Článek
Nákupy z druhé ruky mají své kouzlo. Ten pocit, když najdete přesně to, co hledáte, za zlomek ceny a ještě uděláte radost planetě, je k nezaplacení. Jenže občas se radost promění ve zklamání – a to ne z důvodu samotného obchodu, ale kvůli cestě balíčku k vám.
V hlavní roli Balíkovna
Po návratu z dovolené jsem se těšila, že syn konečně dostane rozšíření ke stavebnici, které jsem pro něj ulovila na Vintedu. Balíček byl uložen na výdejním místě Balíkovny, tak jsem vyrazila s dobrou náladou a nadšením.
„Dobrý den, jdu si vyzvednout balíček do Balíkovny.“
„Dobrý den, tak to vás zklamu. Řidič všechny balíky v poledne odvezl… neznámo kam.“
Cože?! Proč o tom nevím?! V systému je balíček stále evidován jako „připraven k vyzvednutí“
Nikdo mě neinformoval o tom, že se situace změnila. V otevírací době výdejního místa prostě zmizel.
Vrhla jsem se na řešení situace
Takže klasika, internet, zákaznická linka… Aha, jsou tam jen do 4. Uff, tak co teď? Vzpomněla jsem si na nejbližší pobočku pošty, která je ještě otevřená.
„Dobrý den, potřebovala bych mluvit s někým z Balíkovny a na infolince už nikdo není.“
„Dobrý den, to jsem já, jak vám můžu pomoci?“
„Z neznámého důvodu byl můj balíček odvezen z výdejního místa tady kousek od vás a obsluha neví, kam.“
„To už jste dneska asi třetí…“
Tázavě zvedám obočí.
„Výdejní místo nahlásilo, že je zítra a pozítří zavřené, tak jsou ty balíčky teď někde v autě na cestě do malešického depa. Tam se budou roztřiďovat a zítra se povezou sem.“
Přemýšlím jestli se mám smát nebo brečet. Pracovnice za přepážkou mojí zmatenost zřejmě vycítila i přes tlusté sklo.
„Určitě tam jsou balíčky, kterým končí úložní doba.“
Pochopila jsem, že svůj balíček nedostanu, ani kdybych se na hlavu stavěla. Neb je bůh-ví-kde na cestě do depa.
Chápu, že je fajn, že se o balíčky s končící úložní dobou někdo postará, ale u balíčků, kde je datum v nedohlednu, je to fakt nefér hra.
Když „připraven k vyzvednutí“ neznamená připravený
Jako zákazník máte právo očekávat, že pokud systém uvádí „balíček připraven k vyzvednutí“, opravdu tam bude. Představa, že po návratu z dovolené běžíte pro zásilku a vrátíte se s prázdnou, je frustrující.
Vzhledem k tomu, že Balíkovna je součástí České pošty, očekávala bych stejné zacházení s balíky. Příklad. Když si nechám něco poslat na poštu, tak zásilky neodváží ve 12 v pátek do depa, když má pošta zavřeno v sobotu a v neděli. Protože když přijdu na poštu za 5 minut zavíračky, tak mi ten balíček vydají.
Ekologie? Balíček si dal zbytečné kolečko navíc
Každé zbytečné převážení balíčku navíc zanechává svou ekologickou stopu. Auto, které zásilku veze tam a zpět mezi sklady, spálí palivo, vyprodukuje emise a zatíží dopravu. U nákupů z druhé ruky, kde se snažíme šetřit zdroje a planetu, taková zbytečná cesta ztrácí celý smysl.
Konkrétně tahle stavebnice najela o 22,4 km víc než by musela. A kam se vytrácí to kouzlo nakupování z druhé ruky, když chcete šetřit naší planetu?
Mapa kolik KM ujel balíček navíc
Ironie osudu?
Aby toho nebylo málo, Balíkovna mi nakonec přece jen poslala zprávu, kde si svůj balíček můžu vyzvednout. Jen drobný detail – dorazila deset minut před zavíračkou. Takže i když už teoreticky vím, kde poklad leží, prakticky ho stále nemám. Radost z Vintedu se tak protahuje na nekonečný seriál „Jak se k balíčku nikdy nedostat.“
