačka byla svým nepochopením už stará. Stáří totiž nezačíná určitým číslem, ale myšlenkou, že tohle už se nehodí, to se nedělá. Stáří není ani tak o chátrání těla, které je na první pohled viditelné, stáří je o chátrání ducha. Stáří přichází, když se vytratí vnitřní náboj, chuť žít. Roky ubíhají a já pořád hledám recept na dobrý život.
Učím se od těch, kteří už mají něco odžito. Snažím se poučit z jejich chyb a převzít od nich to dobré. Zatím jsem došla k závěru, že kdyby měli lidé – ať je jejich ročník narození jakýkoli – víc empatie a byli schopni větší tolerance, všem by se nám žilo líp.
Neúprosná statistika
V Česku se loni narodilo nejméně dětí za dobu měření. Na historickém minimu jsou i manželství
V Česku se loni narodilo nejméně dětí ve statistické historii. Obyvatelé přibyli jen díky zahraniční migraci. Loni se v Česku narodilo zhruba 77 600 dětí, což je nejméně v historii statistického zjišťování sahajícího do roku 1785. Porodnost v zemi klesá čtvrtým rokem po sobě. Počet obyvatel v minulém roce přesto vzrostl o zhruba 6300 na bezmála 10,916 milionu, přírůstek nicméně zajistila jen zahraniční migrace. Jak oznámil Český statistický úřad. Meziročně ubylo narozených dětí a sňatků, zatímco úmrtí a rozvodů mírně přibylo
Minulý rok zemřelo v Česku o 35 700 lidí víc, než se narodilo. Převaha zemřelých nad narozenými byla podle statistiků největší od roku 1919. Díky stěhování ze zahraničí přibylo Česku asi 42 000 obyvatel, celkově se tedy počet lidí žijících v zemi zvýšil
Demografka: Chceme 2 děti, plánujeme jich 1,8 a plodíme míň než 1,4 dítě na ženu.
„K 31. prosinci 2025 mělo Česko 10 915 839 obyvatel, o 6300 více než k 1. lednu 2025. Populace Česka zaznamenává kladné přírůstky obyvatel nepřetržitě od roku 2014. Posledních sedm let je však zajišťuje pouze zahraniční stěhování, bilance přirozené měny je záporná“, uvedli statistici.
Porodnost v Česku dosáhla na další historické minimum. Za minulý rok přišlo na svět na 77 600 dětí, meziročně o 6700 méně. „Bylo to vůbec nejméně v historii statistického zjišťování“, konstatoval Český statistický úřad.
Mimo manželství se narodilo 46,8 procenta dětí, mírně méně než o rok dříve. V absolutním počtu nejvíc dětí porodily ženy ve věku 30 až 32 let.
Nejméně sňatků od 1. světové války
Loni zemřelo 113 300 obyvatel Česka, meziročně o 1100 více. Téměř 35 procent celkového počtu zemřelých tvořili lidé ve věku 75 až 84 let.
Přistěhovalci i roboti pomůžou, ale děti nenahradí. ‚Krize je tady a bude hůř,‘ tvrdí ekonomka.
Do manželství vstoupilo loni kolem 42 500 párů, o 1900 méně než o rok dříve a nejméně od konce první světové války.
„Bylo tak překonáno dosavadní minimum 43 500 z roku 2013“, uvedla Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky úřadu. Tři ze čtyř snoubenců uzavřeli sňatek poprvé.
Rozvodem skončilo minulý rok zhruba 21 200 manželství, meziročně o 400 více. Čtvrtina rozvodů byla po pěti až devíti letech od sňatku, nejvíce jich bylo po šesti letech manželství. Mezi rozvedenými převažovali lidé ve věku 45 až 49 let.
Alespoň jedno společné nezletilé dítě mělo 59 procent rozvedených párů, rozvody se tak dotkly minimálně 20 300 dětí, uvedl Český statistický úřad.
Zdroj:
irozhlas.cz/zpravy-domov/v-cesku-se-loni-narodilo-nejmene-deti-za-dobu-mereni-na-historickem-minimu-jsou_2603311003_jhv
irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/driv-se-generace-menily-kazdych-20-let-ted-tricatnik-nerozumi-jen-o-pet-let_1807071556_dbr
radiouniversum.cz/vaclav-cilek-valka-generaci
denik.cz/hlasy-deniku/stari-je-o-chatrani-ducha.html.
