Článek
Když mi bylo nejhůř a cítila jsem bolest na své dětské dušičce, zavřela jsem se v pokojíčku. Tam bylo moje holčičí království. Otevřela jsem si knížku plnou pohádek a vešla do mnohem krásnější říše, než v jaké jsem se právě nacházela. Do říše nádherných snů, kde jsem se stala hrdinkou a prožívala nekonečný příběh. Z nezajímavé obrýlené holky se najednou stala krásná princezna, pro kterou si přijede spanilý rytíř na bílém koni a odveze si ji na svůj hrad.
A pokud nezemřou, budou tam žít navěky. Bylo moc krásné stát se Popelkou, které neschází odvaha a kuráž. A princ se do ní zamiluje nejen pro okouzlující krásu, ale i proto, že je to zkrátka správná holka. Pohádky netvoří jen lidští hrdinové, ale i ti zvířecí. Dodnes mám schovanou knížku nesoucí název ježek Pospíchálek a želva Loudalka. Vypráví o dvou nerozlučných kamarádech poznávajících svět a jeho nástrahy. Jako malá holčička jsem milovala pohádku o pejskovi a kočičce.
Život dítěte je pohádka. Děti pohádkami žijí
A po mamince jsem chtěla, aby mi upekla zrovna takový dort. Spoustu pohádkových knížek jsem dostávala pod vánoční stromeček a přinášely mi radost. Zamilovala jsem si nejen ty české, ale i pohádky bratří Grimů, nebo ruské. Zrovna nedávno jsem si přečetla Krásu nesmírnou. Nejvíce mě upoutal Kostěj nesmrtelný, toho jsem se jako školačka bála.
A tatínek mě jím potom strašil. Když budu zlobit, tak si pro mě večer přijde. Jak jsem rostla, od pohádek jsem přecházela k příběhům. Jako povinnou četbu jsme měli ve škole Babičku od Boženy Němcové. Ta mi přirostla k srdci snad nejvíce. Poznávala jsem v ní svou babičku. Ač byla spisovatelka velmi chudá a taková, dalo by se říci, rozporuplná osobnost, napsala doslova skvost a Babička se zařadila do národní pokladnice.
Pohádka chytne za srdce dítě i dospělého
Autorka svou Babičku psala především srdcem. Ne tak, jak to ve skutečnosti bylo, ale tak, jak to ona sama cítila ve svém srdíčku. Ve skutečnosti by se vznešená kněžna asi příliš prostou stařenkou nezabývala. Natož, aby si k ní chodívala pro rady. Kniha Babička je psána nadčasově a přináší poselství a naději mnoha generacím.
Vyobrazuje vzájemné soužití lidí s přírodou, a ctění jejích zákonů zrovna tak, jako těch božích. Ukazuje moudrost a pracovitost starých lidí. Babička byla několikrát zfilmovaná. Já mám nejraději tu s Jarmilou Kurandovou a Libuškou Šafránkovou, která hraje Barunku. Je až neuvěřitelné, že babičce Boženy Němcové bylo asi padesát let. To se s věkem dnešních žen vůbec nedá porovnat. Dříve se lidé nedožívali příliš vysokého věku, jako je tomu dnes.
Pohádky učí úctě ke stáří a k životu jako takovému
Babičky většinou dožily v kruhu rodinném na vejminku, nebo měly vyhrazenou svou světničku ve stavení. Dnes by se dalo říci, že výměnek, neboli vejminek, je věcné břemeno, kdy nelze člověka z něho vyhodit. Mnohé nemovitosti jsou právě tímto věcných břemenem zatíženy, dokud starý člověk, většinou babička nebo děda, nezemřou. Božena Němcová napsala i spoustu krásných pohádek, a to především ze života prostých lidí.
Zrovna tak jako Babičku. Patří k nim třeba velmi hezká pohádka Sedmero krkavců, Národní pohádky, Pohádky pro maličké, Pohádky Boženy Němcové. Za povedené dílo považuji film Divá Bára, v němž je život tamních lidí prokládán mnoha předsudky. Za podivné vidění světa a zpátečnické názory málem zaplatí svým životem nevinná, krásná, mladá dívka. A stejně tak jako v pohádce ji zachrání čistá láska.
Z filmových pohádek mé srdce zaplnila především Popelka. A to jak ta černobílá s Evou Hruškovou a Jiřím Štědroněm, plná krásných písniček, co pohladí po duši, tak Tři oříšky pro Popelku. Vánoce bez Popelky a pohádek si vůbec už asi málokdo umí představit. Hezkou písničku ke třem oříškům nazpíval Karel Gott a později Iveta Bartošová. Tři oříšky provázejí takřka všechny generace. Od malých diváků po jejich rodiče a prarodiče. Popelka zůstane legendou, stejně tak jako její představitelka Libuše Šafránková. Raději než moderní pohádky mám ty klasické, které mají děj a chytnou za srdíčko.
Pohádky pro mě znamenají návrat do dětství
Uchvacuje mě také černobílá Pyšná princezna, která má své neopakovatelné kouzlo. Cítím z ní závan dětství, neboť mnohé pohádky byly právě černobílé. A především je v této pohádce zakořeněná hluboká pravda a moudrost našich předků. Zrovna tak jako v pohádce Sůl nad zlato. Tady diváky okouzlila především Maruška se svou čistou duší a hlubokýma pomněnkovýma očima v podání Mileny Dvorské. Peněz se zkrátka nikdo nenají a ani zlata, když schází opravdová láska a skutečné dary přírody, kterými mnozí pohrdáme i dnes. Pokud si nad nějakou pohádkou popláču, je to Malá mořská víla, kdy se krásná princezna z vodní říše nedokáže vzdát své lidské lásky a rozplyne se v moři jako pěna.
Spousta nás starších a pokročilých asi ráda zavzpomíná na Nekonečný příběh, v němž Andrej čtením příběhu tvoří děj pohádky. Sám se stává neohroženým Atrejem, který má zachránit princeznu ze slonovinové věže a také celou pohádkovou říši, kterou den po dni požírá nicota. Pozná zde spoustu dobrodružství a úžasných přátel. A drak Falco, který se zjeví v jeho lidské říši, nažene do gatí spolužákům, kteří chlapce šikanují. K záchraně princezny a celé říše fantazie stačí dát princezně nové jméno. Atrej si vzpomene na svou zesnulou maminku a pojmenuje ji Máma. A celá říše fantazie je tím zachráněna.
I moderní pohádka má co říct. A někdy i s patřičným humorem
Z těch modernějších pohádek jsem si zamilovala tu o Dvanácti měsíčkách. Květulililinka a krákající macecha v podání Veroniky Žilkové nemají chybu. Úžasný je Anděl Páně, v němž se Bůh v podání stále šarmantního Jiřího Bartošky nebere až tak vážně. A Petronel, řečený Matla. No, tak v něm se přímo poznávám. Další mou srdcovkou je pohádka Jak se budí princezny a s Čerty nejsou žerty. A samozřejmě Mrazík.
Pohádky jsou kouzelné. Představují nám lepší svět, v němž by asi každý z nás chtěl žít. Ale proč potom do něho pouštíme Rumburaka nebo různé čaroděje, kteří nám ho obrátí zcela naruby. On ten náš svět nebyl v pořádku už v jeho prvopočátku, kdy Kain ze žárlivosti zabije svého bratra Ábela. Jsme hříšníci a to všichni bez rozdílu. A dle toho náš svět vypadá. A snad i proto vznikaly a vznikají krásné pohádky pro únik lidské duše do mnohem lepšího a krásnějšího světa.
A tak si raději občas před spaním namísto brouzdání po sociálních sítí nebo sledování nekonečného seriálu vezmu knížku pohádek. Miluji vůni knížek. Některé mám ještě po své babičce a pokaždé, když knížku otevřu, cítím z ní závan minulosti. Krásně si při čtení odpočinu, nazuji své dětské střevíčky a jdu hledat živou vodu nebo ztracený poklad. A třeba zachráním zlatou rybku, která zcela změní můj život. A možná i tento svět. V pohádkách se fantazii meze nekladou. Pohádky jsou našim zrcadlem a knížky moudrými učiteli.
https://cs.wikipedia.org./wiky-/vymenek
