Rozpuk porodnosti nebyl v 70. letech pouze v Československu

Zatímco dříve tyto děti přinášely radost a novou naději v posunu společnosti, dnes budí v očích mnoha politiků obavy. Je jich až příliš. Dokud drží ekonomiku na nohou, vše dobré. Jakmile se však pomalu začnou chystat na zasloužený odpočinek s tím, že je nemá kdo nahradit, jak politici, tak mnozí ekonomové bijí na poplach. Nastává otázka, kdo tolik lidí při klesající porodnosti uživí. A především, kde vzít pečovatele, zdravotníky. Ti také stárnou bez toho, aby časem měli koho do svého řemesla zasvětit.

A co když vše nebude tak horrorové, jak se nám mnozí mocní světa snaží nastínit. Svět zpomalí, lidé možná budou žít o něco skromněji, stejně tak, jako kdysi jejich předci. Dnes žijeme v nadbytku, zlenivěli jsme. Nejen naši vyspělou civilizaci trápí civilizační nemoci, obezita. Snad pomalu každá domácnost vlastní nějaké auto, kterých začíná být pomalu stejně jako lidí. Parkoviště jsou přeplněná, zeleň nahrazujeme betonem, kdy nám až v parném létě dojde, že se rozpáleným předměstím nedá projít. Není se kde ochladit, lidé se kácí k zemi, záchranáři mají plné ruce práce.

Spousta lidi, včetně dětí dosáhla toho, co si sami vysnili. Mají dobrou práci, vydělávají spoustu peněz, ale cítí se vyhořelí, unavení, vystresovaní. Kamsi se vytratila obyčejná radost, úsměv ve tváři. Čas, umět se zastavit, vydechnout, podívat se na nebe, pokochat se rozkvetlou loukou. Děti žijí ve virtuálním světě, schází jim kontakt s realitou. Často jsou znuděné. Vidím je bloumat obchodními centry větších měst s očima zabořenými do displeje mobilu, aniž by vnímaly okolí. Jsme vyspělá civilizace, která má takřka vše, ale neumí se zastavit, odpočívat. Lidé chtějí stále víc a víc, až z toho ze všeho nakonec zblbnou, zestárnou a přemýšlí, jak by vše udělali jinak, kdyby znovu omládli.

Planeta je přelidněná a zahlcená odpadem. Už tatínek říkal, že se v éře komunismu vyrábělo na sklady, aby lidé měli práci. Dnes se vyrábějí šunty, které vydrží dva, tři roky a člověk si musí koupit zcela nový výrobek. Ten starší buď opravit vůbec nejde, nebo chybí dobrý opravář. Ty také jednou budeme platit zlatem. Řemeslo má zlaté dno, a se zestárnutím populace a odchodem opravdových fachmanů do důchodu bude nejméně diamantové.

Mnohé informace o stavu dožití českých seniorů mohou být zkreslené

Moje maminka šla do důchodu v 55 letech. Pak už ji začalo zlobit srdíčko. Přesto v důchodu strávila necelých 19 let, i když už ne v plném zdraví. Babička odcházela po pěti dětech na zasloužený odpočinek ještě dříve. Dožila se požehnaných 84 let. Přesto v důchodu ještě na pár dní v týdnu chodila vypomáhat do JZD. Tito lidé měli silný kořínek. Sice nežili v dnešních vymoženostech, ale měli k sobě mnohem blíž, a také určité jistoty. Třeba bydlení a práci. A také početné potomstvo, které se o ně mělo na stará kolena postarat.

Dnes se stále uvádí, jak vysokého věku se lidé v důchodu dožívají, bez toho, aby se upřesnilo, v kolika letech a kdy do něho odešli. Dnešní vystresovaná doba plná nejistot se s tou minulou naprosto srovnat nedá. Z mých spolužáků, Husákových děti už jich šest nežije. Pomalu se začíná kácet v nejsilnější populaci ze 70. let. Možná by to chtělo ministra pro stáří a stárnutí populace se zdravým rozumem, který této problematice skutečně rozumí. Se zestárnutím populace se svět časem vrátí do normálu a planeta možná bude čistější a volněji dýchat.

Staří tady věčně nebudou, spoustu nemovitostí zdědí děti nebo vnoučata. Své nové majitele určitě najdou i ty bez dědiců. Mladí lidé nebudou tak mít potřebu se za něčím stále honit, jako to zažívali v dobách svých rodičů a prarodičů. Už dnes mnozí začínají vyznávat zdravý životní styl. V mnohé lidem uleví stále výkonnější robotizace a AI. Udává se, že v době normalizace, se rodilo až 200 000 dětí ročně. Zapomíná se však, že jsme byli Československo. Národy se po roce 1989 rozdělily, a tak i těch, co budou odcházet na zasloužený odpočinek bude o něco méně. Nemá cenu se navzájem obviňovat a rozdělovat. Zestárneme všichni. Pokud se svého podzimu života dožijeme. I to je dar.

Pojmem Husákovy děti se označuje generace silné populační vlny 70. let minulého století. Šlo o plánovanou akci. Bylo totiž potřeba zastavit klesající porodnost. A tak stát zavedl pro novomanžele výhodné půjčky, zvýšil placenou mateřskou dovolenou a schválil mateřské příspěvky na děti.

Velkým tématem českého života je v různých periodách pokles porodnosti. Vývoj plodnosti po druhé světové válce byl velmi nepravidelný. Kompenzační vlna porodů po válce se během padesátých let zastavila a postupně klesala, nebyl to dobrý trend. A tak se politici rozhodli zasáhnout. Porodní boom v letech 1970-1975 byl ovlivněn státní politikou. V čele všemocné komunistické strany stál Gustáv Husák., a tak dostaly děti narozené v tomto období přezdívku Husákovy děti.

Už v roce 1968 byla placená mateřská dovolená prodloužena z 22 týdnů na 26 až 35 týdnů a i v důsledku toho začala porodnost stoupat. Finanční dávka odpovídala devadesáti procentům průměrné čisté mzdy. V následujících letech pak přišel stát s dalšími výhodami. V roce 1970 se začal vyplácet mateřský příspěvek 500 – 1 200 korun měsíčně podle počtu a věku dětí, což bylo poměrně motivující, protože průměrná měsíční mzda tehdy činila něco kolem 1 800 korun hrubého.

A tak na sebe nenechala nejvyšší porodnost dlouho čekat. V roce 1974 přišlo v tehdejším Československu na svět téměř 200 tisíc novorozeňat, což bylo nejvíc od konce druhé světové války. „Podpora rodičů měla povahu novomanželských půjček, nového bydlení v panelových domech nebo zvýšených přídavků na děti. Není proto divu, že lidé, kteří se narodili v letech 1973–1976, jsou v současné populaci České republiky nejpočetnější skupinou,“ uvádí Gabriela Strašilová z Českého statistického úřadu.

Z téměř dvou set tisíc narozených dětí v roce 1974 byly dokonce čtyři čtyřčata. Jenže jak zvládnout takový nápor v porodnicích, které na to nebyly připravené? „Tehdy bylo porodnic málo a dětí strašně moc, takže se rodilo jako na běžícím pásu. Všechno probíhalo rychle a na povel. Ženy, které měly bolesti a nebyly potichu, byly brány jako hysterky,“ vzpomíná paní Iveta, jež porodila v 70. letech dvě děti. Po porodu děti nebyly na stejném pokoji jako matky, ale odděleně. Tzv. rooming-in (matka v kontaktu s dítětem hned po narození) byl u nás zaveden až na konci 70. let. Vůbec první pokoj v tomto režimu byl založen 1. června 1978 v nemocnici ve Zlíně. Husákovy děti dostávaly maminky pouze ke kojení, přebalování a koupání. Že by se na své dítko mohl do porodnice přijít podívat tatínek, bylo nemyslitelné. Maminky je ukazovaly za okny.

Na tak vysokou porodnost však nebyly zařízené ani jesle, školky a školy. Více než 60 procent tehdejších dětí chodilo do jeslí, jenže kapacita nestačila. Stejný případ nastal i v případě ostatních zařízení. Stavěly se proto nové, aby bylo děti kam umístit. V té době se také zintenzivnila výstavba nových panelových domů. V roce 1975 vyrostlo v Praze jedno z největších sídlišť - Jižní město.

Dnešní dvaapadesátnice Lenka si vybavuje, jak jim tehdy ještě soudružky učitelky říkávaly, že je jich ve třídě hodně. A pravda to určitě byla: „Už ve druhé třídě nás bylo téměř 30 a třídy byly čtyři,“ vzpomíná Lenka a dodává, že na druhém stupni z nich vznikly třídy tři po šestatřiceti žácích. Děti narozené v tomto období pak měly mimo jiné také menší šanci než jiné generace, že se dostanou třeba na gymnázium nebo vysokou školu. „Dostat se na vysokou bylo náročné, protože nás bylo prostě moc,“ vybavuje si Lenka, která se na vysněnou ekonomku dostala až napodruhé.

Generace zvaná Husákovy děti patří stále k té nejpočetnější v Česku, což ukázalo i sčítání lidu v roce 2021. V letošním roce tedy oslaví padesátiny nejvíc lidí u nás. Přestože nesou jméno muže, který je symbolem normalizace, socialismus poznali spíš jen v dětství. Své mládí už prožili v uvolněných devadesátkách.

Čechů se rodí rekordně málo. Problémy s nízkou plodností má však celý svět, velký úbytek novorozenců zaznamenává například jihovýchodní Asie. V Africe naopak stále vycházejí čtyři děti na jednu ženu.

Česko zaznamená už druhý neradostný rekord v řadě. Data za první kvartál naznačují, že se letos narodí ještě méně než loňských 84 311 dětí. To bylo až doposud nejnižší číslo v historii statistického zjišťování, tedy minimálně od roku 1785. Vyplývá to z nejnovějších dat Českého statistického úřadu (ČSÚ).

Organizace spojených národů ve své prognóze sice uvádí, že by se v Česku mohlo letos narodit 87 tisíc dětí, nicméně zmíněná data českých statistiků za první čtvrtletí roku 2025 to nepotvrzují. Podle nich se na konci roku dá očekávat spíše kolem 73 tisíc českých novorozenců.

Za poslední tři roky tak v Česku dochází ke zcela bezprecedentnímu poklesu porodnosti. „Je to něco, co jsme v historii nezažili. Ještě v roce 2021 jsme v Evropě byli v podstatě na špici v úhrnné plodnosti. Rodilo se v průměru něco přes 1,8 dítěte na ženu. A najednou jsme klesli na 1,37,“ komentuje data demografka Dana Hamplová z Akademie věd v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Částečně se na tom podepisují ekonomické faktory. Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Česko zaznamenalo od roku 2019 nejvyšší pokles reálných příjmů. Do popředí se zároveň dostává špatná situace na trhu s bydlením. Faktem také zůstává, že silná generace Husákových dětí ze sedmdesátých let minulého století už své potomky odrodila. V Česku tak nyní žije méně potenciálních rodičů než například před deseti lety.

„Na pokles porodnosti má vliv také odkládání rození dětí do vyššího věku. Partnerům se tak v konečném důsledku může narodit méně dětí, než si původně přáli,“ přidává se socioložka Naděžda Křečková Tůmová z Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA).

Podle její kolegyně Sylvy Höhne budou mít tyto změny vliv na celou společnost. „Ta postupně stárne, což na sebe váže velké nároky na udržitelnost důchodového systému a zvýšenou potřebu služeb pro seniory,“ komentuje vývoj populace socioložka. „Na úrovni rodin pak může být důsledkem oslabení přenosu hodnot na další generace a schopnosti mladších uspokojit potřeby rodičů a prarodičů,“ dodává.

Málo narozených dětí ale nehlásí jen Česko. Nejvíce dětí, celkem 146,1 milionu, se na celé planetě narodilo už v roce 2012. I když v následujících letech bude jejich počet podle prognóz OSN opět mírně růst, na zmíněný historický rekord už nevystoupá.

Zatímco v padesátých letech minulého století připadalo celosvětově na jednu ženu pět dětí, nyní jde o 2,2 potomka. „Nejhůř je na tom jihovýchodní Asie. V Jižní Koreji připadá na jednu ženu méně než jedno dítě,“ podotýká Dana Hamplová.

Jen v Africe se stále jedná o čtyři děti na matku. I na tomto kontinentě se však postupně bude plodnost snižovat, ke konci tohoto století se tam podle OSN dostane pod číslo 2,1, tedy hraniční hodnotu pro zachování populace.

V celosvětovém kontextu se na nižší plodnosti podepisuje jeden důležitý faktor. Během let se dramaticky snížila dětská úmrtnost. „Na počátku 20. století zemřela pětina dětí do pěti let věku, dnes je to výjimečná událost,“ okomentovala Dana Hamplová.

To se logicky propisuje na plodnosti. „Lidi se začnou chovat jinak, když předpokládají, že se jejich děti dožijí dospělosti. Ta mentalita je úplně jiná,“ dodala Hamplová.

Aktuálně na celém světě umírá do pěti let věku v průměru 36 dětí z každé narozené tisícovky. Nejvyšší hodnoty hlásí stále Afrika, nicméně i tam se bude postupně snižovat.

Vzhledem ke klesající dětské úmrtnosti i rostoucí naději dožití bude celkový počet lidí na planetě stoupat až do roku 2084, kdy bude vrcholit na čísle 10,3 miliardy. Až poté se začne podle demografů OSN postupně snižovat. Evropa bude po Severní Americe nejméně lidnatým kontinentem.

Nejvíce obyvatel bude žít v Asii, navzdory klesající porodnosti. Počet lidí v Africe pak naroste na více než dvojnásobek z dnešních 1,6 miliardy.

Demograf Tomáš Kučera z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se domnívá, že zásadní dopady nižší porodnosti se však zatím ve společnosti neprojevují. „Dochází k poklesu počtu obyvatel nebo se k němu schyluje. Zároveň obyvatelstvo stárne. Teprve v budoucnu se však uvidí, zda to bylo dobře, nebo špatně a z jakého úhlu pohledu konkrétně. Důsledky tak mohou být nejen negativní, ale i pozitivní,“ řekl.

Rusko se díky vysoké porodnosti a přistěhovalectví přibližuje rekordně vysokému počtu obyvatel. Dnes v největším státě světa žije 146 milionů a 800 tisíc lidí. V posledních letech tam přibývá rodin se čtyřmi a více dětmi. Stojí za tím i státní podpora, díky které takové rodiny dosáhnou na výhodné hypotéky i pozemek od státu zdarma. Rusko slíbilo podmínky ještě zlepšovat. Statisíce rodičů si totiž stěžují, že úřady přehlíží jejich problémy s bydlením, zdravotní péčí a vzděláváním potomků.

Poslední roky se v Rusku rodí 100 tisíc dětí, které mají minimálně tři starší sourozence. Ještě před deseti lety jich přitom byla třetina. Podle demografa Alexeje Rakši je za tím i zavedení státní podpory - takzvaný mateřský kapitál. S ním se dá mimo jiné získat za výhodných podmínek hypotéka.

Podle některých rodin je ale realita trochu jiná. „Rodinám s více dětmi nedají banky hypotéku. Nebo za velmi špatných podmínek. Když má rodina hodně členů, tak jí banky příliš nechtějí peníze půjčovat,“ uvedla Natalia Cvetkovová, matka čtyř dětí. Její partner proto má kromě zaměstnání psychologa ještě dva vedlejší příjmy, aby rodinu uživil. Od státu by přitom měli mít nárok i na pozemek od státu zdarma.

Premiér Dmitrij Medvěděv slíbil, že stát se na podporu vícečetných rodin speciálně zaměří. Ví, že pomoc zatím často zůstává jen na papíře. Sám přitom dlouho vyzýval Rusy, aby měli hodně dětí. Když na to došlo, zmínil to jako velký úspěch své vlády.

„Počet čtvrtých dětí vzrostl dvakrát, pátých ještě víc. Nemůžeme to vysvětlit jen růstem celkové porodnosti. Státní podpora vyvolala nejdřív vlnu druhorozených dětí, a pak na to navázaly třetí a čtvrté porody. Když se žena rozhodne mít druhé dítě, tak potom je pro ni snazší mít i třetí nebo čtvrté,“ popsal demograf z Federální agentury státní statistiky Alexej Rakša.

Dřív bylo normou mít maximálně dvě děti. Vícečetné rodiny pocházely především ze slabých sociálních poměrů. Vzdělaní lidé měli potomků málo. To se ale právě teď mění. Dětí přichází na svět stejně jako několik let po válce - výrazně přitom ubylo potratů.

Fakta

Srovnání počtu potratů a narozených dětí v Rusku

Sovětský svaz a pak i Rusko si ve dvacátém století prošly z pohledu demografie složitými obdobími. Desítky milionů obyvatel ztratily ve dvou ničivých válkách. Po nich se rodilo dětí hodně. Další vrchol přišel s podporou rodin v osmdesátých letech. V následující dekádě během ohromných celospolečenských změn ale přišel prudký propad.

„Dnes je opravdu hodně žen ve věku 30-35 let, které se narodily ještě za Sovětského svazu. Tehdy byla zavedena nová politika, kdy lidé dostávali dovolenou, aby se mohli o děti starat. To bylo v letech 1981-82. Pak začala perestrojka a boj s alkoholismem 1985-86. Tehdy byl velký baby boom. Teď je těch žen mnoho, je jim přes třicet a rodí se jim třetí, čtvrté a další děti,“ uvedl demograf Rakša.

Rusko se s vlnami nízké porodnosti potýkalo dlouhodobě. Výhled na příští roky není příliš pozitivní. Dorůstají slabší ročníky z devadesátých let. Podle prognózy demografa ale tentokrát k výraznému propadu nedojde. Vyrovnají ho právě vícečetné rodiny, které zakládají muži a ženy narození ještě v osmdesátých letech.

„Průměrně se stovce Rusek narodí 170 až 180 dětí. To je přibližně stejně, nebo o málo víc, než ve zbytku Evropy,“ uvedl Rakša.

Alexej předpovídá, že počet obyvatel Ruska se v budoucnu příliš měnit nebude. Nezáleží totiž jen na samotné porodnosti. Velký vliv má také migrace. V posledních letech do země průměrně přišlo o 260 tisíc lidí víc, než se z ní odstěhovalo.

V evropském prostoru jsou muslimky a obecně ženy z Blízkého východu vnímány jako jakési „továrny na děti“. Tato představa je založena na poměrně negativním hodnocení arabských, primárně muslimských žen jako svého druhu otrokyň, kterým je v tradičně konzervativním prostředí přisouzena role pouhých rodiček, poslušných svého manžela. Ačkoliv tato představa platí pro některé segmenty arabské populace, podle stanice Al-Džazíra i arabský svět následuje trend známý z Evropy – klesající porodnost.

V letech 1975 až 1980, ženy ve všech 17 arabských národech rodily v mnohem větší míře než byl světový průměr, který byl 3, 85 dětí na ženu. Sedm arabských zemí – Alžír, Kuvajt, Libye, Omán, Saúdská Arábie, Sýrie a Jemen – měly míru porodnosti větší než 7 dětí na ženu, přičemž největší podíl dětí na ženu měl Jemen s 8,58 dětmi na ženu, poukazuje ve své studii Marcia C. Inhornová, profesorka antropologie a mezinárodních záležitostí z Yale University.

Od roku 1975 však dle Inhornové se odehrává to, co nazývá „tichou reprodukční revolucí v arabském světě“ - jak zní i název jejího článku. Označuje tím poměrně strmý pokles počtu dětí, které jsou arabské ženy ochotny porodit. “ Většina arabských rodin chce mít maximálně dvě až tři děti," sdělila Inhornová Al-Džazíře. Dnes tak mají jen tři arabské země – Egypt, Jordánsko a Jemen – celkovou míru porodnosti vyšší jak tři děti na ženu. V devíti arabských zemích - Alžírsku, Jordánsku, Libyi, Ománu,

Kataru, Saúdské Arábii, Sýrii, Spojených arabských emirátech a Jemenu poklesla míra porodnosti o téměř čtyři děti. Např. alžírská žena v roce 1980 měla v průměru více než sedm dětí, dnes má jen dvě až tři. „Označili jsme to za tichou revoluci, protože nikdo nemluví o této změně a nebývá to uznáváno,“ uvádí Inhornová.

Podle americké badatelky to je částečně důsledek rostoucího přijímání plánovaného rodičovství a antikoncepce v arabském světě. První začal s podporou plánové porodnosti Egypt v roce 1975, který se potýkal s rozsáhlou populací (dodnes je nejpočetnější arabskou zemí) a bál se, že nekontrolovatelná porodnost by mohla způsobit chaos. Jeho příkladu hbitě následovaly dalších země, jako Maroko či Tunisko.

Nicméně, hlavní díl na klesající porodnosti měla změny pohledu na rodičovství a vztahy obecně u arabských žen, a mužů a také ekonomické změny, kterými arabské země prochází. Podle Inhornové arabští muži dnes ve větší míře se do vztahů pouští z romantických důvodů a nikoliv proto, že by chtěli po ženě, aby jen byla rodičkou jejich dětí. Otcovství je stále u arabských mužů jedna z nejoceňovanějších rodinných rolí, nicméně arabští muži ji vnímají více jako závazek, který je nutí spíše než mít více dětí se o ně postarat a zajistit jejich dobrou, ekonomickou budoucnost, např. v podpoře vzdělávání. Kvůli tomu si pořizují méně dětí.

„[Dětské] výdaje jsou tak vysoké, že musíte investovat spoustu peněz do jednoho dítěte, natož abyste měli čtyři nebo pět dětí,“ sdělila Al-Džazíře 20letá studentka žurnalistiky Mirjam Badrová. Podle ní to je jeden z hlavních důvodů klesající porodnosti arabských žen.

Sama Badrová chce mít děti, až dostuduje a nabude finanční nezávislosti. Na jejím příkladě tak lze vidět další důvod, proč arabské ženy mívají méně dětí. Jako jejich evropské vrstevnice jsou více nezávislé, a emancipované a nevnímají ženskou úlohu jen u „plotny“ a „dětské kolíbky“.

Klesající počet dětí se týká i migračních komunit z arabského světa, které jsou usídleny na Západě. Médii, zvláště těmi pravicově konzervativními, však probíhají alarmující zprávy o vysoké porodnosti migrantů, což má vést k naprostému nahrazení evropské populace tou muslimskou.

Muslimské ženy mají skutečně větší porodnost v porovnání se svými evropskými vrstevnicemi. Podle odhadů výzkumné organizace Pew Research mají evropské nemuslimsky v průměru míru porodnosti 1,6 dětí na ženu, v případě evropských muslimek v Evropě je to v průměru 2,6 dětí na ženu. To je však stále příliš málo, aby muslimská minorita mohla nahradit tu evropskou.

Podle magazínu The Altantic studie např. z Indonésie ukazují, že klesající počet dětí je spojen se vzrůstající ekonomickou prosperitou. Vyšší čísla muslimských žen v Evropě tvoří chudé, náboženské ženy, které se vnímají jako především matky a strážkyně rodinného krbu (a proto ani nepracují) a které se do Evropy dostali v rámci slučování rodin. I u muslimských žen v Evropě ale platí přímá úměra mezi kariérními ambicemi, vzdělaností a sekulárností a počtem dětí.

Zdroj:

zpravy.aktualne.cz/datavize/-rodi-se-stale-mene-deti-evropa-vymira-ale-lidi-na-planete-ne/r-ec22d5e45d7d11focc47ab5f122

eurozpravy.cz/zahranicni/blizky-vychod/255767-arabky-chteji-mene-deti-podporuji-je-v-tom-i-arabsti-muzove

prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-proc-je-tolik-husakovych-deti-za-boomem-porodnosti-stal-v-70-letech-strach-politiku-ze-vymreme-93744

ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/ruska-podpora-porodnosti-uspela-pribyva-tam-rodin-se-ctyrmi-a-vice-detmi99215