Článek
Mnozí lidé se dožívají požehnaného věku 80 až 90 let. Výjimkou nejsou ani století. Dlouhověcí jsou většinou naši rodiče a prarodiče. Jedná se většinou o generaci narozenou během války nebo krátce po ní. Zatímco v době Boženy Němcové byla padesáti letá žena vetchá stařenka a naše maminky se pomalu chystaly do důchodu, dnešní padesátnice mnohdy lehce strčí do kapsy i ženy o generaci mladší.
Proč není jedinci dopřáno dožít se vyššího věku
Může znít celkem logicky, že délku dožití nastavila sama příroda v rámci evoluce. Prostředí kolem nás se neustále mění a je potřeba se změnám neustále přizpůsobovat. Darwinovský přírodní výběr dokonce tvrdí, že je výhodou, pokud se jedinci nedožívají příliš vysokého věku a pomyslně nepřekážejí novým generacím, které se těm změnám přizpůsobují lépe. Již naše babičky říkávaly, „starého psa novým věcem nenaučíš “. Ale může to platit i zcela opačně. Je-li prostředí relativně stabilní, může se naopak vyplácet dožívat se vysokého věku a využít staré jedince, aby předávali mladším generacím své zkušenosti.
Příkladem mohou být prarodiče a rodiče, kteří předávali své životní zkušenosti, a také později řemeslo svým dětem a vnukům. Jak se říkávalo, řemeslo se dědí z otce na syna. Dalším příkladem jsou třeba sloni. Ti se dožívají vysokého věku a staré slonice jsou velmi důležité pro život stáda, které vedou a jehož chování určují. Stará slonice je vůdčí osobnost, svojí sloní pamětí umožňuje stádu přežít v krizových okamžicích. Vodí stádo cestou, kterou už padesátkrát šla, a ví, že je bezpečná a vede k potravě.
Síla ženy očima přírody.
U člověka došlo k enormnímu nárůstu délky života ve srovnání s podobnými organismy, třeba lidoopy. Šimpanzi, gorily a orangutani jsou naši nejbližší příbuzní. S gorilami, ale také některými druhy kytovců a slonů pojí především ženy po menopauze, kdy už se nemohou rozmnožovat, a z čistě biologického hlediska tak jejich život nedává příliš velký smysl tzv. „babičkovský fenomén“, kdy se starají o další generace svých, dětí, o vnoučata, nebo dokonce pravnoučata. Než ztratí ženy ve věku 45 až 55 let plodnost, poskytují jim hormony ze skupiny estrogenů zvýšenou ochranu. Rodí totiž děti, a jsou tedy pro přírodu důležitější než muži.
Mají proto v lepším stavu kardiovaskulární systém, je u nich méně infarktů, vydrží víc i v období hladomorů a během epidemií infekčních chorob. Vyšší dožití samic lze pozorovat i u většiny druhů zvířat v přírodě. Zatímco u lidí je rozdíl ve věku mezi ženami a muži v průměru 8%, u všech savců dohromady je to 19%. Po menopauze, kterou ovšem mají jen lidské ženy a samice asi čtyř druhů kytovců, hladina estrogenu výrazně klesá, a u žen pak dochází k nárůstu četnosti Alzheimerovy choroby, osteoporózy i dalších chorob. Ženy se sice dožívají vyššího věku než muži, zároveň ale trpí mnohem častěji autoimunitními chorobami. Devět z deseti lidí, kteří oslaví 110. narozeniny, jsou právě ženy. Podíl na kratší délce života mužů má i jejich zdravotně riskantnější chování a životní styl. V Ruské federaci je například rozdíl mezi dožitím mužů a žen propastných 10 let. První co mě asi napadá, a v čem tkví ten problém je voděnka staličnaja. Prostě národní nápoj, asi jako u nás pivo.
I jediný člověk světa, který se dožil podle hodnověrných záznamů více než 120 let, byla žena. Francouzka Jeanne Calmentová zemřela v roce 1997 ve věku 122 let. Zdá se, že pro přírodu jsou ženy cennější než muži. Rodí totiž děti, a tak je proti ohrožujícím dějům i lépe vybavila. Až do menopauzy jsou díky ženským hormonům chráněny proti řadě nemocí mnohem více než muži. Po „přechodu“ jim ale začnou estrogeny ubývat a riziko řady vážných chorob je už pak u nich stejné jako u mužů. Vzácná je partenogeneze, samobřezost. Je jedním z druhů nepohlavního rozmnožování.
Některé evolučně nejstarší skupiny dokážou v nouzi na samobřezost „přepnout“. Sama sebe dokáže oplodnit třeba samice varana komodského, krajty královské, hroznýše či několika druhů žraloků. U myší již existuje díky pokrokům při přípravě a kultivaci kmenových buněk in vitro, tedy mimo tělo v tkáňových kulturách možnost, že jeden jedinec může být zároveň otcem i matkou, protože z jeho tělních buněk je možné připravit jak spermie tak vajíčka. No, tím jak se rodí stále méně a méně dětí, a naopak narůstá počet seniorů, třeba příroda časem svůj pohled na oplodňování přehodnotí i u člověka.
Proč tedy příroda vymyslela samce a pohlavní rozmnožování.
Snad právě proto, že u potomků zajišťuje různorodost genetické výbavy, což umožňuje lépe se přizpůsobit měnícím se podmínkám prostředí. Pohlavní rozmnožování má tedy v měnícím se prostředí řadu výhod a potomstvo geneticky odlišného samce a samice je schopné lépe konkurovat jiným druhům organismů. A proč člověk vůbec stárne? Říká se, že je to na základě telomerů, což jsou konce chromozomů v buňkách, jež „odpočítávají“, kolikrát se ještě může buňka dělit. Lze si ji představit jako jakási tykadla, která se při každém dělení buňky zkrátí. Zkracující se telomery jsou spojeny s tělesnými známkami stárnutí, jako jsou třeba šediny. Pokud se zkrátí natolik, že přestanou chránit konce chromozomů, buňka se přestane dělit a umírá. Telomery jsou pomyslné hodiny, měřící čas našeho života. Telomery se ovšem zkracují nejen věkem, ale třeba i stresem. Nebo nedostatkem či špatnou kvalitou spánku. Lidský život může zkrátit dle studie v prestižním lékařském deníku Lancet i obezita, a to u mužů v průměru o 4,2 a u žen o 3,5 roku.
Průměrný věk, jakého se mohou Češi dožít, se u obou pohlaví dost liší. Muži se dožívají výrazně kratšího věku než ženy. Aktuálně muži necelých 77 let, zatímco ženy 83 let. Pro srovnání: v roce 1873 byl v českých zemích průměrný věk dožití u žen 37,3 a u mužů 33,9 roku. V roce 1900 už to bylo 47,8 a 40 let.
Strava sehrává v lidském životě důležitou roli.
K prodloužení lidského života může vést krátkodobé hladovění. Třicetiprocentní kalorická restrikce u opice makaka rhesus vedla k jednoznačnému prodloužení života odpovídajícímu věku 130 let u člověka a ke zlepšení zdravotního stavu u starých zvířat. Hladovění vede k autofagii. To znamená, že nastartuje schopnost buněk, uklidit si uvnitř sebe materiál, který se v nich může hromadit a následně poškozovat buněčný metabolismus. V podstatě jde o takový generální úklid buněk. Když buňka potřebuje získat energii na přežití a nemá ji kde brát, protože má nízký přísun kalorií začne okolo svých organel vytvářet nitrobuněčné váčky, jež se dají přirovnat k narychlo vytvořeným buněčným žaludkům. A začne trávit sebe sama. Buňka opět není hloupá, a tak první, co stráví, je to, co vykazuje nějaké znaky poškození. Zjednodušeně řečeno, postupně probírá svůj buněčný obsah. Požírá svoje poškozené a staré části, a tím se omlazuje. Za objasnění tohoto procesu byla v roce 2016 udělena Nobelova cena japonskému vědci jménem Jošinori Ósumi.
Málokdo snese dlouhé hladovění a tak vznikl tzv. přerušovaný půst. V praxi to znamená rozdělení dne na části, kdy člověk jí, ta je kratší, a na delší část, kdy člověk hladoví. Např. přerušovaný půst 16.8. Člověk denně jí pouze v časovém „okně “ 8 hodin, třeba ráno od devíti do pěti odpoledne, a zbylých 16 hodin drží půst, do čehož je započítán i spánek.
Existují i různé tabulky příjmu energie podle věku. To už by měl člověk ale konzultovat s výživovým poradcem či lékařem. Když se použije kalorická restrikce na modelové organismy, třeba na mušky octomilky, prodlouží se u nich délka života dvojnásobně. Obdobně to funguje u myší. Ty se dožívají maximálně dvou let. Pokud ale hladovějí, mohou se v laboratorních podmínkách dožít i více než tří let.
A co pohyb. Říká se o něm, že je základem zdraví.
Asi nejlépe na tom byl náš druh v době před neolitickou revolucí. Tedy v éře migrujících lovců a sběračů. Ta představovala drtivou část 2,8 až 3 miliony dlouhé lidské historie, kdy se člověk nejčastěji pohyboval pomalým během, tedy klusem. Nikoliv chůzí. Náš prapředek byl v té době vlastně takový trénovaný desetibojař. Měl optimálně tvořenou kostru a svalstvo. Stárnutí souvisí především s naším stylem života. Někdo stárne rychleji, jiný pomaleji. Navíc se zdá, že je naše stárnutí součástí individuálního programu, jak uvolnit místa pro další generace. Na druhou stranu existují klonální organismy, třeba korály, kdy se nové vytváří obnovou toho starého. Z nám bližších organismů je zajímavý třeba rypoš. Podzemní krysa dožívající se bez rakoviny a příznaků stárnutí mimořádně vysokého věku.
Dožít se 130-200 let?
Říká se, že největší výhrou v životě je být mladý, zdravý a bohatý, než starý, chudý a nemocný. Maminka mi kdysi jako malé holčičce, když umřela krátce po mém narození moje druhá babička řekla, že má-li se zrodit nové, staré musí odejít. A když umírala má druhá babička v rodinném kruhu a své milované světničce, obrátila se ke svým pěti dětem, a také k nám vnoučatům se slovy.„ Neodcházím tak zcela, jak sami vidíte. V každém z vás koluje kapička mé krve, a v ní žiji na věky. Dokud se stále budete rodit, a tak udržovat náš rod, vždy tady s vámi budu. Já ve vás a vy ve mě". Nevím, zda bych zde chtěla být takhle dlouho, zvláště, když už by moji rodiče, stejně tak jako přátelé, a ti nejbližší byli spoustu let po smrti.
A ani nevím, co bych zde tak dlouho dělala, pokud bych nebyla nějak zvlášť talentovaná. Třeba už by pro tolik lidí nebyla ani práce, a tak by se stejně unudili k smrti nebo upili. A tou nejhorší vizí by bylo, dožít se 200 let třeba v nemoci a naprostém osamění. Svět by byl přeplněný lidmi, kteří by časem byli nešťastní snad i sami ze sebe. A dlouhý pobyt tady na zemi by mnohé asi omrzel. Hezky o takovémto dlouhém a částečně smutném životě pojednává film Věčně mladá. A také důchod by se začal vyplácet třeba až od sta let, anebo také nikdy. Když zhyne některý z lidských orgánů, už se nový nenarodí. Jedinou výjimkou jsou játra. Ale třeba jednou budou člověku různými novými transplantacemi a 3 D tiskárnami dávány nové “ součástky", a lidský věk se prodlouží klidně i o sto let. Nakonec sama příroda či náš Stvořitel nejlépe věděl, proč nám lidem dal jen vyměřený čas. Tady na zemi jsme jen pouhými hosty, ale chováme se jako mocipáni, jakoby nám patřil celý vesmír a byli jsme nesmrtelní. Nakonec všichni směřujeme pouze k jednomu místu. K hrobu.
Čerpáno z časopisu Téma 21.června 2024
www.etema.cz
https://wikipedia.org./wiky/The-Lancet
Vlastní pohled.
