Proč samota léčí a osamělost bolí? Najděte svůj klíč k duševní pohodě

Také jste někdy jen tak zůstali 5 minut sedět sami v autě, než jste se vrhli do rodinného kolotoče? Sice cítíte úlevu, ale zároveň se vkrádá drobný, neodbytný pocit viny. Není to divné, chtít být sami? Neznamená to, že selháváme jako partneři, rodiče nebo přátelé?

Od malička nás společnost učila, že být sami je špatné, protože to znamená být nechtěný a osamělý. Ale co když je to přesně naopak? Co když je schopnost vědomě si užít chvíli pro sebe tou nejdůležitější superschopností pro duševní přežití v dnešní bláznivé době? Poznejte rozdíl mezi zdravou a vyhledávanou samotou a bolestivou osamělostí.

Termín samota označuje fyzický stav, který si sami volíme, a to dobrovolně a vědomě. Je to třeba to rozhodnutí zůstat chvilku sedět v autě nebo si vyrazit na procházku do lesa bez doprovodu. Jsou to vlastně chvíle, které slouží jen pro nás, abychom si mohli třeba utřídit myšlenky. Psycholog Jan Lašek tento stav dokonce označuje jako „krásnou samotu“. Jejím základem pak je, že je to stav, který můžeme kdykoli změnit, třeba návratem k našim blízkým.

Oproti tomu osamělost je nedobrovolná a bolestivá. Je to emocionální stav, který v nás vyvolává pocit nedostatku sociálního spojení s okolím. Jednodušeji by bylo možné říci, že má naše duše hlad po sounáležitosti a tento hlad není uspokojen. Na rozdíl od samoty můžeme osamělost pociťovat i u rodinného oběda.

Přes to všechno je ve společnosti i termín samota zakořeněn jako něco divného. Svým způsobem je nám samota už od dětství vnucována jako forma trestu, a nikoliv jako příležitost.

Jak je z výše uvedeného zřejmé, dobrovolně zvolená samota nám může přinést řadu benefitů. Právě ve chvílích, kdy jsme fyzicky sami, máme prostor pro zamyšlení se sami nad sebou, ať už se jedná o naše cíle nebo hodnoty. Když nepociťujeme žádný tlak, můžeme lépe porozumět našim emocím a srovnat si myšlenky. Právě proto někteří lidé chodí po hádce vychladnout.

Když jste sami můžete náhle pocítit i pořádný nával kreativity. Právě ve chvílích, kdy nepodléháme sociálnímu tlaku se dokážeme lépe soustředit a rozvíjet tak naši fantazii a originalitu.

Být čas od času sami je skvělé i proti stresu a úzkosti. V těchto chvílích totiž můžeme prostě jen být a nemusíme dělat nic. To je dovednost, na kterou se často zapomíná.

Pokud však chcete vytěžit ze samoty maximum, zkuste ji spojit s přírodou. Pak dosáhnete skutečné synergie.

Ve dvaceti docení chvíle samoty jen málo lidí, ale po třicítce se tyto potřeby mění. Nastupuje totiž moudřejší adaptivní strategie, která pomáhá odolat tlaku okolí i samotnému syndromu vyhoření.

Potřeba mít trochu času sami pro sebe není nic nového a byla tu vždycky. Jen si ji člověk spojoval s určitými činnostmi. Už můj dědeček si rád vyrazil brzy ráno na houby, když ještě všichni spali, aby byl v lese na pár hodin sám. Vždy se pak vrátil klidnější a usměvavější, ať byl košík prázdný nebo plný.

Rostoucí potřebu být chvíli sami můžeme vidět i v tom, jak se po třicítce mění sociální vazby. Evidentní je především to, jak se tento okruh zužuje. Není to nic negativního, člověk přehodnocuje, které vztahy jsou opravdové a utváří si hluboká a oboustranně podporující přátelství. Pod tlakem práce a rodiny si prostě chytře volí, kam čas investovat.

Pocit osamělosti, který nás přepadá i když jsou kolem nás lidé, upozorňuje na naši vnitřní nerovnováhu a neměli bychom ho tak ignorovat. Pamatovat bychom však měli i na to, že nám nepomůže mít kolem sebe více lidí, ale spíše budování hlubšího spojení.

Musíme však začít sami u sebe. Pokud se nedokážeme spojit se svým já, nemůžeme si budovat plnohodnotné vztahy ani s životními partnery. Zároveň nás to vede k tomu, abychom si položili správné otázky: „Jsou to ti správní lidé pro mě?“ nebo „Když jsem s nimi, mohu se opravdu chovat jako já?“

Kromě negativního dopadu na naše duševní zdraví, však výzkumy ukazují, že dlouhotrvající pocity osamělosti mohou mít negativní vliv i na kardiovaskulární a imunitní systém či na činnost mozku.

Pro dosažení duševní pohody se můžete naučit pracovat se samotou, ale i prolomit cyklus osamělosti.

Aby byla vaše samota opravdu vědomá, vyžaduje pevné rozhodnutí. To je však možné jen pokud si čas pro sebe aspoň čas od času naplánujete, dopřejete si v tuto dobu i digitální detox a začnete si všímat přítomnosti místo starostí o budoucnost.

Naopak k prolomení cyklu osamělosti je nezbytné, abyste vy vyšli vstříc novým spojením. Začněte tím, že budete laskaví sami k sobě a pak pokračujte dalšími malými, ale odvážnými kroky.

Zásadní je si přiznat, že se cítíte osaměle, bez toho se nikam neposunete. Přijměte tento pocit neodsuzujte se za to. Jinak nemůže dojít ke změně. Než začnete hledat nové přátele, uvědomte si, že je nezbytné, aby kvalita předčila kvantitu. Nejprve tak zapracujte na prohloubení stávajících vztahů a zkuste zavolat třeba kamarádce. Až zvládnete vztahy stávající můžete začít hledat nová spojení, která mohou být založena třeba na společných zájmech.

Někdy jsou však pocity osamělosti zakořeněny ještě hlouběji. Abyste dokázali přesunout svou pozornost na ostatní a snížit či odstranit pocity izolace, zkuste třeba dobrovolnictví. Právě tyto činnosti totiž pomáhají pochopit vlastní hodnotu i smysl života.

Nezapomeňte však, že si vždy můžete říct o pomoc. Rozhodně to není ostuda, ale ukázka vlastní síly tento stav změnit.

Na konci se opět vraťme k tomu zásadnímu, že samota a osamělost jsou dva zcela odlišné světy. Jeden bolí a druhý léčí a je nezbytné se naučit ovládnout oba.

Zdroje: irozhas.cz, wave.rozhlas, prozeny.cz,