Hlavní obsah
Hobby a volný čas

Z kotěte odsouzeného na smrt je celebrita

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Michaela Kočička/pixabi/obrázky/zdarma

Ze zuboženého koťátka se stala kočičí princezna, která pomáhá ostatním týraným zvířátkům.

Maličká kočičí holčička byla nalezena v Brně - Starý Lískovec na zastávce tramvaje Dunajská koncem minulého roku. Uzlíček plný bolesti, dehydrovaná, hladová kost potažena kůží, co sotva dýchala.

Článek

Nebohé, několika měsíční koťátko, kterému někdo strašně moc ublížil. Záhadou zůstává, kde se maličká těžce zraněná kočička na té tramvajové zastávce vzala. Jiřince, jak kočičku pojmenovali ve spolku Kryšpín, chyběly hmatové vousky, které měla spálené zrovna tak, jako tři tlapičky do živého masa. Měla zlomený ocásek a na srsti zbytek vosku. Dle veterinářky, která si malou kočičí holčičku vzala do péče, si takováto vážná zranění nemohla způsobit sama. Na to jak byla maličká, musela neskutečně trpět. Kolik jen bolesti a trýzně muselo unést slabé kočičí tělíčko, stejně tak jako duše.

Na dopadení pachatele, netvora v lidském rouchu, byla vypsána odměna 10 000 Kč. Dodnes se patrně nenašel, jakoby se po něm slehla zem. Lidé hned na těžce zraněné koťátko začali posílat peníze. Každý dle svých finančních možností. Kočička získala dočasný domov v Azylu Jiřiny Skoumalové z. s., Kočičí dům u Jiřinky, po níž holčička dostala jméno. Veterinární sestřička z veteriny Letovice si na noc a víkendy brala maličkou Jiřinku domů, aby nezůstávala na hospitalizaci sama. Zachráněná holčička bojovala o svůj život ze všech sil jako lvice. Nakonec se uzdravila a stala se kočičí celebritou.

Největším predátorem této planety je člověk.

Prošla si doslova peklem a bolestí, jakou jí způsobil největší predátor na této planetě, a to člověk. Je tváří útulku, který ji vrátil zpět do života a prostřednictvím televizní obrazovky navštívila nespočet domácností ve večerních událostech, kde povyprávěla svůj příběh. Nakonec jí poskytl láskyplný domov její rytíř a zachránce Jiří Aberle se svou manželkou a kočičím kamarádem. Ti dva si padli do oka v samém počátku. Jiřinka i přes svou velkou bolest na člověka nezanevřela a svému rytíři naplno otevřela své srdíčko. Byl to právě on, kdo v poslední chvíli zachránil nebohému kotěti život, a to mu nikdy nezapomnělo soucit, jaký s ním měl, a nenechal ho napospas osudu. Jiřinka se na svého adoptivního lidského tatínka doslova upnula. Zřejmě si byli souzeni.

Další velmi smutný kočičí příběh přináší spolek Chlupáči v nouzi, kde se snažili pomoci slepému a nemocnému kocourkovi Miloškovi, kterého patrně bez jediné kapky soucitu někdo vyhodil na ulici. Kocourek měl těžkou srdeční vadu. Byl to kočičí dědeček, potulující se po vesnici Březová u Hořovic, a ve křoví, kde ho objevily děti ze všech sil prosil o pomoc. Z kdysi krásného kocourka patrně mainské mývalí, se stala ubohá kočičí troska se zkaženými zuby, těžce dehydrovaný, se zacuchanou srstí plnou smotků a drdů. Jeho zubožené tělíčko už nenašlo sílu dále bojovat o život a kočičí stařeček odešel za duhový most k velké kočce. V poslední chvíli života se mu dostalo laskavosti, zažil nejen chlad a nezájem ze strany člověka, ale i lidské teplo, které ho určitě před poslední cestou zahřálo u srdíčka. Do syta se najedl, a třeba že i na malou chvíli, měl svůj vlastní teplý pelíšek. Za velkou kočkou neodcházel sám, ale v náruči pozemského anděla.

Člověk v rouchu ďábla i anděla.

V Uherském Hradišti byl díky všímavosti obyvatel zachráněn z bytu za pomoci hasičů a policie týraný, slabý a svému osudu odevzdaný pejsek s vyhaslým pohledem. V bytě byl zavřený v kleci s minimem prostoru. Nebohého pejska vrátila zpět do života veterina Turčinková, kde nemohli uvěřit, jakou bolestí a utrpením si hodný a poslušný pejsek prošel. Spolek Kočičáci Trhanov, z. s. , přijal krásnou kočičku Sněhulku, cca sedmiměsíční odrostlé kotě, se zlomenou čelistí, kdy samo nemohlo jíst a uhynulo by. Z maličké Jiřinky, zuboženého koťátka na pokraji smrti se stala kočičí princezna. Je tváří charitativního projektu Běhejme a pomáhejme útulkům. 11. ročník běhu a pochodu pro útulky se uskuteční v Praze 22.9.2024. Spolek Kryšpín začal vyrábět charitativní Jiřinky, které se stanou symbolem, a také nadějí pro týrané kočičky s osudem podobným Jiřince. Příběh kotěte na pohraji smrti , které poznalo nejen lidskou krutost a bolest, ale také lásku a pohlazení je světlem pro zvířata.

Jak někdo může ubližovat bezbranným tvorečkům, přinášejícím do našeho světa spoustu radosti a bezmezné lásky. Svůj vztek, agresi, nízké sebevědomí, ego a frustraci si vybíjet na maličkém bezbranném kotěti, které nemá nejmenší šanci se takovémuto goliáši ubránit. Bít kočičku nebo pejska, nechat je trpět hlady nebo je vyhodit z auta neznámo kam, či dokonce uvázat v lese na opuštěném místě. Odsoudit nebohé zvíře, které bývalo členem rodiny k pomalému umírání. Bytost, která svého pána nade vše bezmezně milovala a dokázala mu být věrná až za hrob. Je mi zle z takovýchto lidí, a stydím se za své homo sapiens sapiens. Stydím se za to, že jsem součástí společenství, které si hraje na Boha a ostatní živé tvory odsoudí na smrt ve jménu své moci nadčlověka, na něhož pasoval sebe samého.

Kočičky mají šlechetnou duši. A milovat dovedou stejně jako psi.

Sama mám dvě kočičky, měla jsem také pejska, morčátko, králíčka, a vím jaké jsou to ušlechtilé bytosti s jemnou čistou duší. Zvíře není zlé, stává se jen takovým, co z něho učiní člověk. A lásku oplácí láskou, a to třeba sedmeronásobně. A srdce světa přece nepatří pouze lidem. Adoptovala jsem maličké koťátko, nalezeneček, tuláček na cestách. Kolik jen vděčnosti mi kočička projevuje. Nikdy mi nezapomene dát pusinku a dokonce mě objímá. Svůj život už si bez své mourinky představit neumím. A to, jak se mourinka stará o svou starší umouněnou kamarádku mě dojímá. Namísto, aby se lidé od zvířat učili, týrají je a mnozí se k nim chovají jako k bezcenným věcem. A tresty za týrání zvířat jsou stále nízké.

Lidská společnost poklesla natolik, že si přestala vážit života jako takového a v jakékoliv formě. Nikdo nedal člověku nejmenší právo považovat zvířata za mnohem nižší bytosti než je on sám, týrat je, a ubližovat jim. Ale ona i příroda má svou moc a začíná nám ji dávat najevo. A dokáže být nelítostná a nemilosrdná. A člověk, ten nad ní nikdy nezvítězí.

https://ceskatelevize.cz/porady/1097181328 - udalosti

https.//facebook.com/events

Anketa

Myslíte si, že tresty za týrání zvířat jsou stále nízké. Setkal/a jste se osobně s týraným zvířetem.
Tresty za týrání a utrpení zvířat jsou stále nízké a od tohoto zvrhlého činu vůči zvířatům lidi příliš neodrazují.
78,7 %
Tresty za týrání zvířat se mi zdají přiměřené.
2 %
Ten, kdo týrá bezbranná zvířata nemá rád ani lidi a časem může být pro společnost nebezpečný. Umlátí kočku, pak si troufne třeba na dítě nebo starého člověka.
19,3 %
Celkem hlasovalo 544 čtenářů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz