Článek
A přestože se o ni relativně delší dobu ví, nikdo s tím nic nedělá. Anebo ani nechce. Zatímco mladí lidé a kupodivu OZP nebo senioři najdou práci relativně brzo a bez problémů, lidé 55+ naopak shání uplatnění se v nějakém oboru složitěji a nejdéle. Ač splňují potřebné vzdělání, odbornost a mají dlouholeté zkušenosti, jsou zkrátka neviditelní.
Byla jsem na jednom z pohovorů se svou sestřenicí. Po dlouhé době, jak avizoval bývalý ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, se rozhodla změnit obor. Pracovala v jednom z pražských obchodních center jako prodavačka. Bohužel jí zbývají dva roky do oslavy šedesátých narozenin a začaly se projevovat zdravotní problémy související s věkem.
Začaly jí bolet klouby natolik, že už nedokázala celou směnu stát za pultem. Při doplňování zboží se jí zamotala hlava a ona se sesunula k zemi, z čehož byla vyšokovaná její mladší kolegyňka. Odvezla ji záchranka a v nemocnici zjistili vysoký tlak. Přitom je to štíhlá žena, co se stravuje zdravě a cvičí jógu nebo si ve volném čase vyjede do přírody na kole. „Jó, blížící se stáří,“ sdělil jí lékař s tím, že by se měla více šetřit.
Ale jak. Do práce dojíždí hodinu a půl tam a hodinu a půl zpátky, což už jí začíná činit potíže. Hlavně v MHD, kde po celodenní směně s nohama oteklýma jako konve stojí, protože mládí zahleděné do displeje mobilu má přednost. A pokud jí někdo uvolní místo, buď je to spíše starší žena nebo cizinci. Nakonec podala výpověď s tím, že si najde vhodnější práci, už i s ohledem na svůj věk blíže svému bydlišti. Přihlásila se na ÚP jako uchazečka o zaměstnání a hned od samého počátku rozesílala odpovědi potenciálním zaměstnavatelům.
Na odpovědi většinou nikdo nereagoval
Většinou nikdo buď nereagoval vůbec, anebo ji s politováním odepsali, že byl vybrán vhodnější uchazeč lépe splňující uvedené podmínky. A pokud se přece jen někdo ozval, nabídli jí práci vhodnou spíše pro mnohem mladšího člověka nebo dokonce muže, kterou by už ve svém věku a se zdravotními problémy absolutně nezvládla. A už vůbec ne v požadovaném tempu. A tak jsem jí vypomáhala a odepisujeme na pracovní inzeráty společně.
Nedávno se nám poštěstilo a na nabídku pracovního místa vyvěšeného přímo na nástěnce ÚP odpověděla. Zaměstnavatel ji následně pozval na pohovor, z něhož se vrátila se slzami v očích. Když jí vše objasnil a ona mu něco o své pracovní kariéře také pověděla, vyvalil oči s tím:„ A Vy nepobíráte invalidní důchod, my ale zaměstnáváme pouze OZP“. A tím skončil. A tak sen o klidnější práci na vrátnici se rozplynul. Další pohovor, který absolvovala, také krachl na tom, že pokud nepobírá nějaký stupeň invalidního důchodu, je prostě zdravá a o takové lidi firma nestojí.
Přeložila bych, nic jim z nich nekápne. Jsou staří a ještě na ně nedostanou státní příspěvek, asi tak. Co ale bylo zajímavé, že tato profese, což zjistila až o něco později, byla fyzicky dosti náročná. Úklid a údržba většího areálu, sbírání různých naplavenin při záplavách, v okolí jsou dva větší rybníky a potok, odstraňování větví, přenášení laviček. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby společnost neuváděla„ vhodné pro OZP s důchodem 1. a 2. stupně.
Trh práce je v Česku notně pokřivený
Asi jsem fakt hloupá blondýna, ale vždy jsem měla za to, že pokud někdo pobírá invalidní důchod, je schopen odvést jen lehčí činnost a většinou na kratší pracovní úvazek. Tato práce byla na plný. A nestala se někde ze strany státu chyba. Pokud je někdo skutečně zdravotně omezený, neměl by pobírat částku v takové výši, aby z ní mohl alespoň částečně vyžít a pokud chce pracovat, tak na částečný úvazek nebo brigádně.
A pokud mohou namísto zdravých lidí pracovat ti zdravotně znevýhodnění nebo senioři, zatímco lidé před důchodem patří už jen na pracák, není něco shnilého ve státě českém? A pokud je tedy trh práce už takto pokroucený, neměl by být stejný statut jako OZP přidělen i lidem nad pětapadesát let? Vždyť mnozí jsou často na tom mnohem hůře či stejně jako ti, kteří pobírají nějakou formu invalidního důchodu. Nedávno jsem jela se řidičem. Byl to již starší pán, zřejmě před důchodem.
V půli cesty se začal potit, neustále se utíral ručníkem. Když jsme dojeli do cíle, většina cestujících si oddechla. O dva dny později řidič, jak jsem se dozvěděla od paní, s níž jsem pravidelně dojížděla za prací, zkolaboval a autobus se zastavil až o roh domu. Naštěstí se nikomu nic nestalo a bylo to na vesnici, kde jel nižší rychlostí. Věk odchodu do důchodu se sice prodloužil, avšak že to někteří lidé až do 65 let zkrátka nedají, nikoho nezajímá. Než se stane obrovská tragédie, že v autobuse nebo vlaku, ale i v osobních a nákladních autech zahynou desítky lidí.
Trh práce zamrzl
Další paní, moje bývalá sousedka, bude mít problém se super dávkou. Před šedesátkou ji nikdo zaměstnat nechce a neví, jak zaplatí bydlení. Práci si má aktivně hledat. Činí tak už přes půl roku a neúspěšně. Je naštvaná na všechno a všechny. Celý život poctivě pracovala, odváděla daně, vychovala dvě děti, financuje cizí důchodce, protože její rodiče už nějaký ten pátek nežijí a před šedesátkou je trhem práce odepsaná. Cítí se frustrovaná a začíná jí být všechno jedno. Trh práce zamrzl a jen tak se nerozhýbe. Spousta především starších lidí, ač vykonává mnohdy špatně finančně hodnocenou práci má strach ji opustit s neblahou vidinou, že novou ve svém věku už neseženou.
A tam, kde je práce, zdá se, být dostatek, buď nejsou byty, je tam špatná dopravní dostupnost, anebo jsou byty a jejich pronájem natolik drahý, že si je lidé ani s o něco vyšším příjmem nemohou dovolit. Ne všichni mají vyšší příjem a snížení podpory v nezaměstnanosti po třech měsících je může dostat na kolena. Zvláště lidé nad padesát let hledají novou práci mnohem déle, než mladší ročníky. Mnohde už nepomáhají ani rekvalifikace. Buď vadí věk nebo uchazeč nespadá do OZP, mladá maminka zase bude často na ošetřovačce. Prostě začarovaný kruh.
Válka na blízkém východě, drahý benzín a nafta
Nevzali ji ani na úklid mateřské školky. Uchazeček o místo bylo asi devět, včetně matek malých dětí a OZP. Její bratr, když skončil jen pár let před důchodem jako nezaměstnaný a nikdo o něho nejevil zájem, skočil pod vlak. Neunesl tu potupu, byl zvyklý pracovat. Prostě muž a stará škola, kdy lidé měli zcela jiný přístup k práci, než je tomu dnes. Je cosi shnilého ve státě českém. A to do písmene. Chápu. Armáda seniorů přibývá. Avšak, pokud stát ani zaměstnavatelé nebudou vytvářet pracovní místa pro starší lidi a kratší úvazky pro maminky s dětmi, z místa se asi nepohneme.
Ono nejde o to, že by firmy lidi se zdravotním znevýhodněním neměly zaměstnávat vůbec. Spíše nastává špatný efekt, pokud v nějakém městě převažuje starší populace a většina zaměstnavatelů upřednostňuje pouze OZP. Naopak lidé před důchodem se tak mohou ocitnout zcela bez příjmu či jen na sociálních dávkách a ani maminky s malými dětmi nemají šanci najít uplatnění. Nehledě na to, že spousta těchto lidí se tak nějak jen poflakuje.
Zažila jsem na jedné z pražských poboček, kam jsem šla vyřídit určité věci, pracovníka na recepci s nohama na recepčním pultu. Žádný zájem o příchozí ani odchozí. A právě se zhoršující se bezpečností ve světě by především v ochranné službě měli pracovat lidé všímaví, ostražití, bdělí, se zájmem o svou práci. Brát do těchto složek jen lidi na štědrý státní příspěvek se může časem firmě vymstít. Další problém, jaký nastal, je konflikt na Blízkém východě a drahý jak benzín, tak nafta.
Znám pár lidí, co si museli vzít dovolenou a čekají, jak vše dopadne. Tak drahý benzín si nemohou dovolit a spojení do práce veřejnou dopravou tam i zpět je špatné. Proč tedy vláda naopak neupřednostní, nepřidá spoje a s nějakou státní dotací nezlevní veřejnou dopravu především dojíždějícím za prací tak, jak učinilo již v minulosti např. sousední Slovensko. Proč se dá sleva jen seniorům a studentům, dokonce zvažovaných 70% a na pracující se zvysoka kašle. Alespoň do doby, než se situace zhorší, inflace poletí nahoru a oni jednoho dne řeknou dost.
Ne každý pobírá poslanecký či alespoň průměrný plat. Ne každý, bude v potu své tváře chtít sponzorovat výdobytky druhých, ač sám bude mít co dělat, aby uživil svou rodinu, splatil hypotéku a pořádně nakrmil auto na cestu do práce a zpět. Žijeme si nad poměry. Oproti části světa, kde lidé trpí hlady až příliš. A neměl by si ten luxus, výlety ke kadeřníkovi, za památkami nebo do ZOO financovat každý z vlastní kapsy či přispět rodina. Alespoň do chvíle, než se dá okolní svět opět do pořádku. Vždyť na tom Titaniku plujeme všichni.
Anketa
novinky.cz/clanekúekonomika-slovensko-zavadi-50-procentni-slevu-pro-ty-kdo-jezdi-do-prace-vlakem-271420
idnes.cz/zpravy/domaci/sleva-jizdne-studenti-seniori-vlada-prohlaseni-bednarik-50-procent-75.A260220_183726_domaci_mikp
spolecnost-e-cz/clanek/ozp-a-ozz-z-pohledu-zamestnavatele
denik.cz/ekonomika/nabidka-prace-pro-starsi-lidi-zamestnanci.html
echo24.cz/a/HK573/zpravy-domov-nizka-nezamestnanost-plus-varuje-rozjet-inflace
cs.wikipedia.org./wiki/Zamestnavani_osob_se_zdravotnim_postizenim
denik.cz/ekonomika/podpora-v nezamestnanosti-se-v-roce-2026-zvysila-strop-je-38-500-korun-20260107.html
prace.cz
ineed.cz
