Článek
Světově známá spisovatelka, proslulá ochránkyně přírody a malířka se narodila 20. ledna 1910 v Opavě jako Frederika Victoria Gessnerová v rodině sudetských Němců. Její otec, stavební rada Victor Gessner se nikdy nesmířil s tím, že se mu narodila jen „holka “. Oblékal ji do chlapeckých šatů a volal na ni „Fritzi “. Její matka Traute pocházející ze známé podnikatelské rodiny Weisshumů dceři ubližovala. Jednou dokonce upekla jejího domácího mazlíčka králíka Hasiho, a přinutila ji, aby jej snědla. Ačkoliv byla třikrát vdaná, prohlásila, že v životě milovala jen dvě bytosti. Svoji babičku a lvici Elsu.
Cesta do Afriky.
Joy se do Keni dostala v roce 1937, kdy tam jela hledat farmu, na které by ona i její židovský manžel Viktor Klarwill přežili Hitlerovo běsnění v Evropě. Joy cestovala na přání svého manžela sama, aby její náhlý odjezd nevzbudil podezření. Jenže její manžel se k ní už nepřipojil, protože Joy na lodi směřující do keňské Mambasy potkala švýcarského botanika Petera Ballyho, do kterého se bezhlavě zamilovala. Ten ji zasvětil do krás africké přírody a překřtil na Joy.
Se svým prvním manželem se proto rychle rozvedla, aby mohla žít se svou novou láskou v Keni. I když i toto druhé manželství Joy Adamsonové později ztroskotalo, právě díky němu se Keňa stala její novou vlastí. Když se Joy rozhodla, že kulturní Evropu vymění za primitivní, drsnou a nebezpečnou africkou buš, předsevzala si ještě jednu věc. Rozhodla se, že se vrhne do práce, která bude její nové domovině prospěšná. Proto se okamžitě po příjezdu do Keni začala věnovat botanickým kresbám, aby zmapovala mizející africkou květenu.
První příležitost zaznamenat unikátní flóru jí poskytly strmé svršky pohoří Chyulu. Pohoří vulkanického původu bylo později právě díky unikátní flóře i fauně prohlášeno národním parkem. K další aktivitě dovedl Joy Adamsonovou v pořadí její třetí manžel George Adamson. Byl respektovaným strážcem zvěře, který měl na starosti takzvanou Severní provincii zahrnující neobydlené území na severu Keni. Právě on zasvětil Joy do zákonitostí buše i přežití v drsné přírodě. Joy se ochotně učila. Během náročných safari, která společně podnikali na velbloudech nebo oslech, se osvědčila jako výborná společnice se skvělou fyzickou kondicí, které nevadily ani útrapy, nemoci nebo nepohodlí.
Nestěžovala si ani na jídlo, i když většinou naložili na muly jen pytle rýže a jinak se živili masem divokých zvířat, jedli divoce rostoucí plody a převařovali si vodu z řeky.„ Jednou si na velbloudovi rozedřela zadek do krve, ale ani slovem si nepostěžovala", řekl později George Adamson uznale. Adamsonovi často cestovali do míst, kam do té doby noha Evropana nevkročila.
V roce 1956 do jejich života vstupuje lvice Elsa.
A ta naprosto změní jejich život. George stopoval lidožravého lva. Náhle na něj zaútočila lvice, kterou zastřelil v domnění, že se jedná o lidožrouta. Vzápětí zjistil, že lvice jen bránila svá tři mláďata. Dvě mláďata odeslali do ZOO, to třetí nejslabší si ponechali. Pojmenovali ho Elsa a rozhodli se, že ho vychovají a vrátí africké divočině. Zvláště mezi Joy a Elsou vznikla čistá, nezištná a nespoutaná láska. Lvice jí byla oddaná až za hrob a nikdy by své adoptivní mamince nedokázala ublížit. Joy jí dala spoustu náhradní mateřské lásky, krmila jí z lahve jako lidské dítě, učila lovit. Vzniklo nádherné přátelství mezi člověkem a lvem. Elsa byla důkazem toho, že zvíře málokdy dokáže ublížit, pokud k tomu nemá důvod.
Třeba hlad nebo chrání svá mláďata. Experiment s Elsou se Adamsonovým vydařil, protože dokázali lvici plně připravit na samostatný život v divočině. Elsa se spářila s divokým lvem a přivedla na svět lvíčata, s nimiž se svým adoptivním rodičům přišla jako pyšná lví maminka pochlubit. Otec vše sledoval z povzdáli. Bohužel, krásná idyla netrvala dlouho. Elsa zanedlouho v pouhých čtyřech letech umírá, zřejmě po napadení klíštětem na babesiózu. Tato choroba postihuje především kočkovité šelmy a přenáší se právě přes klíšťata.
Joy, která podvědomě tušila, že se s manželem při výchově Elsy pustili do unikátního projektu, se rozhodla o svých zkušenostech napsat knihu. Volání divočiny se okamžitě stává bestsellerem. Kniha byla později také zfilmovaná. Následně se rozhodla vést skromný způsob života a většinu prostředků věnovat na záchranu zvířat po celém světě.
Život Joy ukončuje zhrzený sluha.
Světově známá spisovatelka a adoptivní lidská matka osiřelého lvíčete nachází v roce 1980 v keňské rezervaci Shaba v sedmdesáti letech svou smrt. Ubodal ji její sluha, jenž ji okradl a ona ho následně propustila. Tímto učinila svou osudovou chybu, která ji stála život. Ponižovala ho při každé příležitosti a tím urazila jeho důstojnost. A to je ten největší prohřešek jakým může Evropan Afričana pokořit. Její třetí manžel George Adamson, jenž o ní napsal knihu „Můj život s Joy “, byl zabit při potyčce s pytláky v srpnu 1989.
Kde je hrob Elsy?
Hrob legendární lvice se nachází u bývalého tábořiště Joy Adamsonové v okrajové části parku na břehu řeky Ura. Tento hrob je současně místem posledního odpočinku Joy Adamsonové, která si přála, aby byla po své smrti spálena a její popel byl rozptýlen právě nad hrobem milované Elsy. Společný hrob dvou spřízněných duší nelze tak snadno najít a na mapě bývá úmyslně chybně označen. Úřady respektují přání Joy Adamsonové zachovat pietní místo a zabránit hromadným návštěvám hrobu. Sama jsem tento hrob nikdy nenavštívila. Manželé Adamsonovi společně s milovanou Elsou budou navždy žít v mém srdci. Láska je věčná a nikdy neumírá. I lvice Elsa, mě připoutala k přírodě a naučila lásce ke zvířatům. Milovat je a ctít jako živé bytosti s čistou duší.
Anketa
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme.cz-zeme
https://cs.wikipedia.org./wiky/Lvice-Elsa
https://lidovky.cz/relax/lide/vycho..
kniha Volání divočiny
