Článek
Obézních lidí neustále přibývá. A to především mezi mladými lidmi. Zatímco dříve si nějaké to kilo navíc mohly dovolit spíše ženy po padesátce, kdy už mnohé pomalu stříhaly metr pro odchod na zasloužený odpočinek, dnes jsou otylé spíše mladé ženy. A co víc, i děti, a mladé dívky v rozpuku, které se chtějí líbit. Jedenáctiletý otesánek není ve třídě výjimkou. Stačí se především teď v létě porozhlédnout kolem sebe. Tělo je chrám, v němž přebývá duše. Pokud je ušlechtilá a čistá, je takové i tělo. Krásné a opečovávané jak si zaslouží. Vždyť kolik jen toho musí vydržet, unést a snést. Třeba takové nohy.
Když se poohlédnu nazpět tak o deset let, chodívali kluci na koupaliště, a na bazény okukovat hezké, šťavnaté roštěnky, jak hezké mladé dívky nazývali. Dnes odcházejí většinou otrávení, a mnohdy i bez pozvánky na rande či drink. Holky se sotva vejdou do plavek z nichž jim přetéká takřka vše. V bazénu dají sotva pár temp, a hned jsou zadýchané a unavené. Stačí pohled o kus dál, kde láme své plavecké rekordy osvalený šedesátník, jemuž lze fyzičku i energii jen tiše závidět. Nevím, zda je to nějaký nový trend či se mi to jen zdá, ale připadá mi, že více do sebe začínají jít spíše muži než ženy. A to především v mladším, a pak starším věku. I když poslední dobou jsou na koupalištích vidět náctiletí kluci s nadmutými prsními žlázami, kdy člověk zpočátku tápe, zda jde o chlapce nebo dívku.
Mnohým by snad sedla i podprsenka. Namísto vodních radovánek a užívání si léta posedávají u bufetu, kde se cpou hranolkami. Ty pak zapíjejí kolou. No, a nacpaní k prasknutí ulehnou na deku a oči zaboří do displeje mobilu. Pracovala jsem s kolegyní, které pomalu na dveře klepala čtyřicítka. Věčně naříkala jako sedmdesátiletá babička, jak jí vše bolí, že má cukrovku, a naměřili jí vyšší tlak. Váhově se blížila někam ke stovce. Nohy věčně nateklé, na pot nezabíral ani deodorant. Za to šuple jejího stolku doslova přetékalo různými laskominami. Od sušenek, čokolád po zákusky k ranní a polední kávě. K tomu vypila nejméně dvoulitrovou lahev coca coly. Na obědy s námi nechodila. Jsou prý drahé, nezdravé a plné éček. Třeba prý přibarvená rajská co se nedá jíst. Není tak sladká jako ji vaří doma. A ona jí umí nejlépe.
Věčná výmluva na covid je spíše úsměvná.
Když za ní občas přišla její třináctiletá dcera, věrná kopie své maminky. Sotva šla, ta jinak celkem hezká holka s nohama daleko od sebe, jakoby byla počůraná. Co se obezity především u dětí a mladých lidí týká, je až úsměvné neustále se vymlouvat na covid. Cvičit se dalo i doma, hrát různé pohybové hry, chodit do přírody nebo na procházku. Od pandemie uplynulo něco přes dva roky, a všechna sportoviště jsou dostupná. A hezký výlet na kole nebo pobyt v posilovně pod širým nebem takřka nic nestojí. Tedy krom trocha té fyzické námahy.
Moje babička měla až do požehnaného věku urostlou osvalenou postavu a energie na rozdávání. V důchodu chodívala na pár hodin vypomáhat do nedalekého kravína, odkud si odnášela čerstvé mléko, z něhož stloukala máslo, nebo vyráběla domácí tvaroh. Po smrti svého milovaného manžela sama vychovala pět dětí. Tanec kolem rodiny, menšího hospodářství, chození pro dary lesa, a klestí na zátop. Na podzim chodívala na pole sbírat klásky pro slepice. Stále byla na čerstvém vzduchu a v pohybu. Doktora skoro neznala. Se svou kamarádkou jsem se přišla podívat na červnový narozeninový galakoncert Heleny Vondráčkové v pražské O2 areně nazvaný Helena 77. A nebyla by to ta Helena, aby atmosféru nedokázala pěkně rozparádit. Sice už ne tak jako za mlada, ale kdo z nás starších a pokročilých to dokáže stejně tak jako v pětadvaceti, třiceti, čtyřiceti.
Tuto zpěvačka obě milujeme a koncert jsem dostala jako dárek k blížícím se narozeninám. Vystoupení předčilo veškeré mé očekávání. Je to stále ta Helena, na jejíž vystoupení jsem ráda chodívala zprvu s rodiči, a později se svým přítelem. Helena Vondráčková patří ke generaci zpěváků provázejících mě od mých dětských střevíčků pomalu až k přicházejícímu podzimu života. Snad nejvíce mě dojala písnička Lásko má já stůňu z mého oblíbeného filmu Noc na Karlštejně. Přestože se zub času zčásti podepsal i na této zpěvačce, postavu má ve svém věku skutečně výstavní. Do kapsy lehce strčí i ženy o generaci, dvě mladší. Helenka se mi vždy líbila, už jako malému děvčátku. Zvláště v pohádce Šíleně smutná princezna. Vysoká, štíhlá blondýnka, které slušelo takřka vše. Snad i pytel od brambor. Báječná byla i ve filmu Jen ho nechte ať se bojí.
Za vším hledej pohyb.
Jak říkávala moje babička, za vším hledej pohyb. Jakýkoliv. A měla svatou pravdu. Pamatuji se na spartakiádu v roce 1985, kdy jsme jako dorostenky mohly nechat oči na vyrýsovaných postavách vojáků. Chlapců urostlých jako jedle. A samozřejmě vojáci hltali pohledem zase nás holky. Ve vzpomínce na spartakiádu mi nejvíce utkvěla píseň Michala Davida Poupata. Nádherné variace předvedli žákyně a žáci, dorostenky, dívky, chlapci a chlapi, a také maminky a tatínkové. Na spartakiádu jsem se moc těšila, a také jsem se náležitě připravovala. Chtěla jsem být za hvězdu na stadionu i v televizi, kdyby mě náhodou kamera zabrala. A především, cvičení mě moc bavilo. Bohužel, nakonec jsem na spartakiádu nejela, a u televize ji obrečela. Chytla jsem hnisavou angínu. Můj strýček cvičil v Sokole a vypracovaná postava, kterou si udržoval pravidelným cvičením, mu zůstala takřka do 77 let. Do doby, než zemřel žalem nad úmrtím své milované ženy. Byli jedno srdce, jedna duše. Maminka mi říkala, že prý mu bolestí puklo srdce.
Pro extrémně obézní je na světě sanitka XXL.
Obezita, zvláště ta extrémní je novodobý mor dnešní civilizace. Stejně jako nezřízená konzumace alkoholu, zvláště toho tvrdého, a drogová závislost, stojí, a do budoucna bude stát naši společnost nemalé peníze. Právě obezita je spojena s mnoha civilizačními nemocemi. Takto jsou také nazývány nemoci z blahobytu. Mnozí lidé dokonce pobírají invalidní důchod, protože zkrátka nejsou schopni normálně fungovat. Diabetes, hypertenze, cukrovka, kardiovaskulární onemocnění, stres a s tím související nezdravý způsob života. Dokonce mezi normální sanitky přibyla sanitka XXL pro pacienty s morbidní obezitou. Takovéto lidi a pacienty jsme byli zvyklí vídat spíše v Americe, kterou v tomto bohužel rychle doháníme.
Sedavý způsob života, donáška jídla přímo do bytu nebo kanceláře, jízda autem do školy, do práce, za nákupy, sledování televize, brouzdání po internetu, stravování ve fastfoodu, minimum pohybu. To vše si vybírá svou daň. Nejhorší to bývá v autobuse, kde obézní člověk, většinou muž s nohama od sebe zabere pomalu dvě sedačky, a člověku zbývá k sezení jen kousek z něhož padá do uličky. A pak také v zaměstnání, kdy jsou tito lidé více zpocení, unavení. Obezita, zvláště ta extrémní, nepřináší nic dobrého ani samotnému člověku, zdravotnímu systému, společnosti. Z větší části si za svůj stav mohou lidé spíše sami. Jedni to řeší, jiným je to jak vypadají fuk. Naopak k některým herečkám pár kil navíc neodmyslitelně patřilo. Míla Myslíková, Stella Zázvorková nebo Helena Růžičková uměly svá kila decentně nosit. Helena Růžičková dokonce jednou pronesla něco ve stylu, nejsem tlustá, ale zavodněná. To už jí začínalo trápit vážnější onemocnění. Extrémní obezitou trpěl i její syn Jiří Růžička, kterému patrně zkrátila život.
Na hubnutí a vyrýsování postavy je dobré plavání nebo aquazumba. Voda odlehčí především kloubům, a plavání zároveň zpevní tělo stejně tak jako cvičení ve vodě. Dobrá je také jízda na kole nebo na koloběžce. V mnoha městských parcích nebo hřištích najdeme i venkovní posilovny. Není nad pohyb na čerstvém vzduchu, kde člověk zároveň posílí nejen své srdíčko, ale také plíce. Věk dožití v důchodu ve zdraví, a nejen ten určený Marianem Jurečkou, záleží především na nás samých. Zda své zdraví, a péči o sebe budeme brát vážně nebo ne. Lékař nám pomůže, poradí, zaléčí. Ostatní už je na nás. Náš život nikdo druhý neodžije.
Zvířata se nám v mnohém podobají.
Zvířata, především pejskové, a kočičky žijící s námi ponejvíce v městských bytech nejen často přebírají naše lidské vlastnosti, vzorce chování, ale i náš životní styl. Spousta domácích mazlíčků se začíná podobat svému pánovi. A to včetně nezdravého stravování, přejídání, a namísto pohybu povalování se na pohovce. Pes nebo kočka přibírají na váze stejně tak jako jejich pán, a začínají trpět civilizačními nemocemi, stejně tak jako lidé. Potýkají se se stresem, obezitou, cukrovkou, problémy se srdcem a cévami, trápí je artritida, ztučnění jater, záněty kůže. Člověk nejen že se pak nedoplatí za veterinu, ale jeho čtyřnohý kamarád trpí. A co hůř, mnohdy předčasně, a zcela zbytečně odchází za duhový most. Nezdravý způsob života, a především obezita neprospívá ani lidem, ani jejich čtyřnohým parťákům.
Anketa
https://www.zdrave.cz/civilizacni-choroby
https://cs.wikipedia.org./wiky/spartakiada
https://zivotvcesku.cz/takhle-vypada-prevoz
https://www.zdravotnickydenik.cz/2022ú10/XXL
https://www.vethope.cz/cs/nadvaha-a-obezita
