Článek
Kočičky nejsou falešné, a ty černé smůlu nenosí.
Je to stejný mýtus jako ten, že černá kočka nosí smůlu. A přitom černé kočičky s těmi svými smaragdovými kukadly patří k těm nejúžasnějším stvořením. Stejně tak jako mourinky, zrzečci, tříbarevné nebo bílé kočičky. Bohužel, díky různým pověrám zůstávají právě černé kočičky v útulcích pro opuštěná zvířata nejdéle. A pokud jsou už staré, mnohdy navždy. Přitom jsou to takoví roztomilí čertíci přinášející radost takřka do každé domácnosti. Má umouněná Lucinka je pohodářka nabitá energií. Po kastraci, kdy měla odpočívat, si v té své košilce už druhý den vylezla na rotoped, odkud vše sledovala. Zatímco já jsem šílela strachy, aby jí nepopraskaly stehy, ona byla v naprosté pohodě. Opravdová dáma, co vše brala s nadhledem. Prostě holka do deště, kterou jen tak něco nerozhází. Ani bebíčko na bříšku ne.
Opravdový domov provoněný čistou nezištnou láskou nacházím tam, kde je kočka. A ještě lépe dvě. Mám mourinku Mišku. Pětiletou holčičku adoptovanou z jednoho z kočičích útulků. Je to úplně obyčejná kočička, jakých jsou stovky. Nejde o šlechtěné plemeno, a přesto je to moc hodná, něžná, přítulná, a mazlivá kočička. A také pěkně upovídaná. Zprvu bázlivá plašanka, nyní opravdový přítel až za hrob. Kolik jen lásky mi dokáže každý den dát. Již od koťátka se naučila, dát mi hned po ránu pusinku. Přitulí se ke mně, jemně mě obejme a dá mi tu nejsladší pusinku, jakou jsem kdy dostala.
Mourinka Miška mě probouzí sladkou pusinkou.
Někdy tak učiní i přes den, a večer se bez pusinky spát nejde. Samozřejmě, že jí pusinku oplatím, a ona se pak rozvrní blahem. Všimla jsem si, že na zádíčkách blíže k ocásku má malé srdíčko. Je to moje mourinka Miška srdíčková. Je krásné a zajímavé pozorovat tyto nádherné bytosti již od koťátek. Mourinka Miška hned po příchodu k nám zpovzdálí pozorovala svou starší kamarádku, a vše po ní opakovala tak dlouho, až se jejich počínání jevilo jako odraz v zrcadle. Obě holky mají v koupelně vlastní záchodek.
Mainská mývalí, paní domu větší s dvířky, a mourinka svůj kotěcí. Kočičky jsou velmi čistotné, už od miminek. Když jim záchodek uklidím, pečlivě zkontrolují, zda jsem ho uklidila dobře. Pokud kočička o sebe a svou srst přestane pečovat, něco je špatně. Může být nemocná nebo ve stresu. Na místě je odborná konzultace s veterinářem. A jaké kočičky dokáží být úžasné, milující a pečující maminky! Mnohá lidská máma by si z nich měla vzít příklad. Svá koťátka milují více než svůj vlastní život. A nejedna kočička ho pro záchranu svých dětí obětuje.
Ač mourince Mišce bude za pár týdnů pět let, o moc nevyrostla. Stále zůstala malou křehkou holčičkou připomínající odrostlé kotě. A co víc, s mourinkou máme narozeniny nejen ve stejný den, ale i měsíc. To bude oslava. Kočičky milují pochvalu. Nejraději ode mě slyší slova jsi moje kočička, zlatíčko, kytička. Mám tě moc ráda, a jsem ráda, že jsi tady se mnou. Moc tě miluji, a nikdy tě neopustím. Radostně kroutí ocáskem, vrní, a oči se jim rozzáří jako hvězdičky na nebi. Moje kočičí lásky jsou mými vrbami, masérkami, psychoterapeutkami a asistentkami. Když se koupu, a hezky si napěním vanu, starší černá kočička, mývalka si pacinkou hrábne do pěny, a pečlivě si umyje čumáček, bříško, pacičky, ouška. Kožíšek jí pak krásně voní po levanduli.
Mourinka Miška se usadí v rohu vany, a vše pečlivě sleduje. Je to takový můj vodní záchranář. Dvěma, třemi mňouky se zeptá, zda je vše v pořádku. Moc své holky miluji, a nikdy jim nepřestanu děkovat, že se mnou zůstaly nejen v tom dobrém, ale i zlém, kdy se většina rádoby přátel postupně začala vytrácet kamsi do neznáma. Velké laskavé srdíčko mají nejen kočičky, ale i ti, kdo kočičky milují a snaží se jim pomáhat. V nouzi nejvyšší mi pomohla kočičí paní. Prostě majitelka útulku, z něhož mám svou milovanou mourinku Mišku. A protože dobro by se mělo oplácet dobrem a láska láskou, když se situace obrátila, a začalo se mi dařit, na pomoc od kočiček jsem nezapomněla.
Vzkaz od kočičí paní. Pošli to dál.
Procházela jsem různé útulky pro opuštěná zvířátka, až jsem narazila na jeden, kde se snaží pomáhat především malým, nechtěným, a nemocným koťátkům. A protože jedno nemocné koťátko, prosící o příspěvek na veterinární péči, vypadalo stejně tak jako moje milovaná mourinka, bylo rozhodnuto, kam penízky poslat. Uvniř, ve svém srdci jsem cítila vzkaz od kočičí paní. Pošli to dál. Jen tak zvítězí dobro nad zlem, a světlo nad temnotou. S kočičkami si užiji spoustu legrace. Zvláště s mourinkou Miškou. Když jsem v práci, mourinka přemýšlí, čím by mě po příchodu domů potěšila. A tak když vidím květináče a rozsypanou zeminu na podlaze, nevím, zda se kytce v tom vedru udělalo špatně, nebo se mourinka Miška rozhodla kytičky přesadit.
Další den najdu vyházené oblečení vedle skříně. Když se zeptám, kdo to udělal, mourinka zdrhne do šuplete pod postelí. A Lucinka, její kamarádka, nespustí pohled z místa, kde se malá ukryla. A také jsou holky pěkně zmlsané. Lucinka je od koťátka naučená na paštiky Gurmet. Nic jiného, než tuto pochoutku si nevezme. Je to prostě dáma, a zaslouží si tu nejlepší paštiku. Když její oblíbená pochoutka není a nabídnu jí kapsičku, kterou zase miluje mourinka, radši si vezme granule. Mourinka Miška by, dá se říci, snědla všechno. Jako útulková kočička přijímala kapsičky s vděkem. Pak se naučila chodit do mističky své starší kamarádce, a Gurmet vyžaduje také. Naštěstí sní i normální kapsičku, kterou její umouněná kamarádka pohrdá.
Jak v tak velké porci může vyčmuchat maličký prášek.
A co přímo milují, jsou sýrové granulky s kuřetem. To by se přetrhly. Když jsem se rozhodla kočičky odčervit, zabalila jsem jim polovinu pilulky dle návodu do oblíbené pochoutky paštiky Gurmet. Obě chodily kolem mističek, a jen čuchaly. Co by jindy zhltly naráz, leželo v mističce takřka celý den. Jak mohly v tak obrovské porci najít malinký prášek, to mi hlava nebere. Lucinka se ráda prochází po chodbě domu a očuchává rohožky sousedům. Hlavně ty, kde mají pejska nebo kočičku. V jeden čas jsem ji nemohla dostat do přepravky, a odnést na kontrolu nebo přeočkování na veterinu. To bylo cavyků. Dnes, kdy už Lucince táhne na jedenáctý rok, si do přepravky pokorně vleze, a na veterinu jde takřka dobrovolně. Ví, že si tam hezky pokecá se zdejším kocourem. Asi se jí líbí, a ani ona mu není lhostejná. Mourinku tam zatím nedostanu. Vidí přepravku a zdrhne.
Život bez svých čtyřnohých kamarádek si už představit nedokážu. Když se vracím domů, holky na mě čekají za dveřmi stejně tak, jak to dělával můj pejsek. A že jsou kočky své a vystačí si sami? Ale kdeže. Hned mě zvou ke hře. Poschovávají plyšové myši a pak je hledáme, rády si hrají na honěnou, a to nejhlavnější je pomazlení se. Obě mi skočí na klín, a chtějí hladit a povídat si. A také holky přiběhnou na zavolání, především mourinka. Lucinka zbystří a je chvilku ve střehu. Pak přiběhne taky. A co je baví snad nejvíce? Sledování nekonečné telenovely za oknem v krmítku. Když je bouřka, mourinka sedí na stolku u okna a pozoruje blesky.
Když je bouřka příliš silná a burácí jeden hrom za druhým, schovají se holky pod peřinu, odkud jim koukají jen ocásky. S holkami je u nás zkrátka veselo jako na Starém bělidle. Jediné, co mi dělá vrásky na čele, je to, až jednoho dne některá z kočiček odejde za duhový most, a ta druhá zůstane sama. Kočičky se moc milují. Mourinka Miška dokonce bere umouněnou Lucinku více jako svou maminku než kamarádku. Udělám jediné. Tak jako Lucince, a později i mourince Mišce nabídnu láskyplný domov některé z dalších opuštěných kočiček. Je smutné, kolik jich zůstává bez domova. Třeba v našem nejbližším okolí. Někdo svého parťáka bezcitně vyhodí na ulici, jinému zemře páníček, a on skončí jako tuláček. Než ho najde některý z pozemských andělů a nabídne přístřeší v některém z útulků pro opuštěná zvířata.
Na světě nemá být nikdo sám, nemilovaný a opuštěný. Dvounožec ani čtyřnožec. Na každého někdo čeká. Třebaže má čtyři nožičky, a po celý život chodí v kožíšku. A kočičky z útulku jsou natolik vděčné, že svého páníčka dokáží milovat až za hrob. Stejně jako pejsek. Zprvu jsem měla strach, vzít k téměř šestileté kočičce malé kotě. Paní domácí sice pár týdnů dávala maličké náležitě najevo, kdo je tady pánem. Nakonec si holky vše vyříkaly po kočičím, a staly se nejlepšími kamarádkami. Lucinka už ví, že by jí bez roztomilé mourinky bylo doma smutno. Hlavně, když jsem v práci. A také až zestárne, její kamarádka se o ni postará, což činí už dnes. Náležitě ji opečovává a Lucinka se cítí jako královna. No a já. Bydlím u svých kočiček v podnájmu.
