Článek
Předvelikonoční půst v křesťanském kalendáři začíná v den Popeleční středy. Farář nanáší věřícím na čelo popeleční křížek, symbol pokání a pokory. „Prach jsi, a v prach se obrátíš“, jako připomínku, že náš život na tomto světě není věčný, a jednoho dne plamínek svíce našeho života pohasne. Naše pozemská pouť skončí. Období 40 dní půstu připomíná dobu, kdy se Ježíš postil na poušti. Během této doby věřící často praktikují různé formy odříkání, modlitby a dobročinnosti.
Svatý týden.
Velikonoční neboli Svatý, jinak také Pašijový týden. Čas, kdy vzpomínají křesťané na poslední dny Ježíše Krista před ukřižováním na hoře Golgotě, též zvané Lebka se dvěma lotry. Lotr po pravici, lotr po levici je i dnes známé pořekadlo. Začíná květnou nedělí, která odkazuje na Ježíšův příjezd do Jeruzaléma, a končí vigilií. To je noc z Bílé soboty na neděli, kdy Kristus vstal z mrtvých. Jinak se tato noc nazývá Veliká neboli Veliko-noční, Velká noc. Křesťané věří, že Ježíš Kristus byl vzkříšen z mrtvých a tím otevřel každému člověku cestu k Bohu. Vigilie značí požehnání ohně a světla. Oheň patří k nejstarším symbolům značící přítomnost Boží a Boží sílu. Vigilie je též spojena se křtem, a to i v dospělém věku.
Květná neděle, též zvaná palmová. Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, kdy ho obyvatelé vítali jako krále a oslavovali palmovými ratolestmi.
Modré pondělí, den zvaný odpočinkový, kdy se nesmělo pracovat. Především hospodyně nabíraly sílu na následující dny pečlivého gruntování. Toto označení pochází z německého blauer Montag, kdy blau značí jak modrý, tak podnapilý. Opilec prostě vypadal modře, po řádění pod vlivem alkoholu, a tím souvisejícími modřinami.
Šedé úterý, zvané též žluté, odkazující na jarní počasí. Žlutá symbolizuje slunce, šedá zataženo, a také prach. Souviselo to s úklidem, kdy hospodyňky zametaly a vymetaly ve stavení pavučiny.
Škaredá středa, připomíná den, kdy Jidáš zradil Ježíše. Někdy bývá označována jako Sazometná, protože se vymetaly komíny. K jídlu se podával sladký trhanec, bramboráky roztrhané na kusy, kroupy s fazolemi, nebo halušky se zelím.
Zelený čtvrtek, připomíná poslední večeři Ježíše s učedníky. Zvony odlétají do Říma a nahrazují je řehtačky. V kostele kněz umývá věřícím nohy na znamení pokory, neboť Ježíš přišel především lidem sloužit. Kněz během mše upije z kalichu červené víno na Ježíšův odkaz, toto je moje krev. A tu pijte na mou památku. Následně se s věřícími podělí o hostii na Ježíšův odkaz, toto je moje tělo, které se za vás vydává. Přijměte ho na mou památku. Odpoledne bylo zakázáno pracovat. Zelený je odvozeno od roucha, které se tento den oblékalo. Na zelený čtvrtek se jedí především zelené pokrmy pro zdraví z kopřiv, špenátu nebo kapusty. Hospodyňky pečou Jidášky, pečivo z kynutého těsta, které se vytvarovalo do různých podob provazu, na kterém se oběsil Jidáš. Neunesl tíhu zrady, jež se dopustil na nevinném člověku s čistou duší.
Velký pátek. Den hlubokého smutku. Nekonají se mše, pouze se čtou texty a zpívá se. Současně se odhaluje a uctívá kříž. S tímto dnem bývá spojena víra v magickou sílu země a zázraky. Podle lidové pověry se otevírá země, aby vydala své poklady. Nesmí se hýbat se zemí a prát prádlo, protože by se pralo v Kristově krvi. Také se nesmí nic půjčovat. Věc by mohla být očarovaná. Měl by se držet přísný půst a nejíst maso. Věřící rozjímají a zpytují své hříchy. Tímto očišťují svou duši.
Bílá sobota. Představuje den smutku u Ježíšova hrobu. Nekonají se mše, až po západu slunce začíná bohoslužba, oslavuje se vzkříšení Ježíše Krista. Končí Svatý týden, světí se oheň a zapaluje paškál. Paškál je velikonoční svíce a s ním se přenáší oheň do kostela. Zvony přilétají zpět ze Říma a rozeznívají se. Na Bílou sobotu vrcholily přípravy na sváteční Boží hod velikonoční. Uklízelo se, peklo, ale také bílilo. Večer si lidé jako první masité jídlo po půstu dopřáli nádivku s uzeným masem. Pletly se pomlázky a zdobila vajíčka.
Boží hod velikonoční, den vzkříšení, Neděle velikonoční. V tento den vrcholily velikonoční svátky. V kostele se světily pokrmy, hospodyně prostíraly sváteční stůl. Pekly se vdolky, koblížky, buchty, koláče, nechyběl masový vývar ani beránek. Ve východních Čechách se z jídel obětovalo zvěři, sadu a vodě jako o Vánocích. Pro mnohé křesťany, jsou Velikonoce důležitější než Vánoce.
Beránek boží, beránek sahá do dějin izraelského národa, kdy Bůh sesílá na Egypt deset pohrom. Tou poslední je vyvraždění všeho prvorozeného samotným Bohem od dobytčete po člověka. Aby byl této pohromy izraelský lid zachráněn, zabije beránka a jeho krví označí dveře svého domova. Tak budou Izraelité ušetřeni. Bůh nařizuje poté Izraelitům hody velikonočního beránka na počest vyjití z Egypta. V křesťanské tradici v Novém zákoně značí beránek Syna člověka Ježíše Krista. Symbol bezbrannosti, oddanosti, a poslušnosti. Naši předci si mazance a beránky nechávali posvětit v kostele. Mnohde, zvláště v menších vesničkách tak činí převážně staří lidé dodnes.
Pondělí velikonoční, zvané též červené. Do Svatého týdne už nepatří, nemá náboženský význam. Lidé oslavují svátky jara, zrození nového života a probouzení se přírody ze zimního spánku. Nový život symbolizují kuřátka, malí zajíčci, květiny. Je spojeno s pomlázkou a velikonočním hodováním. Chlapec, který přišel do domu jako první byl nejvíce obdarován. Jeho pomlázkou hospodyně vyšlehala domácí zvířectvo, aby se „pomladilo“. Známá je i babská pomlázka, která probíhala v úterý, kdy vdané ženy oplácely šlehání mužům.
Vzpomínám si na jednu z velikonočních koled, kdy jsem jako mladé děvče musela obdarovat koledníky, kteří mě přišli se svou pomlázkou omladit. Na radu své babičky jsem si oblékla dvě sukničky a polštářkem vycpala zadek. Pak jsem se roztočila jako káča.
Poselství Velikonoc dnešku.
Dnes se bohužel, a to především ve větších městech, symbol Velikonoc vytratil, a lidé volné dny využijí třeba k práci na zahrádce, návštěvě ZOO, jarní procházce. Zatímco jedni zajdou do chrámu ducha, druzí si prodloužený víkend užijí v chrámu konzumu. Já se moc ráda zajdu podívat do některého z muzeí nebo skanzenu a užiji si krásnou atmosféru, z níž na mě dýchne závan Velikonoc, jaké jsem prožila u své babičky. Třeba si sama upletu hezkou pomlázku, obarvím vajíčko a odnesu si domů malou radost. Ráda kráčím šlépějemi našich předků a snažím se nasát veškerou tu moudrost a krásné tradice, jaké nám zanechali. A také do kostela, kde nacházím ztišení své duše. Velikonoce jsou svátky života, pokory. Křehkého zázraku zahaleném třeba v kuřecím peříčku. A také vzpomínek na ty, s nimiž se jednoho dne určitě setkáme. Jsou o naději. Děkuji především své babičce, díky ní nosím krásné Velikonoce stále ve svém srdíčku. A zvyky se snažím dodržovat. Je to odkaz, který by neměl nikdy zemřít.
Jedna z nejkrásnějších koled z mého dětství zachovaná do dneška.
Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný, dejte alespoň bílý,
slepička vám snese jiný.
Zdroje:
https://dama.cz
https://pastorace.cz/rejstrik-vecny/velikonocni/vigilie
Kniha Boženy Němcové Babička
Bible
