Článek
Nevím, kam až jsou politici s neustálým navyšováním odchodu do důchodu schopni zajít. Už dnes se převážně ženám 55+ oproti jejich maminkám prodloužil odchod na zasloužený odpočinek takřka o deset let. Dnešní padesátníci mají zůstat na pracovním trhu nekonečných šestnáct let s neblahým pocitem, že jsou na odpis a mladým jen překážejí v rozletu. Věk odchodu do důchodu se sice prodloužil, avšak o lidi 50+ zaměstnavatelé příliš valný zájem nemají.
Tím více, že počet pracovních míst oproti minulým rokům poklesl a oni si mohou vybírat. Už nevezmou každého jen proto, že má hlavu, ruce a nohy. Požadují víceletou praxi v oboru, odbornost a potřebnou kvalifikaci. A především elán, nadšení pro nové věci a inovaci, zkrátka svěží vánek. O starého páprdu, pokud nepobírá invalidní nebo starobní důchod, kdy má firma snížené odvody a méně papírování je mnohem menší zájem, než o mladšího zájemce či cizince nabízející levnou pracovní sílu.
Lidé před důchodem jsou mnohem zranitelnější než senioři.
Oproti Dánsku nebo Švédsku nemají starší zaměstnanci v České republice takřka žádnou ochranu. A pokud si hledají nové zaměstnání, buď je jim nabídnuta práce jen na dobu určitou nebo na dohodu. A mnohde za minimální mzdu pozice neúměrná jejich věku, na kterou už jim nezbývá tolik fyzických ani psychických sil. Z potencionálních uchazečů o zaměstnání se k osobnímu pohovoru dostane jen nepatrně starších lidí po padesátce. Buď je AI vyhodnotí jako nepřijatelné na určenou pozici nebo se mladý personalista ocitá pod nadvládou různých předsudků o starší generaci
Často jsem se na pohovoru setkala s tím, že na starší uchazeče bylo pohlíženo, jako kdyby přišli ze země dinosaurů. Ženy se někdy setkávají s posměšky ohledně vzhledu. Češi jsou oproti Dánům či Švédům více nemocní a po šedesátce se značná část cítí vyčerpaná a opotřebovaná. V západní Evropě, zvláště ženy pracují více na částečný úvazek. Generace Husákových dětí spadá do tzv. sendvičové generace, kdy se musí postarat krom své rodiny ještě o staré rodiče.
Jedna z mých bývalých spolužaček přijde z práce domů, převlékne se a běží za rodiči. Po návratu se zhroutí u televize na sedačku a jen brečí. Mnohdy vyčerpaná usne oblečená a ráno tak jde do práce, kde se osprchuje a převlékne do čistého. Pracuje jako pečovatelka v domově seniorů a práce se starými lidmi jak říká, jí ubírá energii. Nemá na sebe téměř žádný čas, a ve svých 57 letech vypadá a cítí se mnohem hůř, než většina klientek, které v jejím věku už dávno byly v důchodu.
Věk odchodu do důchodu nelze prodloužit bez vytvoření vhodných pracovních míst pro starší zaměstnance.
Většina politiků, převážně z řad mladší generace je do prodloužení hranice odchodu na zasloužený odpočinek příliš hr, aniž by domyslela neblahé následky. Málokdo už ve starším věku vydrží pracovat osm hodin v náročné profesi a stačí rychlém tempu. Dvanáctihodinová směna už bude pro spoustu zaměstnanců tabu. Tolik hodin pracovat psychicky ani fyzicky nezvládnou. Někdo už nebude schopen ani za prací dojíždět na větší vzdálenost.
Pracovním bonusem ne příliš vzdálené budoucnosti už nemusí být pouze stravenky, ale především zubní protéza, berle, chodítko, pamprsky a asistent seniora, který se stane jeho mozkem, očima i doprovodem třeba na toaletu, či mu pomůže v kantýně se naobědvat. Měli jsme před pár lety v práci starší paní, která se počurávala. A když odešla něco vyřídit do jiného oddělení, musela ji jít hledat recepční. Asi po roce paní skončila s diagnózou počínající Alzheimer. Bylo jí 61 let.
Někteří politici zvažují zvýšení odvodu pro bezdětné. Mnohé bezdětné ženy, zvláště lékařky či dělnice u pásu, prodavačky, řidičky tramvají ale odpracují o mnoho více let, než matky s dětmi, které zůstávají s dětmi doma poměrně dlouho, ač by do zaměstnání mohly nastoupit mnohem dříve .
Ženy na západ od nás, stejně tak v USA, tak dlouho doma s dětmi nepobývají. Mladé maminky by mohly sdílet pracovní místa na zkrácený úvazek společně se ženami v předdůchodovém věku, tak, jak je to v zahraničí běžné. Na jedné straně mají starší lidé pracovat takřka do úmoru a na té druhé se mladým příliš pracovat nechce.
Mnozí mladí jsou líní, nechť si to dokáží přiznat.
A když už, tak si sednout někam na vrátnici namísto jejich matek a otců v před důchodovém věku. Pracovním návykům by se měli učit i dlouhodobě nezaměstnaní. V Dánsku si musí sociální dávky a různé podpory lidé zasloužit. Buď musí podstoupit rekvalifikaci nebo jdou třeba sbírat větve. Nikdo se tam s lidmi s lachtaní nemocí příliš nemazlí. Všichni zaměstnanci jsou si rovnocenní. Na věk se nehledí, dokud zaměstnanec nedosáhne důchodového věku.
Věková diskriminace je v této zemi postihována, zatímco v Česku se rozbujela natolik, že nezaměstnaní lidé 50+ stojí státní pokladnu další výdaje navíc, ač by mohli pracovat a sami chtějí. A tak by se tito diskriminovaní lidé měli státu a politiků ptát, co pro nás uděláte, jak nás ochráníte. Máme odpracováno 40 let a více. Věk odchodu do důchodu jste nám prodloužili, ale zaměstnat nás nikdo nechce. Česko čeká během pár let otázka přímo hamletovská.
Víceméně se staneme zemí pečovatelů o staré, přestárlé a nemocné lidi. Ať už v domácím prostředí nebo různých sociálních ústavech. Podobně na tom bude zdravotnictví. Spousta lidí vypadne díky péči o své blízké z pracovního trhu, aniž by je měl kdo nahradit. Lidí v produktivním věku značně ubude. Se zestárnutím populace bude bojovat značná část světa, a tak mladí lidé budou mít nevídané možnosti. Takřka všude jim utrhají ruce. O mladou pracovní sílu bude boj. A to i mezi jednotlivými státy.
Americký politik John Fitgerald Kennedy pronesl:
„Neptej se, co může udělat tvá země pro tebe. Ptej se, co můžeš udělat ty pro ni“. Pak možná mnohem vyspělejší státy doženeme . A každý proutek se mnohem lépe ohýbá mladý. A na soušce se sladké plody urodí asi tak, jako když na jaře pokvetou hrábě.
Důchod v 72, vyšší odvody pro bezdětné. Ivana Tykač má plán proti vymírání Česka
Vymíráme, ale existuje řešení. Pod tímto heslem představil institut Solvo návrh, který má Česko připravit na nízkou porodnost, stárnutí populace a budoucí tlak na veřejné finance. Počítá mimo jiné s vyšším sociálním pojištěním pro bezdětné, omezením jejich nároku na předčasný důchod, odchodem do penze až v 72 letech nebo výraznější podporou rodin s dětmi.
Institut vykresluje Česko v roce 2070 jako zemi, kde budou děti v ulicích vzácností. „Když potkáte na ulici maminku s kočárkem, budete na ni mávat. A když uvidíte děti z mateřské školy, chytnete se za knoflík, protože budete mít štěstí“, stojí v materiálech Solvo.
Podle autorů nejde o nadsázku, ale o realistický scénář vycházející z demografických dat. V roce 2025 se v Česku narodilo 77 636 dětí, což institut označuje za nejnižší počet od roku 1785. Při plodnosti kolem 1,2 až 1,3 dítěte na ženu je každá další generace zhruba o 40 až 45 procent menší. „Brzy půjde do důchodu nejsilnější generace, která se vůbec kdy v Čechách narodila. A to je generace Husákových dětí,“ uvedla zakladatelka institutu Solvo Ivana Tykac. Právě tehdy začne na stát naplno dopadat kombinace nízké porodnosti, stárnutí populace a nedostatku ekonomicky aktivních lidí.
Školka převezme část první třídy
Takzvané Desatero Solvo stojí na třech pilířích – změně vzdělávacího systému, podpoře rodin a reformě důchodů a odvodů. Začít by se mělo už ve školkách. Poslední dva roky mateřské školy by byly povinné a převzaly by část učiva první třídy. Základní škola by se tím zkrátila na osm let. „Chceme docílit, aby se lidé dostávali jako hotoví středoškoláci a vysokoškoláci dřív do svobodného rozhodování, protože to souvisí s plodností žen,“ vysvětlila Tykač. Návrh počítá také s flexibilnějšími vysokými školami, systémem mikrokreditů a větším důrazem na celoživotní vzdělávání. „Zkrátíme vysokoškolské vzdělání, protože se můžeme vzdělávat celý život“, prohlásila Tykač.
Druhá část návrhu se zaměřuje na podporu rodin. Pečující rodič by v prvních dvou letech života dítěte dostával 400 tisíc korun ročně. Daně a sociální pojištění pracujícího partnera by zároveň směřovaly k rodiči, který zůstává doma. „Ženy jsou strašně emancipované. Nechtějí zůstat v pozici, kdy jsou závislé, a my je musíme osvobodit“, podotkla Tykač. Rodiny se třemi a více dětmi by navíc neplatily daň z příjmu. Rodičovskou dovolenou by mohli čerpat také prarodiče.
Důchod v 72 letech a vyšší odvody bezdětným
Nejvýraznější změny se týkají důchodů a sociálního pojištění. Lidé bez dětí by platili vyšší sociální odvody a zároveň by ztratili nárok na předčasný důchod. Věk odchodu do penze by se postupně zvýšil až na 72 let. Nešlo by však o skokovou změnu – hranice by se posouvala o tři měsíce ročně. Za každé vychované dítě by se věk odchodu do důchodu snížil o dva roky.
Bez zásadních změn by podle výpočtů Solvo připadalo v roce 2070 na sto pracujících 63 seniorů. Po zavedení navrhovaných opatření by tento poměr klesl na 29 seniorů na sto pracujících. Z rozpočtového hlediska by se celý systém začal vyplácet od roku 2046.
Lidé děti chtějí. Bojí se ale, zda to zvládnou
Rodina zůstává pro většinu Čechů důležitou hodnotou a děti nejsou vnímány jako problém. „Láska, radost, smysl, pouto. To jsou spontánní reakce, které se u rodičovství objevují“, uvedla během prezentace institutu politoložka Anna Shavit. Rozhodnutí mít dítě ale často naráží na praktické překážky. „Máme hluboce zakořeněno dostudovat, udělat kariéru, pořídit si byt a pak někdy mít dítě“, upozornila Shavit. Pokud se lidé k prvnímu dítěti dostanou až ve vyšším věku, na další potomky už často nezbývá čas.
Častým argumentem mladých lidí je také nedostupné bydlení. Tykač ale tento pohled nesdílí. „Já si totiž myslím, že bydlení je dost,“ prohlásila. Podle ní si společnost zvykla na vyšší životní standard. „Bydlení bylo vždycky drahé, dnes je extrémně drahé. Zároveň jsme si ale zvykli spotřebovávat extrémně mnoho metrů čtverečních a žít na vysoké noze. Musíme zmenšit nároky“, uvedla.
Významnou roli hraje také tlak na dokonalé rodičovství. „Pokud nebudu úplně dokonalá matka nebo úplně dokonalý otec, tak se vlastně do té záležitosti vůbec nemám pouštět“, popsala socioložka Jana Hamanová obavu části lidí, kteří rodičovství zvažují.
O možných řešeních nízké porodnosti jednala Tykač i s premiérem Andrejem Babišem. „Řekl, že mám hodně dětí, a zeptal se, co bychom měli udělat pro to, aby se porodnost zvedla. Budu ho dál samozřejmě informovat. Věřím, že politici najdou odvahu a začnou s tím něco dělat i přesto, že neuvidí zlepšení jen ve svém čtyřletém volebním období“, dodala Tykač.
Zdroj:
sendvicovagenerace.cz
cs.wikipedia.org/wiki/Sendvicova_generace
denik.cz/cesko/cesko-starne-duchod-porodnost-populace-ivana-tykac-a-jeji-plan/?seznam-hp´-18_medium-seznam_distribuce
seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-bez-prace-nejsou-davky-v-danskem-modelu-musi-nezamestnani-treba-sbirat-vetve-307453
diverzita.cz/cs/aktualita/danove-jsou-i-ve-flexibilite–trhu-prace-vzorem-cele-evropy–je-jejich-model-prenesitelny-k-nam
zpravodajstvi.genderstudies.cz/rodicovska-a-materska-dovolena-v-dansku-rakousku-a-spanelsku/
denik.cz/ekonomika/nabidka-prace-pro-starsi-lidi-zamestnani/
finance.cz/clanky/553392-kazda-ctvrta-zena-pracuje-v-zemich-eu-na-zkraceny-uvazek
