Článek
Říkala jsem si, že už nebudu na nikoho reagovat, ovšem článek, který jsem si právě přečetla, mě prostě nenechává klidnou. Autor v něm na nás vysypal řadu „úžasných“ argumentů, proč je nutné zbavit důchodce volebního práva. No, tak si je tu teď, zcela spontánně, vyvrátíme.
Důchodci jsou snadno manipulovatelní
Jedním z hlavních důvodů, proč by autor, který se ve svých článcích do starších lidí navážel nejedenkrát, chtěl omezovat důchodcům volební právo, je ten, že prý jsou důchodci snadno manipulovatelní. Na jednu stranu má pravdu, skutečně jsme byli v minulosti svědky toho, že Babiš zapískal na koblihu a dav důchodců přiběhl s volebním lístkem. Ovšem my mladí nejsme o moc lepší.
Demografie je základem politického marketingu a marketingu celkově. Zatímco strana ANO a de facto celá konzervativní scéna cílí na důchodce, mnoho příslušníků Generace Z takto běhá například k Pirátům, protože se staví do role zástupců mladých. Navíc na rozdíl od důchodců, kteří přejímají nesmysly maximálně z televize a v čekárně u doktora, my mladí hltáme propagandu dennodenně na sociálních sítích. Stačí, aby nějaký (raději nejmenovaný) youtuber, který rozumí dané problematice jako koza petrželi, zato má sledovanost, natočil video založené primárně na svých názorech s využitím pár obecně známých faktů, a mnoho mladých si toto video okamžitě převezme jako relevantní zdroj informací. Vůbec nám to nepřijde divné, protože naši přátelé i dost často někteří učitelé jedou na stejné vlně a taková videa použijí jako výukový materiál.
Pokud se vám to zdá přehnané, tak vězte, že není. Někdy v roce 2021 jsem na střední škole dělala prezentaci o válce na Ukrajině (tehdy ještě mezi separatisty a Ukrajinci, kde jsem měla nějaké známé). Tehdy všichni kroutili očima, prý „koho zajímá nějaká Ukrajina?“ Jenže když pak na její území vtrhli Rusové, okamžitě na první hodině jeden učitel pustil video jakéhosi youtubera, prý „ten skvěle popsal, jak to je.“ To jsem kroutila očima já, protože video obsahovalo mnoho nesrovnalostí a než jsem se nadála, pořádal se u nás „žluto-modrý den“ a spousta mých spolužáků ihned přišlo s patentem na pravdu. A to nebylo jediné. Jó, tolikrát jsem slyšela, jaká jsem „socka,“ že nemám iPhone, přitom já jela na Linuxu a dokázala si svou volbu telefonu obhájit, přesto to vždy skončilo tím, že „všichni mají tamto“ a „influencer říkal“.
Inu, i my, Gen Z, žijeme v uzavřené bublině a protože je tato bublina dosti velká, máme za to, že manipulován je ten, kdo stojí mimo ni, avšak manipulováni jsme všichni. Tak, to bychom mohli rovnou tu demokracii zrušit, ne?
A částečnou manipulací jsou i předvolební průzkumy. Jasně, že když urostlý navoněný statistik v obleku řekne, že komunisté nemají šanci vyhrát, na rozdíl od Babiše, spousta lidí radši hodí ten lístek Babišovi, aby „neplýtvala hlasem“.
Ach ten „zlý“ socialismus
Autor zároveň ve svém článku opěvuje kapitalismus jako nejlepší systém pod sluncem a má za to, že důchodci s ním nejsou schopní držet krok a zároveň si nostalgicky idealizují život za totality. To podkládá jakousi podivnou studií o tom, že voliči Komunistické strany vymřou během dvou let. No, nevím, jestli páni akademikové očekávají příchod zombies, kteří pojídají pouze levičáky (humor), ale přijde mi poměrně zvláštní vypracovat studii na základě dat jeden rok po revoluci a konstantně přičíst třicet velice dynamických let.
Ale nejsem politolog, abych zpochybňovala něčí studie. Spíš mě jen zaráží, jak si autor vykresluje socialistickou práci, na níž mají senioři tak rádi vzpomínat. Já si osobně nemyslím, že by všichni důchodci leželi v modrákách někde s pivem v ruce. Uvědomte si, že právě ti „neznalí“ důchodci jsou klíčovými pamětníky komunistické totality, veteráni nejen dělnických, ale i vyšších pozic, jako lékaři, právníci, akademici atd., kteří si pamatují udavačství a kádrování, a najde se mezi nimi mnoho disidentů či odpůrců režimu. Tito pamětníci nás díky svým zkušenostem mohou varovat a ve volbách se jasně vymezit proti návratu minulosti. Zde se vracíme opět k výše zmiňované KSČM. Pražská kavárna se možná hihňá, že „třešinkářům“ vymírají voliči, jenomže jakmile s nimi odejdou i opoziční pamětníci, může nastat pravý opak. Nemusí to být ani konkrétně Komunistická strana, stačí aby vznikl nějaký podobný spolek, který budou naštvaní lidé (a že v momentální ekonomické situaci způsobené „liberální středo-pravicí“ naštvaní jsou) volit, protože v něm uvidí potenciální východisko nebo naopak tato strana zaujme nás, mileniály, co znají totalitu jen z učebnic dějepisu a jsme zpátky tam kde jsme byli.
Navíc mě dostává, jak se v následujících odstavcích autor vzteká, že senioři žijí v dostatku, přišli si v šedesátkách k levným bytům a teď mají ještě důchody. Jestli ono to nebude tím, že se za socialismu hojně stavělo pro lidi, zatímco nyní Prahu zaplavili developeři s investičními nemovitostmi, díky nimž přibývají jen prázdné byty a nájmy rostou. Tím samozřejmě nechci obhajovat komunisty, ale když už jsme takovými fanoušky tržní ekonomiky, tak důchodcům nezáviďme jejich stabilitu.
Problém není v důchodcích, ale v systému
Mám-li to shrnout, původní článek ve mně vyvolává pocit, že autor zkrátka nesnáší důchodce. A největší problém je, že spousta mladých lidí má na věc stejný názor. Hrozně mi vadí takové to pravičácké smýšlení „Proč bych měl ze svých peněz někoho sponzorovat? Kdo nepracuje, ať nejí.“ Důchodci pracovali celý život, mají nárok na trochu klidu a zejména úcty, i my jednou budeme staří.
Zároveň je třeba si uvědomit, že ne všichni důchodci jsou ten typ „šlágr-babiš-hrnce,“ ale o tom už jsem se rozepisovala výše. Navíc, naučit je obezřetnosti je takřka úkol nás mladých. Rozumím, že někdy je to těžké, také mám dvě babičky, z nichž jedna si myslí, že ženy patří do kuchyně a druhá tvrdohlavě věří na spiknutí Billa Gatese a zelené žabičky. V životě by mě ale nenapadlo jim za to odebírat volební právo.
Problém není v důchodcích a v jejich názorech, ale celkově v systému, který je vystavěn na tom, že za nás rozhodují jiní. Volby jsou založeny na slibech, které následně nejsou dodrženy. Naše životy pak často mají v rukách podplacení pánové a ve skutečnosti tuto zem řídí cizí nadnárodní korporace. (Je ale jednodušší svést vše na důchodce, že?) Reálná demokracie je taková, jakou mají například Švýcaři. A svoboda? Ta je zkrátka v rozporu s existencí státu.
Co ale není ani trochu demokratické je zakládání kast a snaha omezovat základní demokratické principy. Sám autor nejprve píše o diskriminaci žen u voleb v minulosti a následně přidává větu: „Nastává však nejvyšší čas se k omezení opět uchýlit, abychom uchránili základní demokratické hodnoty.“ Toto je krásný exemplář pseudodemokratického oxymóronu. Za ochranu demokracie se dá skrýt úplně všechno, vždyť i Korejská lidově demokratická republika má ve svém názvu slovo „demokratická“.
Na závěr bych autorovi původního článku a lidem stejně smýšlejícím chtěla položit jednu otázku, na níž si v duchu odpovězte sami. Představte si, že ti „zlí“ důchodci převezmou vládu nad touto zemí a rozhodnou, že zruší volební právo mladým, protože jsou ještě nevyspělí a nemají žádné zkušenosti. Jak byste se cítil(i)?
