Článek
Kalkatské vzpomínky 2011
Krásné ráno z Kalkaty! Je slunečný Boží Hod, deset ráno, ulice jsou ještě poloprázdné…čistič bot, který vždy celé dny prosedí na protějším chodníku po našimi okny, je sice už hodinu na svém místě, ale dosud neulovil ještě ani nohu…🙂
Nosiči vody svou ranní rozcvičku se džbery ve vahadle na ramenou už absolvovali.
Obchůdek s koženým zbožím naproti našemu oknu má oproti jiným dnům rolety stažené - majitel je asi křesťan a slaví Vánoce…?
Včerejší den - pominu-li vánoční výzdobu zde v hotelu - vůbec nevypadal, že je Štědrý.
V ulicích nával, zmatek, nepořádek jako v ostatní dny.
Hotel nabízel dvě verze štědrovečerní večeře - čtyři chody u bazénu, nebo „tradiční bufet s krocanem“ v restauraci La Terrasse. Objednali jsme si druhou možnost.
Karel dopoledne odjel na letiště, vrátit se měl kolem půl čtvrté. V šest se konečně objevil - na silnicích byla prý tak neskutečná zácpa, že ranní ucpaný Nuselák je proti tomu pohoda.
V půl osmé nám dole začínala večeře.
Stoly byly vyzdobené v evropském stylu do červena laděnými svícny z umělého jehličí.
Bufet byl velkolepý - ryby, masa, spousta salátů, zeleniny syrové i vařené, brambor na různé způsoby, různě upravená rýže, falafel, kuskus, polévky ( dala jsem si úžasný brokolicový krém s mandlemi ), fantastické dorty, čokoládové ručně vyráběné pralinky, baklava, krémy s ovocem, pudinky, koláče…a ještě mnoho dalších. Člověk neměl šanci ochutnat ani desetinu, pokud nechtěl riskovat, že pukne.
Číšníci byli ještě úslužnější, usměvavější a ochotnější než obvykle. Na place jich bylo jen o trochu méně než hostů, takže je měl člověk stále k dispozici. Ještě jsem ani nepoložila příbor a už odnášeli špinavý talíř, když jsem si šla k buffetu pro další pochoutku, okamžitě mi složili ubrousek, sotva jsem dosedla, byl ubrousek na mém klíně…
U vedlejší tabule složené z několika stolů večeřela velká indická rodina. Její členové se k obsluhujícím chovali naprosto přehlíživě, ani náznak úsměvu či poděkování…ve finále nejstarší pán - zřejmě dědeček - usnul přímo na židli, hlavu zvrácenou nazad, chrápal mohutně a drsně, že téměř přehlušil koledy.
Po deváté hodině jsme se, nacpaní po špunty, zvedli.
Na pokoji jsme si rozbalili dárečky a do půlnoci jsme na počítači koukali na Partičku…
Netypický vánoční program, ale bylo to české, bylo to legrační a aspoň přes vlny jsme viděli našeho milého přítele Igora.
Karel vstával v půl páté a „jel letět“
Nás dvě vzbudil o půl desáté číšník se snídaní, Při odchodu nám s roztomilou úklonou pověsil na kliku červenou punčochu plnou sladkostí - pozornost hotelu…
Dole u bazénu probíhá nyní setkání se Santa Clausem…to nemusíme. Zuzka se válí v posteli, kouká na kreslené grotesky a mlsá, já, nacpaná ještě ze včerejška, sem tam zobu ze snídaňového stolu…
Indické Vánoce. Zuzka je rozmrzelá, stýská se jí po těch typicky českých, po bráškovi, po zdobení stromku, po mém cukroví, po salátu. myslím, že tuhle indickou zkušenost docení až po čase, až jí dojde, jaké měla štěstí, že mohla zažít Vánoce v krajině, kam se většina jejích kamarádů nikdy nedostane. Krásné vánoční dárky obrečela.
Mějte se všichni moc hezky, pohodu všem!
Já jsem ještě v noci zkontrolovala, že bezdomovec, přespávající pravidelně noc co noc naproti před krámkem, je na svém místě, a opět jsem si uvědomila ty propastné rozdíly v našich životech, sto metrů od luxusní tabule plné pochoutek naprostá chudoba s nedostatkem pitné vody, jídla, možnosti vyspat se ve slušné posteli…jsme šťastní, my, co máme všechno to, co oni nemají, sem bych vyslala na exkurzi všechny remcaly toužící po dobách komančů - zde v oblasti Západního Bengálska vládnou komunisti nepřetržitě nejdéle na světě.
