Článek
Návrat do světa maskovaného psychopata a tajemného černého telefonu byl pro nás jedním z nejočekávanějších filmových zážitků letošního podzimu. Po úspěchu prvního dílu, který byl chytrým mixem duchařiny a thrilleru o únosu, visela ve vzduchu nevyhnutelná otázka: dokáže pokračování udržet laťku, nebo se stane jen dalším zbytečným „dvojkovým“ hororem?
Včerejší večerní projekce nám dala jasnou odpověď. Odcházeli jsme nadšení a shodli jsme se, že Černý telefon 2 svého předchůdce v mnoha ohledech překonává, zejména co se týče propracovanosti děje a gradace napětí.
První díl vynikal v budování retro atmosféry 70. let, která sálala z každého záběru. Pokračování na tuto estetiku chytře navazuje, ale už na diváka tolik nekřičí. Děj se částečně přesouvá mimo známé lokace, do izolovanějšího prostředí, což ten pocit „sedmdesátek“ příjemně tlumí a nechává ho spíše jako věrné pozadí než jako hlavní téma.
Obrovským plusem a vítanou změnou je zasazení do zimního období. Zasněžené, mrazivé lokace a studené barvy dodávají filmu úplně novou, depresivnější a syrovější paletu. Zimní prostředí fungovalo naprosto parádně a skvěle podtrhovalo pocit osamění a hrozby, která se opět plíží kolem.
Ústřední sourozenecká dvojice je zpět, ale čas se na nich nevyhnutelně podepsal. Finney, hrdina z jedničky, sice fyzicky znatelně povyrostl, ale film velmi realisticky ukazuje, že psychologicky je stále uvězněn ve sklepě. Jeho trauma je hmatatelné a film dobře pracuje s tím, že takový zážitek člověka automaticky nezocelí, ale spíše paralyzuje. Jeho vývoj je pomalý, váhavý a vlastně až silná katarze zhruba ve třetí čtvrtině filmu ho konečně posouvá dál a nutí ho čelit svým démonům.
O to více prostoru naopak dostává jeho sestra Gwen. A je to jen dobře. Zůstala tou energickou, prostořekou tvrďačkou, která se nebojí postavit světu, a její psychické schopnosti hrají v pokračování ještě zásadnější a aktivnější roli. Její linka byla jedním z tahounů filmu.
Ačkoli se ve filmu neustále něco děje a příběh se vrství, první polovina působí subjektivně pomalejším dojmem. Je to zvláštní pocit – když jsme se o tom po filmu bavili, shodli jsme se, že bychom vlastně nevěděli, jakou scénu bychom vystřihli.
Každá tam měla své místo pro budování atmosféry nebo vývoj postav. Nebylo to ale na škodu, spíše to pečlivě připravovalo půdu pro strhující a napínavou druhou polovinu, kde už tempo výrazně zrychlí. Co se týče hororových prvků, „lekaček“ (jump scares) tam je jen pár, ale o to víc přidali tvůrci na násilí. V jedničce bylo násilí často jen domnělé nebo se odehrávalo mimo záběr, zde už se kamera nebojí ukázat více. Násilí už není jen tušené, což zvyšuje celkovou syrovost.
Fanoušci originálu nebudou zklamáni. Duchové unesených chlapců, ikonický černý telefon i děsivý psychopat v masce (který je snad ještě zákeřnější a jeho motivace jsou opět mrazivě nejasné) zůstávají páteří příběhu. Co nás ale opravdu bavilo, byly vedlejší postavy. Působily neuvěřitelně uvěřitelně a skvěle doplňovaly hlavní hrdiny, ať už šlo o nové přátele nebo staré známé.
Obzvláště potěšující byla nová dějová linka týkající se matky Finna a Gwen. Konečně jsme dostali odpovědi na otázky z prvního dílu a tato linie byla zpracována citlivě, mnohé vysvětlila a dodala celé rodinné dynamice hlubší kontext, což jsme velmi ocenili.
Černý telefon 2 není jen povinným pokračováním, které těží ze slávy originálu. Je to plnohodnotný, promyšlený film, který bere to nejlepší z jedničky (atmosféru, skvělé postavy, ústřední motiv) a přidává k tomu propracovanější děj, hlubší psychologii a fantastickou mrazivou zimní kulisu.
I přes ten pocitově pomalejší rozjezd v první půli jsme z kina odcházeli maximálně spokojení. Je to ten vzácný případ, kdy dvojka drží krok s jedničkou a v celkovém napětí a dějové provázanosti ji možná i překonává. Za nás zasloužených 80 %. Je prostě neuvěřitelné, kolik dokáže šikovný tvůrce dostat z jedné povídky.
Hodnocení: 80 %
