Článek
Byli jsme tak zvyklí z dob socialismu, kdy se podporovaly mladé rodiny ve jménu rodina je základ státu. A tím, že minulý režim na tom rodinném základě stavěl, přišly na svět nejsilnější generace dětí 70 let. Ministrem financí byl Miroslav Kalousek. Hlady nikdo nezemřel, rodina si navzájem pomáhala. Tak to dříve bylo. Svým starým rodičům především vypomáhaly děti. Tatínka jsme brali na Šumavu, kde to moc miloval a byl šťastný. Dnes senioři cestují do Dubaje či za jinou exotikou, dle poptávky cestovních kanceláří, což dříve bylo nemožné. Jde především o srovnání generace seniorů. Důchody byly nízké, mnohem nižší než platy. Za železné opony se moc nikam nesmělo, a po listopadu 1989 byly důchody velmi nízké. Nebyly žádné valorizace ani různé dávky. Rodina si musela mnohem více vypomáhat než dnes.
Dnes jsou důchody s platy v menších regionech buď vyrovnané, nebo dokonce o něco vyšší, a to především vůči minimální mzdě. Ta činí v čistém 16 500. Minimální mzdu nepobírají pouze nekvalifikovaní lidé. Jsou to především lidé před důchodem, o které jinde není valný zájem, anebo v regionu chybí pracovní příležitosti. Mnohem více ženy. Plat takové kuchařky ve škole nebo uklízečky také není valná sláva. A přitom jde o profese potřebné. Což je docela ostuda na 21. století, kdy už jsme dle řeči tehdejšího premiéra Václava Klause dávno měli být na úrovni Rakouska.
Jelikož důchody po několika valorizacích značně povyskočily a senioři byli jedinými občany v zemi, kterým byl finančně kompenzován jak covid, tak především inflace, jsou na tom mnohem lépe než pracující s podprůměrnou mzdou. Bohužel s platy jsme pořád na východě, a průměrnou mzdu 43 000 Kč bere mnohem méně lidí než tu podprůměrnou. Stačí se podívat na pracovní portály, třeba práce.cz, jaké směšné mzdy jsou lidem nabízeny. A z mizerných mezd jsou i menší odvody, proto důchody nemohou růst takovou měrou, jako rostly doposud. A nejen to. Mnozí bez většího finančního postihu mohli odejít do předčasného důchodu ještě plni životních sil.
A pak jít třeba na pár dní na brigádu, nebo se mohli věnovat vnoučatům, koníčkům, na které jim příliš času nezbývalo. Spousta jich odešla také proto, že už měli zdravotní problémy související s věkem, nestačili morbidnímu tempu pracovního trhu, nebo je už nikdo nezaměstnal. Očima zaměstnavatelů je člověk po šedesátce zkrátka už starý. Některé firmy už takto pohlíží na pětapadesátileté. Na tom všem by nebylo nic divného, kdyby se vše nedělo na úkor pracujících. A to především z řad Husákových dětí. Přestože tito lidé pracují mnohem déle než mnozí stávající důchodci, takřka o dvanáct let, odchod do důchodu se jim zase o něco posunul, přestože do rozpočtu odvedli mnohem víc než ti, kteří odcházeli kolem 55 let, a v důchodu jsou mnohem déle, než uvádí ministr Jurečka.
Pokud se vezme věk odchodu do důchodu muže v 60 letech narozeného kolem roku 1940 minulého století a dožil se 90 a více let, strávil v důchodu 30 let. Což je o devět let více, než nastiňuje ministr. Nehledě na to, že jsou mezi námi i lidé století. Tady už jasný nepoměr Jurečkovy vize je. Pro lidi, kteří budou odcházet do důchodu v 65 letech je určena doba dožití 21 let. To by se museli dožít alespoň 85 let. Přestože do systému odvedli mnohem více, než člověk narozený v roce 1940 při dožití této generace 86 a více, oni sami se patrně tak vysokého věku nedožijí. Především ti manuálně pracující budou více opotřebovaní, než lidé v kancelářích, či dokonce v parlamentu, kde takový Marek Benda sedí od roku 1989 a může klidně zahřívat židli do sta let.
Senioři v EU si z důchodu dle jeho výše určitým % přispívají na zdravotní pojištění.
A toto už je vůči této generaci, která drží ekonomiku i předešlé seniorské generace nad vodou, značně nespravedlivé. Má-li být se seniory solidární společnost, měli by být solidární i oni. Zvláště nyní, kdy už český senior nepatří mezi chudáka, zvláště senioři odcházející do důchodu nyní, a s mnohem vyššími platy než generace našich rodičů. Tedy, pokud poctivě pracoval a odváděl. Nízké důchody většinou pobírá určitá část OSVČ, kde byly nižší odvody, práce na černo, část výplaty na ruku, různé dohody, To už je jeho problém, jaký by neměl přenášet na stát či budoucí generace. Otázka je platba zdravotního pojištění. Zda s narůstajícím počtem seniorů zůstanou nadále státními pojištěnci, ze svého důchodu budou odvádět určité %, či se za zdravotní péči bude v budoucnu připlácet. Toto už prosazují zubaři s koncem amalgánu. Jinak začne zdravotní systém chtě nechtě kolabovat stejně tak jako stát.
Ono to nejsou jen starobní důchodci, ale také vdovy, vdovci, ID a lidé vážně nemocní, včetně dětí. Jelikož dětí se rodí stále méně a méně, více lidí bude vázáno na stát a méně jich vydělávat. Stát bude muset vymyslet, kde a odkud vybrat další peníze a jak si posvítit na únik peněz do podsvětí. Další nešvar dnešní společnosti je ten, že mnozí zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat lidi 55+ a tím rozpočet také tratí nemalé peníze. Především na ageismus by se měl stát také zaměřit. Nakonec lidé budou odcházet do důchodu v 65 letech jen na papíře, protože je nikdo už nezaměstná a z dávek, na nichž budou do důchodu přežívat se jim vypočítá nižší důchod. A oni tak vlastně budou některou z dávek pobírat dál, protože už budou třeba nemocní, a z nízkého důchodu nevyžijí. Stát je velmi špatný hospodář, a pak se diví, že je kasa prázdná.
Naše země nevzkvétá, jak pravil Václav Havel. A ekonomika založená na šedinách je idea. Takovýto systém se potopí jako Titanic. Zaspali jsme třicet let jako v šípkovém království. Ze světa plného mládí, radosti, energie a dynamičnosti jsme se probudili do světa šedin, který zpomaluje. Ať si to někdo připustí nebo ne, je to prostý fakt, na který není nikdo připraven. Svět kráčí někam, co tady nikdy předtím nebylo, a co už nezachrání ani důchodová reforma. Svět je zvyklý na války, epidemie, mor. To vše už si prožil. Se šedou tsunami se ale nikdy předtím nesetkal. Věk nikdo neošálí, zvláště po čtyřiceti letech poctivé práce. Oči už nejsou jasné jako dříve, mysl zpomalená, tělo opotřebované.
Svět zalije šedivá tsunami.
Ani naši předci nepracovali tolik jako my. Myšleno naše praprababičky a prapradědečky z dob děveček a pacholků. Ne lidi z průmyslové revoluce. Nejvíce se za časů našich praprababiček pracovalo zjara, v létě a na podzim. V zimě lidé většinou odpočívali a nabírali nových sil. Po zimě jich také dost pomřelo. Především dlouhá a krutá zima tělo příliš vyčerpala. Potomků mívali více, třeba i pět šest, a tak rod stále pokračoval. Staří odcházeli na zasloužený odpočinek na výminek. Dnes se pracuje takřka nepřetržitě bez ohledu na roční období. S tím rozdílem, že lidé neumírají tolik jako v minulosti díky moderní medicíně, která mnohdy dokáže naprosté zázraky. Celkově jsme zestárli. A to i přesto, že trh práce stejně tak jako politici zamrzl někde v 90. letech, kdy nejsilnější ročníky Husákových dětí a dvě generace za nimi byly v plné pracovní a životní síle. Spousta ideálů byla před nimi, mnozí hned rozjeli podnikání, odešli nabrat nové zkušenosti na západ nebo dokonce za moře. Tito lidé byli plni emocí, energie, dynamičnosti. Zdraví, silní lidé, s nimiž vše šlo jako na drátku.
Dnes jsme o nějakých třicet let dál a ti samí lidé jsou tady stále. Jen odraz v zrcadle se pozměnil a sil ubylo. A pro mnohé, kteří se své práci naplno odevzdali, dnes není místo, anebo svou profesi už nezvládají tak jako předtím. Člověk po padesátce, šedesátce už nepodá takový výkon jako třicátník, i kdyby se zaměstnavatelé a politici stavěli na hlavu. Posouváním odchodu do důchodu dnešních padesátníků, kteří už mají pohledem zaměstnavatelů svá nejlepší pracovní léta za sebou, se nic nevyřeší. Z těchto lidí už nic nevydolují. A co víc, pracovnímu trhu velí tvrdý ageismus. Starší nebrat, a když už, tak na méně placené a těžší práce, které mladí dělat nechtějí.
Posunutí odchodu do důchodu nic neřeší. Šedesátníci se jen přelijí do dávkového systému a na neschopenky.
Byla jsem na jednom sezení, kde vyprávěla starší paní příběh, který je přesným obrazem budoucnosti. Jedné z místních firem byli úřadem práce nabízeni zaměstnanci. Personalista, který vešel do místnosti, zůstal v šoku. Hledal spíše muže a spatřil doslova opotřebované lidi. Starší ženy s bolavými klouby, pána o hůlce a dalšího, který viděl špatně na jedno oko. Nakonec odešli s prázdnou. Tato firma hledala zdatné lidi především do průmyslu. Naše město patří spíše mezi průmyslové. Složení obyvatelstva je však naprosto odlišné. Převažují senioři a starší lidé. Spíše ženy. Kdyby si ministr Jurečka po takovýchto menších regionech, kde ani doprava nefunguje tak dobře, aby se lidé dostali včas do práce a z práce domů udělal celodenní výlet, a s lidmi i zaměstnavateli se setkal, asi by se nestačil divit. Takhle jen plácá od stolu.
Prodlužování věku odchodu do důchodu pro ty, kteří pracují od svých 18 let, a to ještě manuálně, je kapitální békovina. Odpracovat 45-47 let už je pro lidský organismus náročné a zatěžující, což zatíží zdravotní systém. A nedá se posuzovat především dle lidí, kterým stačilo odpracovat 35 let a hurá na odpočinek. Zvláště ženy to nedají. Ženský organismus i tělo je naprosto odlišné od mužského, stejně tak jako psychika. A ženám ubývají síly mnohem rychleji než mužům. Důchody předešlým generacím se několikrát do roka valorizovaly na na úkor Husákových dětí a mladších, kteří budou muset pracovat mnohem déle než oni. I když pracovat takřka do 70 let už hranicí zvláště u manuálních profesí s fantasmagorií. Lidský organismus je stejný jako u člověka narozeného před válkou, po válce, revoluci 1989 i nyní. Do nekonečna člověk pracovat nevydrží. Auto také musí po nějaké době na odpis.
A zvyšovaly se spíše důchody vyšší, kam spadají třeba i politici, vysocí manažeři. Tyto důchody nad 30 000 by se o něco měly snížit. Včetně těch předčasných, do kterých ministr Jurečka lidi nahnal s tím, že jsou mnohem výhodnější než nástup do řádného důchodu. Toto je velká a neomluvitelná nespravedlnost a naprostá hloupost, jaká se snad může stát jen tady v Česku. Nakonec člověk v předčasném důchodu bude pobírat vyšší důchod, než ten, který to poctivě dotáhl do řádného. Odchod do důchodu se více než mužům prodloužil ženám. A nastává problém. Pečovatelů je málo, ony ještě musí pracovat a najednou neví, co se starými rodiči, kteří už se dožadují jejich pomoci. Tyto ženy jsou vyčerpané a zaměstnavatelé je většinou propustí mezi prvními. A jelikož ženy pobírají i nižší plat než muži, po zhoršení podmínek si mnohé do toho předčasného nemohou dovolit odejít.
Odvádět měl člověk především na svůj důchod a důchod svých rodičů. To už jsme ale prospali.
Počátkem 90. let to mělo být tak, že každý pracující by odváděl především na svůj důchod a důchod svých rodičů. Na ostatní by šlo třeba jen 1 %. Tím by odpadl problém do budoucna, kdy jeden pracující bude muset živit dva až dva a půl důchodce. Při takovémto systému by si každý sám určil v kolika letech do důchodu půjde, a ne čekat, kdy mu to určí stát. Bohužel, nikdo nemohl předvídat, anebo mohl, ale moc se mu do toho nechtělo, jak rapidně poklesne porodnost. A že demografický vývoj obrátí vše zcela naruby tak, že průběžný důchodový systém bude takřka před krachem a vyplácení důchodů jde na dluh. Stále se mluví o humanitě, ale odcházet do důchodu pomalu v 70 letech, a pak zemřít vyčerpaný někde u pásu dvakrát humánní zrovna není. Zvláště za vlády Andreje Babiše se důchody neustále navyšovaly tak, že senioři inflaci takřka nepocítili. Vláda Petra Fialy v tom pokračovala, a dokonce zvýhodnila pro část lidí důchody předčasné na úkor důchodců budoucích, kterým je naopak zpřísnila.
Tato nespravedlnost by se měla odbourat, a zvláště zvednout lidem platy alespoň na ten průměrný plat, jakým se vláda neustále ohání. Jedině tak se mohou navyšovat i důchody. A také pomoci především mladým rodinám. Jak mají přivádět na svět více dětí, když pro ně nejsou byty a na předražené pronájmy nemají. Jinak to může časem vzbudit ve společnosti značné nepokoje. Na to, jak mohou dopadnout odkazuje divadelní hra nazvaná Střet generací popsaná níže. Zvláště tehdy, pokud firmy začnou propouštět ve větší míře a poroste nezaměstnanost. Důchody sice porostou, ale bude se zvyšovat kriminalita, na kterou doplatí převážně senioři. To už se odehrává i dnes, kdy si různí podvodníci vybírají lidi především z řad seniorů. Jejich podoba je často bankéř a jejich napadený účet.
Nebo seniorka pošle fešnému syrskému lékaři nemalou částku, s tím, že si ji vezme. Toto už jsou hodně známé a ohrané příběhy, ale stále spousta lidí naletí těmto pobudům. Pokud má být důchodový systém spravedlivý, nelze upřednostňovat jednu generaci před druhou. Zdejší senioři oponují tím, že to jsou právě oni, kdo budovali republiku. Jenže tu budovaly i jejich děti, a budou ji budovat i jejich vnoučata. I když možná jinak, ale to je vývoj a ten se nezastaví. Dříve byli staří lidé skromní, stejně tak mladí. Na vše si obojí museli poctivě vydělat. Pokud byla rodina chudší, dítě šlo na učňák a vzdělání si doplnilo třeba dálkově, zrovna tak jako trojkaři končili na učilištích. Pokud by se současné důchody nezvyšovaly takovou měrou, věk odchodu do důchodu se prodlužovat nemusel. Největší zodpovědnost za rozkolísaný důchodový systém nese právě Marian Jurečka, který lidi do zvýhodněných předčasných důchodů nahnal. Přesto je lépe žít skromněji třeba s nižším důchodem než zemřít v práci.
Staneme se zemí starých a pečovatelů. Začneme se pozvolna potápět jako Titanic.
Dnešní důchody už jdou převážně na dluh. A tak by nebylo od věci zmrazit valorizace u vyšších důchodů nad 30 000, stejně tak, jako vysoké platy politiků, alespoň do doby, než se ekonomika zmátoří. Postupně by se takto srovnaly nižší důchody, a lidé nemuseli pobírat různé dávky. Tím více, že se postupně budeme stávat zemí starých a pečovatelů, kde nic nebude produkováno. Na místo mozkoven se u nás budují montovny, v nichž vzhledem ke stárnutí populace nebude mít kdo pracovat, a tak společnosti odejdou do zemí s mladou a levnou pracovní silou. Snad možným řešením je ještě zdanit nadnárodní korporace, banky, AI, což by šlo na budoucí důchody. Jinak se bohužel zvýší daně a DPH. A samozřejmě zvednout platy. Z minimální mzdy a částce pár stovek nad ní se na důchody také příliš nevybere. Vítejme na Titaniku, který se potápí. A jako jedni z prvních půjdou ke dnu právě senioři. Stávající i ti budoucí. Na důchody zkrátka nebude. Pokud se nestane zázrak a nevytryskne nám tady někde ropa, což by byla samozřejmě spása. V zemi, kde rapidně ubývá dětí nebude kde, a odkud brát. A kdo si myslí opak a žije ve světě iluzí, nechť vezme kámen a hodí jako první.
Marian Jurečka určil věk dožití na 21 let při odchodu věku odchodu do důchodu v 65 letech, což neodpovídá skutečnému věku dožití lidí v Česku. Muži se v průměru dožívají 76 let, ženy 82 let. A to ještě záleží na regionu, v němž žijí. V jedněch se lidé dožívají více, v druhých méně. Přesněji vyjádřeno. Politikům světa jde o svět bez seniorů. Odpracuj, zploď potomka a zemři. Počátkem let 2060 již budou dnešní senioři včetně Husákových dětí po smrti. Takže opodstatnění politiků, že v roce 2070 půjde důchodový systém zcela ke dnu je mylné a zbytečné strašení lidí. Naopak lidé na tom budou mnohem lépe, než je tomu dnes či tak do roku 2055. Ručička váhy mladí/staří se opět srovná. A lidé začnou patrně opět odcházet do důchodu spíš dříve. Západ už nikdy nedoženeme.
Mnozí předdůchodci, pečující, a vážně nemocní lidé jsou na tom mnohdy finančně hůř než senioři.
Už jen tím, že během pěti let část populačně silných ročníků minulého století dosáhne šedesáti let a další pětapadesáti. Mnohé Husákovy děti vypadávají z trhu práce z důvodu péče o své staré rodiče. Naše země spíše začne za západem zaostávat, což se děje už dnes, a to především platově, i co se digitalizace týká. Dokonce mnohem déle pracujeme než naši západoevropští sousedé. O rovných devět let. Jsme více opotřebovaní a vyhořelí. Jíme horší potraviny, což se podepisuje na špatném zdraví nejen dospělé populace, ale také dětí. A mladí lidé na všechno začínají rezignovat, psychicky se hroutí. A přitom především mládí je hnacím motorem lidstva. Nejhorší scénář jaký může nastat, je odchod mladých lidí do zahraničí, kde dokonce založí své rodiny. Otázkou pak zůstává, kdo bude seniory nejen živit, ale především, kdo se o ně postará. Což si mnozí neuvědomují. Ani současní, ani ti budoucí, co to mají jak se říká za pár. Nejsme velké Německo, jsme maličká země.
Dnešní senioři mohou jen děkovat Bohu. Lidé v produktivním věku, kterým zbývá do důchodu jen pár let, jsou na tom mnohem hůř. Z důchodu seniory nikdo nevyhodí, pokud nezbankrotuje stát, na rozdíl od lidí před důchodem, kteří mohou lehce přijít o práci. Dostanou výpověď bez udání důvodu a nikdo se s nimi bavit nebude. Zaměstnavatel si tak nemusí lámat hlavu s tím, jak svému zaměstnanci vysvětlit, že už je holt pro firmu starý. Být v této nejisté době v důchodu je obrovská výhra. A ta ruská ruleta se zase roztočí naplno. Předdůchodci skončí na dávkách, a na důchody se zase vybere o něco méně. A dětí se tolik nenarodí, aby zemi spasily.
Jela jsem k lékaři v dopoledních hodinách MHD. Se mnou cestovali především senioři. Na další stanici přistoupili dva kluci, adolescenti. Z jejich úst jsem zaslechla jen: „Ty vogo, to je důchoďák kámo, tak s tím nejedu.“ Příští stanici vyletěli z autobusu jak namydlený blesk. Bude to jiný svět, v němž budou vyrůstat děti a mladí lidé. Svět jim na hony vzdálený, kterému neporozumí. Jsem ráda, že jsem vyrůstala v normálním světě. Světě plném dětí, radosti a smíchu. Z toho nového je mi trochu smutno, přestože za pár let do něho budu sama patřit. Z části si toto zavinila společnost sama. Povinnost pracovat není, prorodinná politika nefunguje, mladí studují pomalu do třiceti, pak cestují a na pracovní trh vstupují pozdě. Kdo je skutečně k politování jsou lidé, co vyšli z 8. třídy, dříve devítka nebyla, vyučili se, po té šli hned pracovat, a nakonec dle Jurečkova vidění půjdou do důchodu v 65 letech a 5 měsících. Tak to je teda nářez.
Statistika věda je, má však cenné údaje. Zpívá se v jedné pohádce.
Dle českého statistického úřadu je průměrný věk Čechů 44 let. V roce 2034 dosáhne 46,6 a o dalších deset let později 48,2. Padesátky dosáhneme v roce 2064. V roce 2050 bude třetina lidí starších 65 let, z toho více či méně polovina bude trpět nějakou formou demence. Na stránkách deníku metro, přesně před deseti lety, jsem objevila úryvek divadelní hry nazvanou Maso aneb Střet generací na motivy slovenského dramatika Villiama Klimáčka, která se hrála v A studiu Rubín na Malostranském náměstí. Dám alespoň část citace.
Ve hře čte hlas Haliny Pawlovské v rádiu denní zprávy. „Mladých nezaměstnaných v Evropě přibývá, a navíc se bouří studenti proti svým starým profesorům. Nakonec mladí lidé začnou své starší spoluobčany napadat na ulicích a několik jich zemře. Sociální smír v naší zemi je ohrožen. Teprve před týdnem vznikla Strana mladých, známá pod názvem strana mínus 30, a už má více než 800 000 členů, kteří odmítají ze svého platu posílat odvody sociální pojišťovně,“ hlásí Halina Pawlovská a situace se nadále zhoršuje.
Přestože uvedení hry bylo takřka před deseti lety, nastiňuje ne příliš růžovou budoucnost. Pohledem dneška, kdy se společnost se zestárnutím populace začíná potýkat, napsal dramatik Klimáček tuto hru nadčasově. Užívat si chtějí všichni. Mladí i staří. Jen už budou v budoucnosti muset patrně za své. Důchody, ne že by nebyly vůbec, ale budou spíše rovnostářské. Seniorů bude s nástupem Husákových dětí mnohem více než pracujících. To je holý fakt. Jakou společnost jsme si vybudovali, v ní budeme žít. A Evropa dala přednost životu v šedé společnosti. Zestárnutí populace se týká celé Evropy, nejen naší země. Senioři jsou často dotčeni, že se mluví především o nich. To je pro dnešní dobu typické. Za mého dětství bylo více dětí a seniorů méně, tak se zase řešily mladé rodiny a děti. Jindy jsou to zase homosexuálové, samoživitelky. Smutné je, že se neřeší ten ageismus na trhu práce, což se právě se seniory úzce pojí. Seniory řeší především politici. O důchodové reformě se mělo začít debatovat mnohem dříve, a snad jsme se nemuseli dostat tam, kde jsme dnes.
Zestárla celá Evropa, tak by tento problém měli řešit nejméně všichni politici EU, a přijít s jiným nápadem, než nechat lidi pracovat do slehnutí. Myslím si, že mladí lidé budou vzácní a Evropa se o každou kapku mladé krve doslova popere. Na druhé straně mi hlava nebere, kam ty peníze vlastně zmizely, když nyní pracují především nejsilnější populační ročníky ze 70. let. Ale lze asi předpokládat, když tady vládne stejná partaj jako v 90. letech. A ta také příliš slavná nebyla. Vlastně následky vidíme dnes a příliš povzbudivé nejsou.
Tabulka odchodu do důchodu
https://www.metro.cz (21.2. 2014)
https://kurzy.cz/tabulka-duchodovy vek
https://ceskeduchody.cz
https://www.banky.cz/clanky/duchodova-reforma-komplexne/
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-svet-skupina-ceskych-senioru-uvizla-v-zatopene-dubaji-40468583
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/seniori-cestovani-dovolena-55-plus-duchod-aktivni.A190130_121829_kolem-sveta_hig
