Článek
A to ponejvíce z úst námi volených zástupců, kteří skutečnou fyzicky náročnou práci zahlédli jen tak letmo z rychlíku. A co víc, který z těchto politiků rozhodujících od kulatého stolu kráčel ve šlépějích ženy matky, co si nejdříve musela projít bouřlivými hormonálními změnami v pubertě, následně porodem, starostí o rodinu, aby o pár let později prošla tím samým v bleděmodrém.
Hormonální bouře spojená s přechodem, fyzicky a psychicky náročná práce, kdy už je každý rok znát a kdy vyčerpané ženské tělo už samo nad sebou ztrácí kontrolu. Žena jen pár let před důchodem se opět točí kolem své rodiny, nemocného manžela a do toho ještě péče o staré rodiče. Zvládat ještě náročnou práci v zaměstnání už je zkrátka nad její síly.
Odchod do důchodu se jí sice oproti její mamince o hezkých pár let posunul, avšak vnitřní hodiny a tělesná schránka se nějak zvlášť nezměnila. Síly začaly ubývat a tělo pomalu chátrá vyčerpáním. Nemá na sebe tolik času, kolik by potřebovala a mladší kolegyně jí vnímají jako stařenu. Zatímco ony vše dávají takřka levou zadní, ona si připadá jako školačka, co se vše učí od začátku.
Ekonomika založená jen na práci seniorů půjde rychle ke dnu.
Mozek už toho tolik nepobere, natož ve zrychleném tempu a tělo prostě už v osmapadesáti letech nestíhá tolik, jako dřív. Říkejme jí třeba Maruška. Začala pracovat hned po vyučení v 18 letech. Porodila dvě děti a na mateřské strávila s oběma dětmi pouhé dva roky. Oproti své mamince, která na zasloužený odpočinek odcházela v pětapadesáti letech, ona dle starého výpočtu odchodu do důchodu už dva roky přesluhuje.
Nemá příliš času pomoci své dceři s dětmi, jejími vnoučaty, tak, jako její maminka pomáhala jí, aby mohla jít dříve do práce a netočila se po návratu z práce v jednom kole jako kačena. Neumí si představit, pracovat až do 65 let.
Těžká fyzická práce pečovatelky v domově seniorů se již začíná podepisovat na jejím zdraví. Záda a kyčle stále více o sobě dávají vědět. Zatímco ona pracuje do samého vyčerpání, spousta mladých, co zná jsou věčnými studenty a vášnivými cestovateli ještě ve třiceti letech.
Příliš těžkou hlavu si z ničeho nedělají. A proč taky. Však oni ti staří dinosauři především fyzicky náročnou špinavou práci za pár šupů zastanou. Mají jen koukat celý den z okna, na televizi či pobíhat po Kauflandu. Takhle se cítí alespoň užiteční, a přece oni si nebudou huntovat svá těla.
Vždyť sami politici nabádají seniory a lidi před důchodem, aby zůstávali v práci co nejdéle. Záleží ovšem v jaké. Práce pro lidi před důchodem buď není, anebo jen taková, kterou už mnozí fyzicky nezvládnou.
Staří budou muset vyhrnout rukávy a jít makat.
Jenže na staré lidi zkrátka musí být bič. Je jich zkrátka moc, mladí je živit nechtějí a politici nevědí, jak z té ruské rulety, která se točí stále rychleji ven. Jedni odcházeli do důchodu příliš brzy a tráví v něm 25 let a více, druzí už pozdější odchod na zasloužený odpočinek nezvládnou a ani trh práce o staré nestojí. A vlastně nestál nikdy. Každá ekonomika, která má být dynamická a růst, nemůže prosperovat a těžit z práce starců.
Ze šedesátileté ženy, tedy pokud nesedí několik let v parlamentu toho zaměstnavatel už asi příliš oproti o několik generací mladší ženě nevydoluje. Prostě co mohla, už ze sebe odevzdala. Včetně potomků, co by jí na důchod měli vydělat. Anebo také nemuseli, pokud stráví půl života na drogách nebo v kriminále. Ale takový už je život, a ne vše se povede dle našich představ.
Generace Husákových dětí se stala otlounkánkem.
Snad nejvíce změny v důchodovém systému pocítí tzv. Husákovy děti. Silné populační ročníky ze 70. let se stanou pokusnými králíky, co a jak dlouho dokáží vydržet. Mnozí z nich manuálně pracovali již od svého vyučení, kluci prošli dvouletou vojenskou službou, která z nich udělala chlapy, dívky se úderem dvacátého roku, ale i dřív stávaly mladými maminkami. Základní škola tehdy měla jen osm tříd a pak hurá na učňák nebo maturitní obor. Socialistický člověk zkrátka nemohl zahálet a nechat se živit pracující třídou.
Odpracovali stejný počet let jako jejich rodiče, někteří i více, jejich těla se příliš nezměnila a přesto mají do důchodu ještě pořádný kus cesty. Necestovali, tenkrát ani nebylo moc kam a ani nestudovali více jak čtvrtstoletí. Zakládaly se rodiny, byty stavěly svépomocí. A nyní za to celé své celoživotní úsilí budou po zásluze potrestáni. V dobách mého dětství mi připadá, že lidé k sobě měli mnohem blíž a ten můj svět tak nějak víc voněl prostou, obyčejnou člověčinou.
Zatímco naše maminky se pomalu chystaly do důchodu, dnešní lidé před důchodem míří znovu do školní lavice.
To byl svět ještě v pořádku. Babička byla babičkou se stříbrnými vlasy a tváří popsanou drobnými linkami, kdy každá z nich zobrazovala nějaký příběh nebo událost, jakou ve svém životě prožila. Ty jemné byly plné radosti a smíchu a ty hlubší ukazovaly, že součástí lidského života je také bolest a trápení.
A dědeček svým vnoučatům zase s dýmnou u pusy vyprávěl poutavý příběh z dob svého dětství, kdy i on byl také pořádný rošťák, a co kde a komu provedl. Nebo je vzal na ryby. I dnes tolik vysmívané a dehonestované stáří mělo v rodinách a vůbec ve společnosti své místo. K životu zkrátka patří. Stejně tak, jako smrt je jeho součástí. Jen nikdo neví, kdy si pro něho přijde. Ne každému byl dán dar, se svého podzimu života dožít. A právě na to by lidé měli myslet.
Doba se změnila, svět se změnil. Zmodernizoval a zrychlil své tempo, kterému ne každý stačí. Zatímco naše maminky se po padesátce pomalu chystaly na zasloužený odpočinek, mnozí lidé před důchodem opět zamíří do školní lavice. Buď si doplňují kvalifikaci, vzdělání, nebo biflují angličtinu. A než se nadějí, z vnuka, kterého sotva viděli se pomalu stává maturant. A své staré rodiče, na které jim nezbyl čas pochovávají.
Senioři budou pracovat, zatímco lidé 55+ počítat roky do důchodu na pracáku.
Mnozí lidé toho hodně prožili, sám život je naučil, to co měli, v průběhu produktivního života už odevzdali. A i na své stáří by měli mít právo. Prožít svůj podzim života důstojně. Třeba s knížkou, na zahrádce, s vnoučaty či na výletě za poznáním. Výměna stráží je neodvratná. Nechť se staří lidé sami rozhodnou, zda ještě pracovat chtějí a být stále pro společnost přínosem, či předat své žezlo svým potomkům.
Mnozí politici argumentují tím, že ekonomika se bez práce seniorů neobejde. Zatímco ty ve starobním či invalidním důchodu na trhu práce zvýhodňuje, a tak je o ně na trhu práce vcelku zájem, generace 55+ hledá novou práci velmi obtížně. Zvláště ženy. A právě na tyto silné populační ročníky ze 70. let by se měl stát zaměřit nejvíce. Ať už co se týká zdraví, tak i zaměstnanosti a vhodných pracovních podmínek přiměřených jejich věku. Ne každý muž je superman a žena udatná amazonka Xena.
Zdroj:
byznystrendy.cz/clanek/duchodci-se-stavaji-oporou-pracovniho-trhu-firmy-je-budou-potrebovat-vic-nez-si-pripousteji-geogle-_vignette
energozrouti.cz/clanek/vyhazov-v-55-letech-prace-pred-duchodem
cs.wikipedia.org/wiki/Husakovy_deti
jenprace.cz/tiskove-zpravy/pracujici-seniori-jako-sance-pro-cesky-trh-prace-firmy-hledaji-lidi-stat-muze-pomoci-lepsi-motivaci
ceskeduchody.cz/zpravy/juchelka-chysta-nove-zmeny-pred-duchodem
