Článek
Procházela jsem centrem Prahy, kde kousek od stanice metra Můstek klečel žebrající muž s hlavou skloněnou hluboce k zemi. Do tváře jsem mu neviděla. Netuším, zda byl starý nebo mladý. Hlavu, přestože slunce doslova pražilo měl skrytou v kapuci. Vedle sebe měl kelímek od piva s pár mincemi na dně. Největší emoce v srdcích kolemjdoucích vzbuzoval malý pejsek, snad ještě štěňátko věrně sedící u té záhadné postavy. Okolní dlažba byla rozpálená parným začátkem léta tak, jak to převážně v centru větších měst, kde chybí zeleň bývá. Mističku s vodou pro to nebohé zjevně trpící zvíře, které by si zasloužilo prožít svá štěněcí léta v láskyplném domově jsem nikde poblíž neviděla.
Zneužívání bezbranných zvířat k žebrání především v horkých dnech by mělo být trestné.
Zatímco jeho páníček si takto vydělával na živobytí, nebo nějaký ten opojný nápoj, jeho čtyřnohý parťák musel s jazykem vyplazeným na vestě, jak se říká, prožívat muka. V jeho krásných hlubokých očí se zračil smutek, a beznaděj. Lehký život na ulici v podivné komunitě asi neměl. Možná nebyl ani milovaný. Jen jeho čistá psí duše byla zneužita k politování, a tím i menšímu nebo většímu příspěvku od kolemjdoucích do kelímku. Zda něco z vyžebraných peněz viděl, a na konci své směny dostal alespoň pamlsek, ví jen on sám. Pejska mi bylo líto, a nejen mě. Jedna paní se na zahalenou postavu snažila mluvit, ale nevyšel ani hlásek. Jen pejsek sem tam zapištěl tak, jak to štěňátka dělávají, a zřejmě se chtěl i pomazlit nebo alespoň pohladit. Nakonec jsme z okolních košů vyhrabaly nějakou misku a do nedaleké restaurace jsme došly pro vodu.
Personál byl přívětivý, a přestože jsme nebyly hosty restaurace a nedaly jsme si ani kafe, vodu pro pejska nám natočil. Asi jsou každodenními svědky takovýchto výjevů. Žebráků a bezdomovců je v Praze poměrně dost. Vidět tyto němé tváře takto zneužívané mi jako psí a kočičí mámě láme srdce. Dokonce jsem do batohu přibalila pár kapsiček, pro tyto tuláčky. Když jsem se po pár hodinách vracela zpátky, místo, kde žebrák s pejskem klečel, bylo prázdné. Zůstala tam jen mistička s vodou pro pejska. Prodavačka z obchodu odnaproti mi sdělila, že na něho někdo zavolal městkou policii, a to už po několikáté. Často prý mění se svým němým parťákem místo. Žebrá především v částech, ke proudí davy turistů. Pejska mu asi zatím odebrat nemohou, pokud ho nějak zvlášť netýrá.
Stát by měl umět pomáhat skutečně potřebným. Ne hercům s lachtaní nemocí.
Tento muž nepatří mezi ojedinělé případy. K žebrání a pouličnímu cirkusu takřka za každého počasí využívá zvířata, především psy a kočky spousta lidí, ať už z řad bezdomovců, nebo feťáků spoléhající se především na lidský soucit. Zhruba před dvěma měsíci se na Andělu povalovaly patrně opilé nebo zfetované mladé slečny. Před sebou měly krabici s koťaty, která nabízely lidem, procházejícím kolem nich. Na druhé straně v podchodu metra na Smíchovském nádraží potkávám špatně chodícího pána se dvěma berlemi a dvěma malými pejsky. V ruce drží klobouk a s hlubokou pokorou prosí o jakýkoliv příspěvek. Občas projde se svými dvěma čtyřnohými asistenty vagónem metra. Většina cestujících mu přispěje, včetně mě.
Tohoto pána je mi líto. Je zdravotně postižený, velmi špatně chodí, ale své čtyřnohé kamarády nade vše miluje. Především tyto lidi vnímám jako potřebné, o které by se měl stát postarat na rozdíl od těch, kteří mají zdravé ruce, nohy i hlavu, ale pracovat se jim příliš nechce. Naučili se pouze sosat různé dávky jak jen to jde, a pak chybí peníze tam, kde jsou skutečně potřeba. O střechu nad hlavou může přijít člověk takřka ze dne na den. Stačí přijít o práci, rozvést se nebo onemocnět. Zatímco jedni pomoc různých spolků, neziskovek, charit nebo státu přijmou, a pomalu se začnou vracet zpět k normálnímu životu, druhým život na ulici vyhovuje. Jsou svými pány a nic jim nechybí. Naučili se tak žít, a buď už nechtějí, nebo po letech strávených na ulici nemají sílu vrátit se zpět do života.
Od státu sice nic nežádají, ale obtěžují své spoluobčany. Ať už typických zápachem, pokřikováním na lidi, nepořádkem všude okolo, a také alkoholismem. Pokud si takovýto způsob života vybrali a nehodlají na něm nic měnit, nechť nezneužívají zvířata, která se nemohou bránit a trpí. Možná více než oni. Zvláště v horkých dnech pejsci a kočičky mohou trpět dehydratací, být nemocní, mohou uhynout. Zvíře si takovýto osud na rozdíl od člověka nevybralo, a mnohdy je na takovéto pejsky využívané k žebrání v ulicích velmi smutný pohled.
Zvíře má stejně citlivé srdce jako ty
zvíře cítí radost i bolest jako ty
zvíře má stejný strach ze smrti jako ty
zvíře má stejné právo na život, lásku a soucit
jako ty.
Zdroje: Světe zastav se, chci vystoupit.
