Článek
Určitě by si byly velmi blízké. Obě krásné princezny milované svým lidem se srdcem na pravém místě. Milující matky. Ženy se smyslem pro jemnou eleganci a vytříbený vkus, které se staly inspirací miliónům ženám po celém světě. Princezna Diana byla neskutečně lidská a také odvážná. Je až neuvěřitelné, kolik vody uplynulo od tragické smrti nejsledovanější ženy světa. Bude tomu přesně neuvěřitelných dvacet sedm let, co tady s námi už není. Bylo tak těžké uvěřit té zprávě o smrti královny lidských srdcí.
Princezny z lidu se srdcem tak velkým, do kterého se vešla snad všechna bolest a utrpení světa. A také láska, nenávist, smích i pláč. Svět krvácel a ona byla jeho lékařkou, neváhající pomoci i tomu nejmenšímu z nejmenších a nejubožejšímu z ubohých. Za svůj krátký život toho stihla a prožila tolik, co obyčejný smrtelník neprožije mnohdy za celý svůj život, požehnaným věkem konče. Stala se ikonou, co se oblékání týká. A také účesu, kterým se trochu vymykala dlouhovlasým pohádkovým princeznám.
Udávala styl, v němž se skloubila šlechetnost, urozenost a krása duše. Vždy byla elegantní a milá, i když její duše plakala. Žena a především matka, co neváhá podat ruku člověku postiženému leprou, či projít minovým polem. Zasadila se o tolik úžasných věcí, nad nimiž váhal nejeden politik. Neslibovala, nechvástala se, nikoho nemusela podplácet ani si kupovat. Ona prostě jednala a vše dokazovala ušlechtilými činy. Světu vtiskla pečeť soucitu, něhy, milosrdenství a tolerance. Byla natolik lidská a soucitná, že si ji mnozí spojili nejen s pohádkovou princeznou, ale i s pozemským andělem. Andělem, co tady na zemi splní své poslání a odletí.
Lidé ji milovali. V jejím sladkobolném životním příběhu mnozí nacházeli svůj vlastní. Zrada a hluboká bolest se nevyhýbá ani princeznám, čehož byla Lady Di důkazem. Víc než důraz na titul dávala důraz na prostou lidskost zastíněnou hříchem, malostí a ubohostí. I ona sama byla jen člověk z masa a kostí, který občas šlápl vedle či upadl psychicky až na samé dno. Toužila po lásce ostatně tak, jako každá žena, které se jí nedostávalo. Čisté a nezištné. Tato pohádka bohužel neměla šťastný konec.
Příběh krásné a ušlechtilé princezny se uzavřel v jednom z pařížských tunelů. Psal se 31.srpen 1997. Svět se zastavil a potemněl. Jakoby v ten den pohaslo slunce. Zemřela královna lidských srdcí. Růže, co nestačila odkvést. Vzpomínám si na její krásná slova plná víry a naděje v to lepší v nás. A možná viděla i mnohem dál, než si dokázala sama připustit. Svým milovaným, kteří odešli z tohoto světa, vzkázala: „Tam za říší dobra i zla je zahrada. V ní se setkáme.“ Anebo láskyplný projev ke starým lidem, osamělým, často živořícím na samém okraji společnosti: „Jste sice slabí fyzicky, ale jak váš počet bude pomalu narůstat, váš hlas bude stále víc slyšet a v tom budete silní.“ Jak nadčasové.
Často přemýšlím nad tím, co by asi umírající sdělili či sdělují světu, který zahlcený vlastními starostmi a problémy je mnohdy příliš nevnímá. A na co myslela sama princezna v posledních chvílích svého života. Na své milované děti, blízké, zemi, svět, který už nikdy nebude takový jako předtím. Ona byla jeho světlem. Něžná, křehká žena, která dokázala velké věci. Nebyla voják, a přesto se vydala na minové pole. Nebyla záchranář a přesto dokázala pomoci spoustě lidem. Vnímala staré, nemocné, děti, lidi bez domova, opuštěné, jako součást tohoto světa. Nikdy nikoho ve svém srdci neodsunula na samý okraj společnosti.
Tajemství své osudové smrti si princezna vzala sebou do hrobu. Nikdy se zcela nedovíme, jak to doopravdy bylo. Zůstanou jen pochybnosti, spekulace a domněnky. Vzácní lidé, jako byla lady Di, by z tohoto světa měli vždy odcházet jako ti poslední. Dokud bude princezna žít v našich srdcích, stále tady s námi bude. Toužila milovat a být milována. A nakonec ve jménu lásky opustila tento svět. Tak náhle, bez jediného slůvka rozloučení. Zesnulá princezna by poslední srpnovou neděli oslavila 63 let.
Jak říkávala moje babička: „Když odcházíme, neplačme. Neplačte ani vy, naši drazí. Vracíme se zpátky k těm, kteří nás tolik milovali a my zase je. Do světla, lásky, věčného mládí a pokoje. Přicházíme zpátky domů ke svému nebeskému otci“.
https://zivotopis.osobnosti.cz/diana-spencer.php.
Věnováno s úctou královně lidských srdcí Lady Dianě.
