Článek
Nezaměstnanost v České republice je velmi nízká. Stále se drží na úrovni okolo 3,6 %. Avšak roste zájem o rekvalifikace, a to nejen ze strany uchazečů o zaměstnání evidovaných na ÚP. Převyšuje ale skutečně nabídka pracovních míst poptávku, nebo je vše tak trochu jinak. Průměrný plat dosahuje neuvěřitelných 43 967 Kč, o kterých se mnohým zaměstnancům v regionech vzdálených pár kilometrů od Prahy, Plzně nebo Brna může jen zdát. Medián činí něco přes 38 000 Kč, avšak ani na ten většina lidí zvláště ve vzdálenějších regionech nedosáhne. Lidé už se na sociálních sítích začínají ptát, no a kdo má tedy moje peníze. Před 10 lety v roce 2014 činil průměrný plat 25 954. Zvláštní je, že tato částka, a to dokonce i mnohem nižší, je nabízena zaměstnancům takřka o deset let později. Kde tedy soudruzi z NDR udělali chybu, opravdu netuším.
Ale žije se všem zaměstnancům v Praze jako v pohádce, jak presentují mnozí politici, včetně médií. Skutečná realita je často trochu jiná. Spousta zaměstnanců nedosáhne ani na medián, a to včetně Prahy. Mnohé důchody už jsou dokonce vyšší než minimální mzda. Ta činí v čistém pro letošní rok 16 450 Kč. A člověk na dávkách je na tom mnohdy lépe, než kdyby pracoval, za prací dojížděl několik kilometrů tam i zpět, a část podprůměrné mzdy mu spolkla doprava. Většina nabízených pracovních pozic je především fyzicky náročná, na směny a finančně hůře hodnocená. Nejčastěji je uváděno základní vzdělání nebo praktická škola. Namísto mozkovnou jsme se stali montovnou, která se časem může přesunout dále na Východ nebo do Asie.
Dcera mé kamarádky se ve svých 32 letech ucházela o místo recepční v jedné pražské bezpečnostní agentuře. Jedinou podmínku, jakou měli, bylo reprezentativní vystupování, znalost angličtiny alespoň na úrovni A2, a znalost práce na PC. Nabídli jí 130 Kč na hodinu čistého s tím, že bude pracovat pouze ve všední dny s volnými víkendy. Jednalo se o bytový komplex v lukrativní čtvrti, a tak tílko a kraťasy, oblek, který nosí nejraději, musela vyměnit za dress code. Zhruba před měsícem na uvedené místo v této rezidenci z části obývané cizinci nastoupila. Zarazilo jí jen to, že po ní nepožadovali ani trestní rejstřík, dokument o dokončeném vzdělání, má maturitu, ani vstupní lékařskou prohlídku. Pracovní smlouvu včetně platového výměru z nich také nemohla vydolovat.
Firmy si schopných lidí neváží, a pak brečí, že jim chybí.
Obdržela jí až takřka po čtrnácti dnech a nestačila se divit. Plat 130 Kč na hodinu byl uveden v hrubém. Žádné stravenky ani jiné benefity. Mladá paní se rozplakala. Žije v pronájmu s přítelem, s nímž by jednou chtěla založit rodinu, a společně si pořídit vlastní byt na hypotéku. Zatím mají psa, ale ten nové daňové plátce nevytvoří, ani nevydělá na důchody. O práci se ucházela asi půl roku, ale odpovědí jí většinou bylo, že je sice mladá a pohledná, ale určitě se brzy bude chtít stát maminkou. A takové už mají ve firmě dvě. A tak dali raději přednost buď muži, studentce na dohodu, nebo někomu v invalidním důchodu. A právě v tom je zakopaný pes. Většina zaměstnanců, s nimiž pracuje, pobírá buď invalidní, nebo starobní důchod. Zdravých lidí je tam jen pár a většinou mají ještě nějakou práci bokem.
A tak zatímco kolegyňka, s níž se na recepci střídá, pobírá invalidní důchod a žije u rodičů, ona má jen tento jediný příjem. Hledat druhou práci se jí už nechce. Chce žít normálním životem, a také se věnovat příteli, s nímž se během týdne také příliš nevidí. A časem by chtěli založit rodinu. Nakonec, ač svou práci milovala, byla šikovná a klienti si ji oblíbili, ve zkušební době skončila a našla si místo servírky, kde má plat mnohem vyšší plus nějaká dýška. Bohužel není jediná. Mnohé firmy mají na zaměstnance vysoké požadavky v západním stylu, ale za východní plat.
A tak se politici nemohou divit, že ač lidé pracují, stále více čerpají ze sociálního systému. Třeba příspěvek na bydlení. Nebo nepracují vůbec, jdou na hmotnou nouzi, využijí všeho, co využít jde i nejde, a jsou v pohodě. Pak se stát nestačí divit, že je kasa vysypaná, a není na důchody, když doplácí na dávkách zaměstnancům to, co by jim měl za adekvátně odvedenou práci poskytnout jejich zaměstnavatel. Když člověk projede většinu pracovních serverů nabízejících práci, buď je nabízený plat jen o pár stovek vyšší než minimální mzda, nebo je tam velká fluktuace. Mzdy tlačí spíše dolů také nábor starobních a invalidních důchodců, na které firmy čerpají od státu nemalé dotace, anebo zaměstnávání cizinců z Východu. A netýká se to jen nekvalifikovaných pozic, jak se mnozí lidé mohou domnívat. Občas mi připadá, že středověk neskončil, středověk trvá. A společnost čeká spíše úpadek než posun.
Mnozí zaměstnavatelé požadují 100% výkon za co nejmenší plat.
A nejvíce jsou zneužíváni právě ti nejslabší, kteří práci hůře hledají. Matky s dětmi nebo mladé ženy, které chtějí rodinu založit, lidé nad 50 let, a část zdravotně postižených s kombinovanými vadami. Naopak zdraví starobní důchodci se zkušenostmi a odborností jsou vcelku žádáni. Zvláště kvůli úlevám pro zaměstnavatele a nižším odvodům. Mottem dneška, jaké zní z trhu práce, se stalo: Odveď co nejvyšší výkon za nejnižší mzdu. Místa, kde je slušný plat, dobrý kolektiv a spousta benefitů lidé jen tak neopustí.
Ti, co uváděnou pracovní pozici nemohou dlouhodobě obsadit, či je ve společnosti vyšší fluktuace, by se nad sebou a postojem k zaměstnancům měli zamyslet. V nich chyba určitě není. A také příliš pravdy není na tom, že se lidem příliš pracovat nechce. Už maminka Štěpánka v nestárnoucích Básnících upozorňovala syna při hledání práce slovy „hlavně se ptej za kolik“. A pokud takovéto společnosti zkrachují, celkem nic se nestane. Trh práce se pročistí a přijdou jiní. Nikdo není v tomto globálním světě nenahraditelný.
Převládá nepochopení na obou stranách.
Zatímco mnozí zaměstnanci si myslí, že si za svou práci zaslouží vyšší mzdu a u svého chlebodárce se mnohdy setkávají spíše s nepochopením, zaměstnavatel zase brečí nad tím, jak vysoká je cena práce. Zaměstnanec, zvláště, žije-li sám, a musí mu na všechny poplatky, jídlo, složenky, energie, nájem a někdy i léky stačit jeden plat, zaměstnavatel běduje nad tím, že je pro něho příliš drahý. Z tohoto důvodu mnohé společnosti lidi zaměstnají raději na DPP nebo jim nabídnou práci jako OSVČ. Pravdou však zůstává, že platy jsou v této zemi oproti našim západoevropským sousedům stále nízké, a spousta lidí ze svého platu nevyžije bez výpomoci státu. Ne každý si může dovolit najít druhou práci, zvláště po padesátce, kdy už se člověk cítí více unavený, anebo je vůbec rád, že má ve svém věku alespoň tu jednu.
Věčný boj s předsudky co nikam nevede.
Nízké platy se nevyplácí ani samotnému státu už jen tím, že se méně vybere do státního rozpočtu, a pak lidé mají nízké důchody, které jim nestačí na živobytí. A tak k důchodu ještě čerpají některou ze sociálních dávek. Anebo to ještě horší, že na důchody zkrátka není a důchodový deficit se stále prohlubuje. A také některé společnosti sami nevědí, co a koho na nabízenou pozici vlastně hledají. Buď je člověk příliš mladý a nezkušený. Zvláště žena se určitě bude chtít stát brzy maminkou. A pak nic víc, než jedna ošetřovačka za druhou, kdy kolegové za ni budou muset převzít práci a rozdělit si ji. Nebo naopak sice zkušený adept, ale jeví se jako starý, co do mladého kolektivu určitě nezapadne, bude pomalý, a vše mu bude déle trvat.
A také s moderní technikou si příliš neporozumí, jazyková bariéra. Další je překvalifikovaný. A mít vyšší vzdělání než šéf. To vždy nemusí být výhra pro obě strany. Jsou to spíše jen předsudky, především v hlavách mladých manažerů. Dnes mnozí starší lidé moderní technologie ovládají, málokdo nevlastní notebook či dotykový mobil, cestují po světě, navštěvují jazykové kursy. A také , především ti co sportují, žijí zdravě, a pečují o sebe, vypadají mladší, než ve skutečnosti jsou. Maminky s malými dětmi mohou pracovat, či už pracují, tam kde to jde na kratší úvazek nebo homeoffice. Pak se nemůžeme divit, že jsme tam kde jsme, a není to dobré ani pro lidi, společnost, stát.
Pracovní portály:
prace.cz
indeed.cz
jenprace.cz
volnamista.praha.cz
www.mesec.cz/clanky/prumerny-plat-2024
https://www.kurzy.cz/makroekonomika/nezamestnanost
