Článek
Sálalo z nich neskutečné hřejivé lidství, pozitivní energie a pokora. 17. všesokolský slet jsem o pár hodin později sledovala u televizní obrazovky a všem cvičencům skládám hlubokou poctu. Do pražského Edenu se slétlo na 24 000 sokolů takřka všech věkových kategorií, kde předvedli dvanáct hromadných skladeb. Nádherná vystoupení. Pastva pro oči. Snad nejvíce mě dojala sestava seniorek a seniorů předávající štafetu těm o něco mladším při skladbách Karla Gotta. Tímto nejstarší sokolky a sokolové vzdali Mistrovi tu nejvyšší poctu. Na mnohých seniorech bylo na první pohled vidět, že pohyb hezká těla dělá, a to bez ohledu na věk. Senioři oblékli elegantní modrobílý úbor, styl, jaký Karel Gott miloval. Závěrečné propojení Čmeláčků, sestavy rodičů s dětmi s vystoupením seniorů dalo jasný vzkaz naší společnosti, v níž mají mít místo jak ti nejmenší, tak ti nejstarší, kteří jim postupně předávají své žezlo.
Moc hezké vystoupení měly také děti, včetně těch nejmladších capartů Mravenečků a Čmeláčků, dorostenky a dorostenci, ženy a muži. Sokol dokázal takřka nemožné. Ze 24 000 srdcí stvořil jedno jediné, které rozzářilo celý Eden. Dokonce i sám sokol se ujal úvodního ceremoniálu a z publika sklidil obrovský potlesk. Vždyť právě on je symbolem, který rozpohyboval cvičence od dětí po babičky a dědy. Je až neuvěřitelné, jak se všichni dokázali úžasně sehrát, zvláště malí caparti. A jak si každý dokázal v tom chumlu najít tu svou správnou značku. Na stadionu byl věk jen číslem v kalendáři. Cvičenci všech generací byli naprosto úžasní. Ta nádherná pozitivní energie se rozlétla pod křídly sokola do celé Prahy, a možná i celé země.
Krásné skladby, nádherné sestavy, radost z pohybu. Propojení ženské ladnosti a mužské síly. Chlapci a chlapi se sestavou se spoustou gymnastických prvků, kdy vytvořili několikametrové pyramidy, propojili pohyb s egyptskou historií. Moc se mi líbili také Dánové se svou severskou sestavou a spoustou kreativních prvků. Účastníci sokolského sletu pocházeli nejen z Česka a Slovenska, ale také ze Spojených států, Austrálie, Rakouska, Kanady nebo Ukrajiny. Pohyb spojuje bez ohledu na národnost, věk a pohlaví, pohyb je lékem na bolest těla i duše. Sokol vznikl před více než 160 lety. Ten úplně první se konal 18. června 1882 na pražském Střeleckém ostrově. Komunistický režim v roce 1952 sokolskou organizaci, která se netajila odporem proti komunistickému režimu zakázal.
A tak sokolské slety vystřídaly státem organizované masové spartakiády, z nichž první byla v roce 1955 a poslední sedmá v roce 1985. Po pádu komunistického režimu a obnově Sokola se první novodobý slet konal v červenci 1994. Seniorky a senioři zazářili při skladbě Karla Gotta Jdi za štěstím a navzájem se propojili s mladšími cvičenkami ve skladbě nazvané Babí léto. Čmeláčci zaujali sestavou rodičů s dětmi a Mravenečky ztvárnily při písničkách ze známých pohádek předškoláci. A jak jsme mohli slyšet, snad přišel i Mates, společně s melodií z rodinného filmu S tebou mě baví svět.
Trochu tajemný výkon předvedly Čarodějky v sestavě mladších žákyň. V rytmu srdce zacvičily dorostenky a ženy, starší žactvo předvedlo fitness styl pro každý den. Mně velice zaujalo odvážné Leporelo s úžasnými prvky akrobacie, aerobiku, tance, a jógy nazvané Tělo, v němž by se žena měla cítit hezky a příjemně. Dech beroucí a mnohdy i náročné akrobatické prvky předvedli také muži, a zvláště těm ve starším věku patří skutečný obdiv. Nejmladší děti provázely písničky z pohádek včetně oblíbené O dvanácti měsíčkách a Tajemství staré bambitky, ty starší zase rytmická hudba, která by rozpohybovala snad i kamennou sochu. Nádherná variace s deštníky nazvaná Babí léto na píseň Prší krásně od Petra Rezka a Zpívat jako déšť od Jiřího Korna pohladila příjemně po duši. Stejně tak samotné vystoupení Lucie Bílé a Jiřího Korna držících se za ruce.
Ve zdravém těle zdravý duch.
Heslo Sokola zní: „ve zdravém těle zdravý duch“, což dokázali zvláště nejstarší cvičenci z řad seniorů nad 85 let. Za srdce vzaly i prvky propojující babičky s vnučkami. Účastníky neodradilo ani deštivé a chladnější počasí, a do cvičení dali celé své srdíčko pro radost svou i návštěvníků. Sokolky a sokolové vrátili alespoň na chvilku svět tam, kde má být, a kde vše je v pořádku. Svět, z něhož dýchá radost z pohybu, pokora, sounáležitost a vzájemná láska. Svět, v němž jsou všichni jedno. Děkuji moc všem za moc hezký zážitek, a snad i víru a naději v to lepší, co je v nás. Pohyb spojuje stejně tak jako hudba, čehož jsme mohli být svědky na tomto 17. všesokolském sletu.
Sport pro všechny by neměl zůstat jen v rámci 17. sokolského sletu, ale měl by rozpohybovat Česko napříč generacemi. Právě sport je lékem, který udrží populaci zdravou a vitální do pozdějšího věku. Různá sportovní centra a organizace by se měla zaměřit na propojování všech generací, a tím lidi opět spojovat. Krůček po krůčku uzdravovat nemocnou populaci i společnost. Pohyb je ta nejúžasnější motivace takřka ke všemu. A tam, kde je pohyb a radost z něho, nežijeme od sebe, ale spolu. Má-li stát skutečně něco užitečného podporovat, co se společnosti několikanásobně vrátí ve zdravější populaci, je právě sport.
Sestry a bratři, organizátoři a Česká televize děkujeme.
Závěr 17. sokolského sletu patřil nádhernému a emotivnímu vystoupení věrné gardy, před kterou odhazuji svůj klobouk v dál. Sama jsem si s nimi před obrazovkou pár skladeb dala a opravdu skládám hlubokou poklonu pro ně. Věrná garda nakonec sklidila zasloužený, obrovský aplaus ve stoje. Obdiv, a také pocta, jaké se poslední dobou starým lidem příliš nedostává. V mnoha očích se zaleskly slzy. Diváků i věrné gardy, která předvedla neuvěřitelný výkon a vitalitu. Nakonec na stadionu vyrostl pestrobarevný strom života. Strom nové naděje. Obrovské poděkování patří nejen všem cvičencům a organizátorům, ale také České televizi, která nám umožnila sledovat tuto úžasnou podívanou.
Osobní setkání se cvičenci Praha
ČT sport
ČT 2
