Článek
Jako malá holčička jsem milovala louku plnou pampelišek a vlčích máků. Z pampelišek jsme si my holky pletly věneček a já jsem si připadala jako květinová víla. Pestrobarevné louky a aleje s omamnou vůní drobných kvítků miluji dodnes. Příjemný chládek nám v parném létě poskytovaly stromy. S babičkou jsme sedávaly pod lípou a vyprávěly jsme si. Dnes je na mnohá města a zákoutí smutný pohled. Z rozpálených betonových předměstí a asfaltových ulic sálá nesnesitelný žár. Především starší lidé a kardiaci musí vycházet ze svých domovů buď brzy ráno nebo později odpoledne. Horko sálá i z rozpálených kapot aut na parkovištích před obchodními centry. Lidé nemají možnost se trochu ochladit ve stínu. Mnohé prosklené autobusové čekárny jsou tak rozpálené, že si člověk připadá jako ve skleníku.
Starší člověk si nevybere. Na autobus čeká na přímém slunci nebo na lavičce v čekárně, kde se potí jako v sauně. A také rychle se dehydruje. Lidé by nikdy v parném létě neměli zapomínat přibalit si do tašky lahev s pitím. Nejlépe čistou vodu nebo minerálku. Na sluneční lehčí úpal nebo úžeh dobře zabírá Coca Cola. Člověku se uleví. Před lety jsem chytla úpal ze sluníčka. Motala se mi hlava a bylo mi na zvracení. Nakonec to spravila lahev Coca Coly, studený obklad na čele a spánek v chládku. S většími potížemi po slunění je lépe zajít k lékaři nebo si zavolat záchranku. Ani slunce není radno podceňovat. Dobré je nezapomínat ani na pokrývku hlavy. Slaměné klobouky s mašlí především ženám sluší.
Tam kde schází zeleň si tropické dny vybírají svou daň
V tropických dnech jsem si po odchodu z domova namočila šátek, který mě nějakou dobu příjemně ochlazoval. A také osvěžovač na obličej s příjemnou květinovou vůní. Dobrým pomocníkem v horku jsou i vlhčené ubrousky, které jsem na noc vložila do lednice. Pak se dá v i rozpálených městských ulicích nějakou dobu přežít. Bohužel, dnes se stalo módou vše vykácet. Stromy překážejí autům, kde by mohlo stát o jedno víc, ale i lidem, kterým vnášejí do oken stín. Někde musí ustoupit novým stavbám. Centra měst s betonovou plochou na holých náměstích jsou v parných dnech liduprázdná.
Chybí zde především stromy a lavičky, kde by se lidé mohli ochladit ve stínu a odpočinout si. Výhrou je, pokud jsou na předměstí alespoň mlžítka nebo fontána, kde se procházející mohou osvěžit. V Itálii se dokonce v městských uličkách vznášejí pestrobarevné deštníky a nechybí především stromy, keříky, květiny. Příjemné prostředí zdobí fontánky a pítka. Česko nemá moře. O to více bychom měli být zelenější. Pokud se tedy nechceme v letních měsících v centrech měst usmažit. Nakonec nás ostatně k tomuto zamyšlení přiměje klimatická změna, kdy přibývá tropických dní a teplých nocí. A s tím související stárnutí populace. Už dnes v parných dnech vyjíždějí záchranáři nespočetněkrát především ke starším lidem. Mnohé dokonce sbírají přímo na ulici.
Před pár dny jsem byla svědkem, kdy na protějším chodníku šla starší paní. Najednou se sesunula k zemi. A co bylo příjemným pohlazením po duši, hned k ní přispěchala skupinka mladých lidí a o ženu se postarali, než přijela záchranka. Takže ono to s těmi mladými zase až tak špatné není, jak se může zdát. Na tropy v našich končinách příliš zvyklí nejsme. Tím více, že jejich počet narůstá. V mnoha jižních zemích mají tzv. siestu. Slovo siesta pochází ze španělštiny. Je odvozeno z latinského hora sexta (šestá hodina). Rozumí se šestá hodina dne či poledne a v podstatě znamená pauzu uprostřed dne. Siesta je tradiční denní spánek v jižních krajích, ve Středomoří, ve Španělsku. Díky španělskému vlivu se tak uchovala i v mnoha zemích Latinské Ameriky.
Lidé přes den odpočívají a pracovat začínají později odpoledne. Zažila jsem to ve Španělsku, které ožívá především večer. Otevřené obchůdky, pouliční umění, v ulicích a centrech měst je živo. Přes den jsem tam živáčka skoro nepotkala. Lidé buď odpočívali doma nebo byli na pláži. Jižané si umějí život užít a vychutnat plnými doušky. A především nikam nespěchají. Vždy říkají „maňána“, času dost. Naopak Češi mi připadají jako uhoněný a uštvaný národ věčně spěchající od nikam k nikam. Tatínek říkával: „kam pořád tak chvátají, asi do hrobu“.
Paneláky se v parném létě stávají výhní
Především pro lidi žijící v panelácích, kde nemají klimatizaci, se noční spánek stává doslova peklem. Člověk se pořádně nevyspí a do práce přichází mrzutý. Nebo způsobí nehodu. Jelikož mám okna na jihozápad, pořídila jsem si do bytu větší množství pokojových květin a také bylinky. Včetně stromků fíkovníku. Umístila jsem je přímo před okno a poblíž oken, kde zčásti zabraňují průniku slunečních paprsků do místnosti. Kytičky stačí osvěžit mlžítkem a v místnosti je hned příjemněji, především v noci. Klimatizaci příliš nemusím. Pokaždé z ní dostanu angínu nebo mám ztuhlý krk. Rady a nápady čerpám především v přírodě. Stačí vyjít do lesa nebo do parku. Na skříň jsem umístila misku se slanou vodou. Voda se postupně odpařuje a vzduch připomíná ten středomořský. Už tím, že se mi mnohem lépe dýchá. A v zimě mi kytičky zase nějakou tu korunku ušetří za topení. Tam, kde je více rostlin, je o nějaký ten stupeň tepleji.
Naštěstí se naše společnost začíná vzpamatovávat a opět se navracet k tomu, co předtím zatratila. Ve městech se začínají vysazovat nové stromky, na mnohých sídlištích se nechává volně růst tráva s lučním kvítím. Centra měst začínají zdobit květináče Presbeton Lite. Na střechách administrativních budov se budují zelené odpočinkové oázy. Balkóny a okenní parapety zdobí květiny. Prostředí v betonu není dobré pro nikoho a zbytečně lidem zkracuje léta. Starší více umírají. Infarkt skolí člověka více na rozpálené ulici než v parku při procházce se psem. Šedivá betonová monstra bez zeleně nepůsobí dobře ani na psychiku. Člověk se nejlépe cítí a snad je i nejvýkonnější v přirozeném prostředí. Naše babičky hodně pobývaly venku. V přírodě, zeleni. Snad i proto se tito lidé dožívají požehnaného věku.
https://cs.wikipedia.org/wiky/Siesta
https://vseoitalii.cz/o-italech/
