Článek
Kdo by to neznal. Hodina tělocviku - pro někoho zábava a odreagování od nudných výkladů, pro někoho noční můra.
Hodiny TV ve spoustech lidech zanechávají negativní stopy. Daly by se nazvat nadužívaným slovem v moderní společnosti „traumatem“.
A teď nemluvím o výkonech, kdy doběhnete vždycky jako poslední ze třídy. Nebo když si kapitáni týmů vybírají své hráče, tak doufáte, že nezůstanete poslední, kdo zbyl.
Ale mluvím už o samotném začátku hodiny.
Nástup!
Nedávno jsem zjistila, že už samotný nástup před zahájením hodiny TV vyvolává vášnivé emoce a debaty. Je zvykem, že se děti řadí podle velikosti. Tradičně od nejvyššího po nejmenšího. Nikdy jsem se nad tím nepozastavila a brala jsem to prostě jako holý fakt. Až do teď, kdy ta otázka zazněla u „kulatého stolu“.
Kde mám stát?
Věc, kterou nemůžete ovlivnit - jak rychle rostete, nebo nerostete. Jestli ještě vůbec porostete. A už to určí vaše místo v hodině tělocviku. Jestli budete vepředu nebo až úplně na konci řady, jako ten nejmenší z nejmenších.
Často se stávalo i to, že se několik minut děti handrkovali, kdo je vyšší. I když šlo o pouhé milimetry, nebo jak si kdo vyčesal ten den vlasy. Kdo bude stát první. A obzvlášť malér byl, když dva byli stejně velcí… To už kolikrát do tak zdánlivě jednoduchého úkonu musel zasáhnout učitel.
Proč říkám zdánlivě jednoduchého úkonu? Jak jsem psala, vždycky jsem to brala „tak to prostě je“ a máme se seřadit. Ale nyní se ukazuje, že už tady vznikají pocity méněcennosti nebo přehnané viditelnosti. Ti nejmenší si často připadali „nedostateční“ – slabí, neviditelní, poslední v řadě. Ti největší zase „příliš“ – nápadní, dostávali označení jako je žirafa nebo obr. A to mnohé vede ke srovnávání a hodnocení osobnosti podle těla. Někteří si mohou začít uvědomovat, že nejsou dost.
Místo „jsme tým“ může dítě zažít „já jsem jiný než ostatní“. A právě tohle drobné oddělení – fyzické i symbolické – může zasít semínko pro nejistoty o sobě samém. Malý zážitek, který se zdál banální, může v dospělosti rezonovat v podobě tělesné nejistoty, snahy „vypadat správně“ nebo potlačování individuality.
Proč nás na TV řadí podle velikosti?
„Prostě se to tak dělalo, tak se to dělá doteď“. Zvyk je železná košile a funguje to. Jaký jiný způsob by mohl představovat začátek hodiny TV, když chce mít učitel přehled, kdo chybí, kdo nemá úbor, kdo cvičí a kdo má omluvenku?
Ano, je to ryze praktické. Avšak někde to začalo.
Školní tělesná výchova původně nebyla povinná, ale v roce 1869 proběhla reforma školské soustavy, kde pro obecné a měšťanské školy začalo platit povinné zasazení TV do osnov školského systému. První osnovy sestavil A. Spiess, přezdívaný jako „otec německého školního tělocviku“. A. Spiess vycházel z německého turnerského systému. Ten vznikl už v období okupace Německa Napoleonem. Autorem turnerského systému je Ludwig Jahn. Turnérský systém si kladl za cíl vlasteneckou výchovu, která směřovala ke sjednocení a obraně německého národa.[1
A tím se dostávám k jádru pudla. Automatické řazení podle velikosti má vojenský původ. Vojáci se řadí podle velikosti, protože tak vzniká vizuální pořádek a disciplína. Historicky by se tak neměla rozpadnout linie při boji, což by pro dané vojsko mohlo být fatální. Každý voják díky tomuto jednoduchému systému zná své místo v linii. Linie je pevná, souvislá a nenarušuje tak soustředěnost. Protože jak víme, tak jakákoliv nerovnost, nebo nesrovnalost naše oko upoutá, ať už děláme cokoliv.
Řazení vojáků
Závěrem
Když se na to podíváme z odstupu, dává to smysl. Řazení podle velikosti má svůj historický původ – ve vojenském systému, kde přehlednost a disciplína mohly rozhodovat o životě a smrti. Jenže dnes už nestojíme v boji, ale ve školní tělocvičně.
To, co dřív pomáhalo udržet řád, může dnes nechtěně posilovat srovnávání a vnitřní tlak.
Je jasné, že učitelé tělocviku potřebují systém, který přináší přehled a pořádek.
Jaký by ale mohl být jiný, citlivější způsob, to už je otázka pro ty, kteří tělesnou výchovu vedou a formují. A někteří z nich už dnes hledají cesty, jak z tradice „podle velikosti“ pomalu vystoupit.
Zdroje:
[1] JINDRA (PHDR., PH.D.), Matouš. Vliv přírodního prostředí na rozvoj gymnastických dovedností. Online, bakalářská. Praha: UNIVERZITA KARLOVA, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 2019. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/109723/130270852.pdf?sequence=1&isAllowed=y.
[2] SWIERCZEKOVÁ, Lucie. Turneři. Online. Archiv sportu a tv. 2015, roč. NAD č. 187, č. inventář 59, s. 4. Dostupné z: https://www.nm.cz/cs/file/45582275b9b90f7fe818ca2d71ad340f/5892/Turne%C5%99i.pdf.
[3] Jak řešit problémy ve škole: O srovnávání žáků. Online. EDU Česká Televize. Dostupné z: https://edu.ceskatelevize.cz/video/17148-jak-resit-problemy-ve-skole-o-srovnavani-zaku?.
[4] ČERNÁ, Lenka. Didaktika tělesné výchovy. Online, Studijní opora studia pro kombinovanou formu výuky. -: Studijní program, obor: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, 2014. Dostupné z: https://www.pf.ujep.cz/wp-content/uploads/2018/09/Didaktika-TV-1.st_.pdf. [cit. 2025-11-09].
[5] Na téma proběhla i komunikace s ChatGPT [GPT-5 mini]
