Článek
Možná to také znáte, že ráno sotva otevřete oči a začíná každodenní závod. Rychle čtete pracovní maily, než se děti probudí. Snídáte s mobilem u ucha, abyste zjistila, kdy má matka konečně tu kontrolu u lékaře. Pak musíte odvézt děti do školy, letět na poradu, přičemž vám v hlavě stále šrotuje, jestli si táta vzal ráno správné léky.
Oběd jíte za pochodu, po práci nakoupíte pro dvě rodiny. Odpoledne úkoly, kroužky a do toho další urgentní telefonát od rozrušeného rodiče. Večer, když děti konečně zaberou, bohužel nepadnete s knihou, ale už přemýšlíte, co všechno musíte stihnout zítra.
Poznáváte se? Pokud ano, vítejte v klubu, protože patříte do tzv. sendvičové generace. A věřte nejste v tom sama. Ten pocit, kdy jste doslova slisovaná mezi péčí o své děti a pomocí stárnoucím rodičům, zná víc žen, než si myslíte. Některé to popisují, jako by stály mezi dvěma mlýnskými kameny, které je pomalu, ale jistě drtí z obou stran. Není to vaše osobní selhání ani smůla, která by se vám lepila na paty. Bohužel je to současný fenomén, který má jasné důvody.
Proč zrovna my?
Není to tak, že by tenhle problém dřív vůbec neexistoval. Vždycky se lidé starali o své blízké, to je přirozené. Dnes je to ale mnohem častější, intenzivnější, a hlavně se o tom víc mluví. Za tento stav však může i dokonalá bouře dvou hlavních demografických změn.
Tou první změnou je skutečnost, že máme děti výrazně později. Dnes je běžné mít první dítě kolem třicítky. To znamená, že v době, kdy jsou naši potomci ještě na základce nebo v pubertě a potřebují nás, našim rodičům je už 70 nebo 80, a tak začínají potřebovat naši pomoc stále častěji.
Druhým důvodem pak je, že lidé žijí déle. To je samozřejmě skvělá zpráva! Ale prakticky to znamená delší období, kdy naši rodiče mohou potřebovat naši podporu.
Statistiky v tomto ohledu mluví jasně, protože lidí nad 65 let rychle přibývá a bude jich brzy tvořit téměř třetinu populace. Naopak lidí v produktivním věku ubývá. To v praxi znamená, že na jednoho člověka připadá péče o čím dál víc závislých osob. Ten stres, který cítíte, tedy není jen váš osobní problém, je to obrovský celospolečenský tlak.
Cena, kterou platíme
S tímto problémem se stále častěji objevuje i pojem „neviditelná práce“, za kterou platíme vysokou daň. Psychicky je to balancování na hraně vyhoření, protože chronický stres, únava a úzkost vám rozhodně nesvědčí. Řada žen navíc zažívá ten věčný pocit viny, že není dost dobrá matka, dcera ani zaměstnankyně.
Nenechte se zničit stresem a výčitkami
Pak je tu kariéra. Ruku na srdce, kdo se stará víc? Většinou ženy, protože společnost to tak nějak očekává. Umocněno je to navíc skutečnostní, že ženy v Česku často vydělávají méně, logicky je to tak jejich úvazek, který jde dolů jako první.
Tahle situace se pak podepisuje i na vašem vztahu. Na partnera totiž není čas ani energie. To bohužel často vede k odcizení a v krajních případech i rozvodu. Navíc rodiče a děti ten stres doma samozřejmě cítí. Jste podrážděná, křičíte, i když nechcete, a pak je vám to líto. Dostáváte se tak často do začarovaného kruhu.
Jak z toho ven? První pomoc pro vaši duši
Prvním krokem, který byste měla udělat, je začít u sebe. Nejedná se však o nic, co byste si měla vyčítat nebo by vás to mělo znovu stresovat. Spíše je to jako pokyn při startu v letadle, kde vám říkají nejdřív si nasaďte kyslíkovou masku sobě. Když padnete vy, nepomůžete nikomu. Péče o sebe tak není žádný luxus, je to nutnost pro přežití.
Základem by mělo být naučit se říkat „ne“ a nastavit si hranice, které budou základem pro zpracování dalších požadavkům, které už nemůžete splnit.
Uvědomte si také, že nemusíte všechno dělat sama. Řekněte si o pomoc. Partner, sourozenci, starší děti. Jasně možná to neudělají dokonale, ale „dobré“ je často víc než dost. Kromě toho si uvědomte, že byste měla mluvit otevřeně o tom, jak vám je. Přeci jen vám vaši blízcí nečtou myšlenky.
Nezapomínejte na to, že nejste sama
Když máte pocit, že se topíte, použijte záchranný kruh. Začněte tím, že si zorganizujte čas jinak, protože si do kalendáře naplánujte „čas pro sebe“. Ten pak berte stejně vážně jako objednanou návštěvu lékaře.
Nebojte se svolat rodinnou radu. Ne proto, abyste někoho obviňovala nebo přenášela svou frustraci. Zkuste jednoduše říct: „Tohle je náš společný problém, jak ho vyřešíme?“
Využít můžete i profesionální pomoci, třeba pečovatelská služba nebo denní stacionáře vám dají šanci si na chvíli oddechnout, odjet na víkend, nebo se jen vyspat. Skvělý přehled najdete v online Registru poskytovatelů sociálních služeb.
Navíc můžete získat i finanční pomoc. Pro dlouhodobou péči existuje Příspěvek na péči. Pokud pak musíte zůstat doma z práce kvůli náhlé péči, je tu Dlouhodobé ošetřovné, které se řeší přes ČSSZ.
Když si potřebujete promluvit existují bezplatné a anonymní linky pomoci, jako je Linka první psychické pomoci (116 123) nebo specializovaná Linka seniorů (800 200 007), kde vás vyslechnou bez souzení.
Je tak nezbytné si uvědomit, že být v tomhle „sendviči“ je maraton, ne sprint. Ta zátěž je obrovská, ale dá se zvládnout. Klíčem je přestat si myslet, že musíte být superžena, která všechno zvládne sama, protože prostě nemusíte. Stanovte si hranice a pečujte o sebe. Cílem není z toho sevření utéct, ale najít v něm dost vzduchu k hlubokému nádechu.
Zdroje: linkasluchatko.cz, heroine.cz, socialnipolika.eu, prozeny.cz,
