Článek
Když mi zaměstnavatel na jaře jako mnoha dalším pracovníkům dál neprodloužil smlouvu na dobu určitou, myslela jsem si naivně, že do měsíce najdu novou práci. Alespoň v Praze, že by to nemusel být problém. I když bych opět musela nejméně hodinu a půl dojíždět. Pocházím z menšího města, v němž aby především ženy hledaly práci s baterkou v ruce. Jsme průmyslový region, kde o ženské valný zájem není. A pokud ano, tak jako asi všude především o zdravotní sestřičky anebo firmy nabízejí jen různé dohody a brigády.
Je mi 55 let a zůstala jsem na světě úplně sama. Mám jen sestru, která to jako vdova také příliš lehké nemá. A tak většinu dne sedím u počítače a posílám jeden životopis za druhým. Málokdy však přijde zpětná vazba a když už přijde, tak s tím, že byl vybrán vhodnější uchazeč, rozuměj mladší, který lépe splňoval dané podmínky. Když už jsem měla do Prahy cestu, na uvedenou recepci i obchodu jsem se zašla podívat. Buď tam seděla mladá znuděná slečna, kterou klienti nebo zákazníci zjevně obtěžovali nebo Ukrajinka, které bylo sotva rozumět. Když už jsem se na nějaký pohovor přece jen dostala, začal mladý personalista spínat ruce k nebesům. Jejejej, to bude problém. U nás se dělají dvanáctky a jak tak koukám do vašeho životopisu, uhm, no je vám už přes padesát, budete ještě ke všemu dojíždět. Zvládnete vůbec ty směny. Vidím, že i trošku napadáte na nohu. Mám bohužel trochu problém s kyčlí, kdy nevydržím v kuse stát ani sedět, ale nejsem ZTP.
No víte, mi tady tak nějak ani nemáme místnost pro starší zaměstnance kdyby si potřebovali více odpočinout. To víte, jsme mladá firma, mladá společnost. Loučí se se mnou mladý muž a je zřejmě rád, že už je ta stařena konečně pryč. Z nábřeží vzhlížím k pražskému Hradu. Mám jít za prezidentem s tím, že už jsem většině firem s mladým, příjemným, dynamickým kolektivem na obtíž a ať mě tedy postaví rovnou ke zdi. Role obtěžujícího hmyzu už mě přece jen nebaví a pokud nebudu mít na nájem, složenky nebo léky pokud onemocním, co na tomto světě budu překážet.
Moje maminka šla v 57 letech do důchodu. Byla ušetřena všeho toho ponižování, kdy si člověk ve svém věku připadá jako otrok na tržišti. Říká se, že v mnoha muslimských zemích nemá žena takřka žádnou cenu a je někde na úrovni špinavého psa. U nás na tom nejsme o nic lépe, protože starší žena je očima trhu práce staré železo. No, mě nevzali ani do muzea jako archivní exemplář a ve vinném sklepě jsem to ještě nezkoušela.
Ale zle být začíná. Byla jsem v jednom pražském obchodním centru. Byla tam žena tak v mém věku či o něco starší. Patrně odcházela z nějakého pracovního pohovoru a klela jak čert. Prý se přijde podívat, koho tedy přijali a pokud to zase bude nějaká mladá ču…a, co získala práci, zatímco o ni nikdo nestojí, zaplatí za to. Z očí ji sršely blesky i nenávist. Když mě tím svým pohledem míjela, oddychla jsem si, že nejsem ta mladá jak pravila ču..a. Do jedné mladé ženy strčila takovým způsobem, až paní málem upadla. Vlezla jsem pak do autobusu v němž seděla ona paní. Raději jsem hned ale vystoupila a počkala na další. Člověk opravdu neví, co ten frustrovaný člověk udělá.
Když hledím na server prace.cz a pomalu polovina inzerátů zní do mladého příjemného kolektivu, lze se vůbec divit tomu lidskému zoufalství. A i kdyby ta paní potom někoho třeba zranila či dokonce zabila, lze ji jednoznačně soudit. Co má ten člověk dělat a z čeho má žít tím více, žije li třeba úplně sám. Sama vím jak je to těžké a bolestné a jakému naprostému zoufalství člověk měsíc po měsíci propadá. Další otázka je ZTP. V našem městě už pomalu nikoho jiného nepřijímají. V lidech narůstá pocit naprostého zoufalství. Ti, co chtěli odejít alespoň do předčasného důchodu, nyní po nové důchodové úpravě nemohou. A jsou to lidé, kteří mají dávno odpracováno čtyřicet let.
Vláda vytvořila jakýsi paskvil, na který trh práce nestihl zareagovat a mnozí lidé jen pár let před důchodem upadají do zoufalství a depresí. Nebo přemýšlí o sebevraždě. A co tím vláda získá, naprosto nic. Už tak přetížené zdravotnictví a vyčerpaní lékaři začne kolabovat. Sama to znám. Byla jsem naprosto zdravý veselý člověk a nyní trpím somatickými příznaky. Chci pracovat, ale nikdo mi nechce dát práci. A když už, tak nabídnou třinácti, čtrnáctihodinové směny, což už člověk ve svém věku a hodinu a půl dojíždění tam a to samé zpět už zkrátka nedá. Znala jsem paní, která cosi podobného dělala, protože jinou práci nesehnala. Ani ne do roka ji stihla mozková příhoda a je ležákem na LDN.
Zbývá tedy jediná cesta. Aby se Jurečka domluvil se Švýcarskem a zavedla se pravidelná linka směr euthanasie na účet této vlády. Ti mladí si vůbec neuvědomují, že čím déle se ke svým starším spolupracovníkům budou takto chovat a hned zpočátku je šikanovat inzeráty do mladého kolektivu, tím více se jim vše prodraží. A nakonec se zdravotní péče nemusí dostat ani na ně samotné. Ono nakonec, jak se říká, karma je zdarma. A je jí úplně fuk, zda je člověk mladý nebo starší.
Trh práce dává lidem před důchodem jasný rozsudek. Zestárl jsi a tím jsi se provinil proti hodnotám této země věčného mládí, radosti a dynamičnosti.
Ale pokud jsi v invalidním nebo starobním důchodu, jsi náš, protože stát nám za tebe, že jsme tě vůbec my zaměstnavatelé v tvém věku či handicapem vzali, bude hezky cálovat. Jinak si starý a pro nás naprosto bezcenný, člověče, trhni nohou a seď doma na zadku. Sice před našimi branami postávají další starý, ale za ty nic nedostaneme. Ať si je tedy živí pracák.
