Článek
Podzim je tady. Dny se krátí, mlha houstne a venku je prostě… divně. Sychravo, tma. Dušičky jsou za rohem a říká se, že v tuhle dobu je hranice mezi naším světem a „tím druhým“ tenčí než kdy jindy. Česko, se svou divokou historií, je plné jizev. Najdeme zde mnoho míst, kde se staly věci tak hrozné, že jejich ozvěna nikdy nezmizela.
Nejsou to jen povídačky pro turisty. Jsou to místa, kde vám ztuhne krev v žilách, i když jste ten největší skeptik. Tak se teple oblečte, jdeme na pět míst, kde se česká historie stala hororem.
Hrad Houska je prý pečetí na bráně do pekla
Začneme klasikou. Hrad Houska na Kokořínsku je prostě divný. Už jen jeho existence nedává smysl. Kdo by, proboha, stavěl masivní pevnost uprostřed ničeho, bez zdroje vody a daleko od jakékoliv strategické stezky?
Hrad Houska patří k nejtajemnějším místům Česka
Legenda nám dává děsivou odpověď. Hrad nás nechrání před někým venku, ale před něčím uvnitř.
Hrad prý stojí přímo na bezedné díře do pekla. Zkusili tam kdysi spustit vězně na laně. Ten po pár vteřinách začal nelidsky křičet. Když ho vytáhli, byl k nepoznání. Stal se z něj šedivý, pomatený stařec, který o pár dní později hrůzou zemřel. Tak tu díru radši co nejrychleji zapečetili stavbou kaple.
I samotná architektura je neobvyklá. Většina opevnění a střílen míří nesmyslně dovnitř na nádvoří, jako by se obránci báli útoku z vlastního sklepa. Jestli hledáte místo s esencí čirého, mytologického zla, tady jste správně.
Hrad Houska můžete navštívit o víkendech do konce října. Tento víkend tak máte v letošním roce poslední příležitost. Pak své brány až do jara uzavře. Základní vstupné činí 180 Kč.
Býčí skála je místo, kde se odehrál skutečný masakr
Jestli je Houska mýtus, Býčí skála v Moravském krasu je mrazivá, archeologicky doložená realita. Tohle není o démonech a bránách do pekla. Tohle je o lidech.
V 19. století tu archeolog Jindřich Wankel objevil takzvaný „halštatský pohřeb“ z doby železné. Nebyl to jen hrob. Bylo to dějiště rituálního masakru nepředstavitelných rozměrů. Našli sice ostatky bohatého velmože, ale spolu s ním i těla více než čtyřiceti mladých dívek, několika sloužících a koní.
A nebyli pohřbeni s úctou. Byli brutálně rozsekáni, rozčtvrceni a obětováni, aby svému pánovi sloužili na onom světě. To místo je tímhle dávným utrpením doslova nasáklé. Není divu, že citliví jedinci tu i dnes běžně slyší přízračný nářek a výkřiky. Ta energie tam prostě zůstala.
Branišovský les je místo kam nevyrážet sami
Zapomeňte na staré hrady, pojďme do lesa hned vedle sídliště. Les Bor, známější jako Branišovský les u Českých Budějovic, si vysloužil pověst českého Blair Witch. A není to jen kvůli starým pověstem o duších utopených v bažinách.
To nejlepší (nebo nejhorší) přišlo až za komunistů. Byl tu uzavřený vojenský prostor. Legenda, která se mezi místními vypráví dodnes, mluví o nevysvětlitelné tragédii. Během střídání stráží se měl jeden z vojáků před zraky svých kolegů začít měnit v „něco“ nelidského. Vypukla panika, střelba, několik vojáků zemřelo. Ten, co přežil, údajně hrůzou kompletně zešedivěl a zbláznil se.
V tomhle lese vám bude tuhnout krev v žilách
Oficiálně se samozřejmě nic takového nestalo. Přesto lidé v lese dodnes vídají rudě planoucí oči, slyší kroky, a někteří dokonce zažívají časové posuny, třeba když si jdete lesem zkrátit cestu na deset minut, a vylezete o tři hodiny později. Je to místo, kam po setmění fakt nechcete.
Na bohnickém hřbitově bláznů odpočívá šílenství
Hřbitovy jsou kapitola sama pro sebe, ale tenhle v Praze vede. Bohnický „hřbitov bláznů“ byl založen na začátku 20. století pro pacienty místní psychiatrické léčebny. Od padesátých let byl oficiálně opuštěný a příroda si jej vzala nemilosrdně zpět.
Ačkoli se ho snaží městská část Praha 8 revitalizovat, pořád je to místo jako z hororu. Rozpadlé náhrobky, břečťan pohlcující sochy andělů, zřícená kaple. V 80. letech tu prý řádili satanisti. Děsivější je ale to, kdo všechno tu leží. Nejen pacienti. Jsou tu hromadné hroby vojáků z první světové, co zemřeli na tyfus. Leží tu „nepohodlní“ příbuzní, kterých se rodiny tehdy zbavily zavřením do ústavu.
A hlavně: v odlehlém rohu hřbitova prý v neoznačených hrobech leží ti nejhorší vrazi své doby, včetně údajného vraha Otýlie Vranské. Šeptá se dokonce i o Gavrilu Principovi. Je to tiché, mrazivé odkladiště osudů, na které chtěla společnost zapomenout.
Zdroje o možnosti návštěvy bohnického hřbitova se liší. Některé stránky uvádí, že je uzavřen, ale třeba městská část Praha 8 na svém webu informuje, že je možné jej navštívit 24/7. My však víme, že v pátek 31. října 2025 je plánována speciální halloweenská prohlídka od 18:00 se srazem před branou.
Kostnice Sedlec vám představí umění vycházející ze smrti
Konfrontace se smrtí má jméno kostnice Sedlec. Tato kostnice u Kutné Hory je světový unikát. Není to „strašení“ v pravém slova smyslu, je to něco mnohem hlubšího a znepokojivějšího. Je to umění stvořené ze smrti.
Když ve 13. století opat přivezl hrst hlíny z Jeruzaléma a rozprášil ji po hřbitově, chtěl tu být pohřben každý. Po morových ranách a husitských válkách bylo na hřbitově prostě plno. Kosti desítek tisíc lidí (odhady mluví o 40 až 70 tisících) se musely exhumovat a uskladnit.
Kostnice Sedlec se pohybuje na hraně hrůzy a umění
A pak, o staletí později, přišel řezbář František Rint a dostal nápad. Z kostí vytvořil morbidní výzdobu. Obří lustr, který prý obsahuje alespoň jednu z každé kosti v lidském těle. Girlandy z lebek. A hlavně – naprosto šílený erb rodu Schwarzenbergů, kde havran (vytvořený z kostí) klove Turkovi (také z kostí) oko. Je to bizarní, ale fascinující. Memento mori v té nejsyrovější podobě.
Česko je plné takových míst. Od rarášků na Zvíkově po Bílé paní na Rožmberku. Každý hrad, každý les má svůj příběh. Vydávat se tam v tomhle dušičkovém čase není jen o tom, že se chcete bát. Je to způsob, jak se dotknout minulosti. Připomínka, že ten největší horor často nedělají démoni, ale my lidé.
Tak až půjdete podzimní mlhou a uslyšíte prasknout větvičku, zkuste se zaposlouchat. Třeba nejste sami.
Zdroje: turistickamapa.cz, kudyznudy.cz, marianne.cz,
