Článek
Masarykovská republika původně výhradně mužské privilegium v podobně volebního práva hned po roce 1918 rozšířila i na ženy. Volit naopak nemohli příslušníci branně-bezpečnostních sborů, a to v obavě, že by mohli mít v politice příliš velký vliv.
Dnes existuje volební právo všeobecné. Což znamená, že právo volit mají všechny osoby, které dosáhly příslušného věku a jejich způsobilost k výkonu volebního práva nebyla omezena. Volit tak může téměř každý. Nastává však nejvyšší čas se k omezení opět uchýlit, abychom uchránili základní demokratické hodnoty.
V poslední době se množí hlasy volající po omezení volebního práva seniorů. Hlavní argumenty, které zaznívají, spočívají především v tom, že senioři často hlasují, aniž mají přílišné ponětí o čem. Tradičně řada voličů volí spíš emocionálně a upřednostní tak populistické strany. A právě senioři bývají mezi nimi.
Podle sociologů mají sklony přiklonit se k takovým politickým proudům primárně voliči nízce kvalifikovaní. Většinou se jedná o muže spíše než o ženy, zpravidla pracují v dělnických profesích. A společné je jim i to, že jsou vyššího věku.
Ostatně důvodem, proč v krajských a senátních volbách v roce 2020 propadla komunistická strana, spočívá v tom, že jejich voliči doslova vymírají. Odborníci z Akademie věd dokonce na toto téma vypracovali dokonce analýzu a z jejich modelace vyšlo, že definitivně příznivci této strany vymřou někdy mezi roky 2024 a 2026. Mediánový věk voličů byl totiž podle politologů už v roce 1990 kolem 40 až 45 let.
Socialismus je už definitivně pryč
Politická scéna v Česku doznala zkrátka od roku 1989 významných proměn. Těm dnešní senioři nejsou schopni příliš účinně porozumět, jelikož se ocitli v době, která je pro ně příliš turbulentní.
Přestože informace a kvalitní zdroje poznání jsou dostupné jako nikdy dříve, rozvoj technologií přispívá také k šíření, dezinformací, fake news a hoaxů. Ty ale bezmocným seniorům často připadají důvěryhodné, jelikož je na sociálních sítích sdílí dokonce i jejich známí.
Svůj produktivní věk mimo to dnešní generace seniorů strávila v socialismu. A ten taktéž nebyl nikterak nakloněn k tomu, aby ukazoval reálný stav věci. Všechno patřilo všem, všichni všechno měli, všeho byl dostatek a každý měl zaměstnání a další sociální jistoty.
Že tomu bylo úplně jinak, na to mnozí ochotně zapomněli. Ve skutečnosti bylo důležité hlavně to správné stranické smýšlení, bujela korupce a černý trh a nesmyslné socialistické plánování vedlo k tomu, že řada lidí měla sice formální zaměstnání, ale ne reálnou práci, v níž by tvořila smysluplné hodnoty.
Někteří tak na pracovišti ubíjeli čas vydatným požíváním alkoholických nápojů a fungovalo se v duchu hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Mnozí si tak dokázali na úkor svého zaměstnavatele vydatně „přilepšit“.
Senioři žijí v dostatku
Socialistické hospodaření tak bylo v konečném důsledku významně neefektivní. Oproti tomu kapitalismus je nejsvobodnějším ekonomicko-společenským řádem. Nabízí nejvýkonnější ekonomický systém, akceleruje už zmíněný technický pokrok a je zdrojem veškerého našeho bohatství.
Průběžný důchodový systém je z tohoto pohledu tak mimořádně nespravedlivý. Dnešní pracující vytvoří mnohem větší objem zdrojů. Seniorům by tak bylo možné adekvátně vůči tomuto stavu snížit důchody. A to dokonce výrazně, až na třetinu.
Ostatně jejich situace není nikterak tragická. Průměrná výše starobního důchodu dosáhla v roce 2023 již částky 20 216 Kč. Důchody se navíc pravidelně valorizují. Právě nyní jsou důchody nejvyšší v historii a nikde v okolních státech nerostly tak razantně jako u nás, jak potvrdil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. A upozornil zároveň i na to, že jejich výše se před 10 lety pohybovala na úrovni zhruba poloviční ve srovnání s dneškem.
A kdo bude solidární s mladými?
Ministr sice výše uvedené argumenty obhajoval mezigenerační solidaritou, ta však v opačném gardu příliš nefunguje.
V době, kdy se vlastní bydlení stává nedostižným luxusem dokonce i pro mladé příslušníky střední třídy, žijí senioři v bytech, ke kterým se dostali doslova za hubičku. Za metr čtvereční bytu se podle vyhlášky z roku 1964, která ovšem platila až do roku 1989, účtovaly dvě koruny československé a padesát haléřů. V roce 2022 přitom Pražanům nestačilo na metr rovných sto tisíc.
Průběžný důchodový systém je tak odsouzen k pozvolnému zániku a dnešní produktivní pracující už pochopili, že na státní důchod se jednoduše spoléhat nemohou a musejí si sami spořit. Současní senioři tak prakticky žijí z produktivity práce svých potomků.
Mechanismem, který by dokázal setřít generační nerovnost a zároveň by zajistil, že lidé, kteří se o sebe opravdu bez ohledu na věk postarat nezvládnou, budou adekvátně zajištění, by se mohl stát nepodmíněný základní příjem.
S důchodci lze snadno manipulovat
Demokratický systém tak bezpochyby přináší nejen určitou svobodu, ale také značnou zodpovědnost. A to nejen za sebe samotné.
Rozhodovat navíc mají dnešní senioři skrze volby o otázkách, které se jich do budoucna ani nebudou týkat. A jen málo lidí ve skutečnosti umí uvažovat dostatečně flexibilně, aby si byli schopni realisticky uvědomit, jaké podmínky připravují svým dnešním rozhodnutím pro život vlastních dětí a vnoučat.
Biolog a filosof Stanislav Komárek už v roce 2010 na toto téma otevřeně prohlásil:
„Vzhledem k tomu, že většina voličů je málo majetná, málo vzdělaná a v problematice vedení státu málo orientovaná, dochází ve společnosti postupně k etablování vlád, které slibují mnohem větší sociální výdaje, nežli mohou z výnosu daní bez rizika učinit.“
Důchodci jsou jednoduše velmi snadno manipulovatelní. Prostřednictvím líbivých kroků, jako je už vzpomenuté neúměrné navyšování důchodů nebo jednorázové přídavky jsou schopni libovolné politické straně uvěřit, že to s nimi myslí dobře. Aniž by se ovšem byli schopni realisticky tázat: A kdo to zaplatí? Rozhodovat o dění ve státě má ale ten, kdo v něm žije a žít bude.
Ostatně skandálem ohledně voličů, kteří si nechali svoje hlasy dokonce zaplatit, skončily komunální volby v Krupce v roce 2010. Sdružení politické strany ČSNS a nezávislých kandidátů - Šance pro město nabízelo tehdy voličům 200 Kč za hlas.
Zdroje
1) Ústavní soud kupčení s hlasy odmítá
2) Voliči komunistů vymírají
3) Volební právo, aneb evoluční past
4) Volební výsledky v ČR při omezení volebního práva určitým segmentům voličů
