Článek
Její obyvatelé si alespoň na pár hodin oddechnou od toho hlaholu. Miluji ale i zoo plnou návštěvníků a ráda je pozoruji ze svého příbytku. Přímo mezi ně se neodvážím. Přece jen jsem maličké a pro mnohé neviditelné stvořeníčko a bota některého z nich by navždy mohla zpečetit můj už tak krátký život. My myšky nežijeme příliš dlouho a různých predátorů, kteří si nás vybrali za svou pochoutku máme nespočet. Buď námi krmí hady nebo si na nás pochutnávají kočky. A lidé nás přirozeně hubí jako škodnou.
Jsme sice maličká a celkem milá stvoření, ale umíte si představit takovou ženskou, když se před ní z ničeho nic zjeví malá myška. Zoo je naprosto úžasná. V samém srdci Prahy, a přesto se člověk v jediném okamžiku přesune ze slunné Afriky od žiraf a slonů do Arktidy za polárními medvědy, Austrálie za klokany, džungle za lvy nebo indonéské džungle za orangutany. No není to něco úžasného? Jakmile lidé do zoo vstoupí, hned se jim nabídnou tři cesty. Jako princům v pohádkách. Do Říma, jak se říká, ale vedou všechny. Ta rovná provede návštěvníky ptačí voliérou, kde se setkají s rozmanitými opeřenci různých velikostí. Mě nejvíce zaujali tukani.
Tukan krátkozobý se nejvíce vyskytuje v tropických džunglích od Mexika po Kolumbii. Je jich vícero druhů a patří mezi krasavce ptačí říše. Na samém konci se cesta dělí. Vlevo se vydáme k lanovce a doprava do království papoušků v Rákosově pavilonu, který opravdu stojí za prohlídku. A na samém rozcestí už čekají klokani. A co víc, lidé mezi ně mohou vstoupit a pozorovat je při dovádění, krmení. Jen musí respektovat vyznačené cesty, pokyny personálu a nedotýkat se jich. Člověk nikdy dopředu neví, jak se i jinak mírumilovné zvíře zachová a takové nakopnutí od klokana může mít fatální následky.
Cesta se ještě různě dělí a když trochu popojdeme, dostaneme se k tasmánským čertům. Jsou naprosto úžasní a když se hádají nebo jen tak škádlí, dávají jasně najevo, s námi čerty nejsou žerty. Tito malí čertíci mohou nejen dětem připomínat červenočerná prasátka. Bohužel tato vzácná zvířata pomalu vymírají a dostihla je stejná nemoc jako člověka a to rakovina. Kousek od čertíků už čeká vombat. Chvilku byl sám, což si náležitě užíval, ale loni k sobě dostal partnerku, což si užívá ještě víc. Tak třeba překvapí potomky. Toto zvířátko připomíná morče. Jen mnohonásobně větší.
Cesta od turniketů dolů kolem prodejny suvenýrů u lemurů zavede návštěvníky k lachtanům. Lachtani jsou naprosto úžasní a učenliví. A rádi baví obecenstvo. Samozřejmě za odměnu, kterou je rybička. Vzpomínám si na vyprávění své maminky, která mi vyprávěla o legendárním Gastonovi, který při povodni v roce 2002, která si bohužel odnesla mnohé další životy tamních obyvatel doplaval až do Německa, kde uhynul vyčerpáním. Zůstal po něm maličký lachtánek Melounek, kterého návštěvníci i ošetřovatelé milovali. Byl jednou z hvězd zoo. Předloni, přesně po 20 letech se i Melounek odebral za duhový most za svým tatínkem. Srdce zoo zaplakalo. Gastona připomíná socha lachtana před stejnojmennou restaurací. O kus dál nalezneme tučňáky. Na to jak zajímavě chodí svou pohupující se chůzí jsou to výteční plavci. A z dálky už se ozývají plameňáci.
Ty jsem vždy obdivovala, jak dokáží dlouho stát na jedné nožce tenké jako sirka. To se mi nikdy nepovedlo. Jsou to ale opravdoví modroocí krasavci. Zbarvení od bílé po růžovou, oranžovou až do červena. Právě plameňák patří k jedněm z nejkrásnějších ptáků světa. Kousek od dětské tramvajky už na mě pokřikují černobílí lemuři vari. Lemuři kata obývají království lemurů hned na začátku zoo za prodejnou suvenýrů u lemurů a dá se k nim vstoupit. Dětská tramvajka. Kolik babiček a dědů na ni rádo vzpomíná. Vždyť se stala součástí jejich výletů do zoo a mnozí mají v památníčku uschované jízdenky. Stejně tak jako byla tramvajka pro ně krásným a nezapomenutelným zážitkem, je i pro jejich vnoučata. Nezapomenutelnou tramvajačkou s velkým srdcem se pro malé návštěvníky stala paní Paldusová, která svou práci velmi milovala a věnovala se jí i v důchodu.
V ohradě u tramvajky skotačí králíčci. Dále vás vezmu za zasloužilým otcem Richardem, žijícím v této zoo již 20 let. Ríša je tatínkem prvního slavného gorilího mláděte narozeného v pražské zoo Moji. A díky Mojině dceři Duni, která v rezervaci Dja porodila svého prvního potomka se stal pradědečkem. Richard společně se syny Kiburi a Nuru tvoří pánský klub a jsou to naprosto úžasní chlapáci, které stojí za to navštívit. A jsme v pavilonu šelem. No, to co vidím hned u vstupu, brr. Obrovská anakonda. Mě nejvíce zaujala kočka rybářská. Nejen proto, že je nádherná s velkýma očima. Ale mezi prsty má blány jako žába. Tato kočička je výborný plavec a svou potravu si vyloví i ve vodě. Dále jsou tu lvi, tygři, různí ještěři a hadi.
Velmi zajímavá je zmije nosorožčí, která má uprostřed hlavy růžek. No a hned naproti je mlokárium. Ta fialová barva mě náramně uklidňuje, stejně tak jako šplouchání vody. A co tady mám domečků, kde se mohu ukrýt a v klidu relaxovat. A pak už se dá jít různě. Zajímavé jsou australské mokřady, Gončarovy domy, kde mimochodem výborně vaří. Knedlíčková polívka jako od babičky nemá chybu. Občas je tu i nějaká výstava. Naposledy jsem se byla podívat na tarantule. Naštěstí byly za sklem. Ta by mě v mžiku zhltla jako malinu. Snad největším lákadlem se stává rezervace Dja. Zvláště nyní, kdy přišlo na svět úžasné gorilí miminko. A co víc, je úchvatné pozorovat guarézy pláštíkové žijící s něžnými obry, jak se gorilám nížinným přezdívá ve vzájemné harmonii. Dalšími obyvateli jsou štětkouni afričtí a kočkodani Brazzovi. Zajímavá je i africká škola vyprávějící o životě a vzdělávání dětí v dalekém Kamerunu. Mě zaujali také netopýři. Jak se může najíst s hlavou dolů a neudusit se jsem ještě tak úplně nepochopila.
A odtud se dá jít takřka kamkoliv. Do údolí slonů, za žirafami, surikatami, vlky, hyenami. Jednou jsem spatřila fenka. Je legrační s těmi velkými slechy. Je to něco mezi psem a liškou. Alespoň mi tak připadá. A o kus dál jsou další ušatci. Psi ušatí. „To abych tě lépe slyšela…,“ jak bylo v červené Karkulce. A kdo se nebojí, může se pokochat pohledem na Prahu jako na dlani z lanovky. Zoo je velmi rozsáhlá a prohlídka se nedá stihnout za jeden den, zvláště, pokud se chtějí lidé se všemi tamními obyvateli více seznámit. Existují zde i komentované prohlídky, a to i večerní. Cestou míjíme spoustu prodejen se suvenýry. U lemurů, u tapíra, u slonů, u tapíra, u želv, plyšák, stánek pomáháme gorilám. Naproti prodejny s knížkami se nachází dětská minizoo, kde si zejména děti mohou pohladit malá zvířátka, kozy, ovečky, beránka. A také je nakrmit. Krmení se dá zakoupit na místě v automatu.
A než nadobro opustí brány zoo mnozí si odnesou na památku plyšového kamaráda svého oblíbeného zvířátka. Zoo je naprosto úžasná takřka v každém ročním období. Za mě je nejkrásnější na jaře, kdy vše okolo krásně kvete a voní. A tak když řeknu byla jsem v Africe, Austrálii, Tasmánii. Mám pravdu já malá myška. Co myslíte.
Jelikož jsem chytrá a zvídavá myška, čerpala jsem z wikipedie a vyprávění průvodců zoo.
