Článek
Bylo velmi chladné brzké ráno 17. listopadu 1990, kdy se za zdmi tuniské věznice Nador připravovala historická událost. K šibenici kráčel muž, který si za své činy vysloužil přezdívky „Řezník z Nabeulu“ či „Škrtič z Nabeulu“.
Jeho činy v té době překračovaly běžné kriminální případy, a právě jeho poprava měla mezinárodní dosah, protože zaujala třeba i Amnesty International. Popravčí ani odsouzenec tehdy nevěděli, že to bude poslední poprava na dlouhá léta.
Kdo byl vlastně Řezník z Nabeulu?
Tím mužem byl Nacer Damergi (někdy také psáno jako Naceur). Jeho smrt, jak v roce 2013 vzpomínal kat Am Hassen, trvala nezvykle dlouhých třináct minut, místo obvyklých čtyř nebo pěti. Mohlo to tak vypadat, jakože se zlo, které představoval, odmítalo vzdát.
Zlomené mládí plné paradoxů
Damergiho život začal v roce 1944 v Tunisu, tehdy pod francouzskou nadvládou. Už od začátku jeho života byl poznamenaný společenským stigmatem, protože se narodil jako nemanželský syn prostitutky, která byla za svou profesi dokonce vězněná.
Ano později ho sice adoptoval matčin manžel, místní farmář, který mu dokonce dal své jméno, ale ten pocit sociálního vyloučení v něm zůstal pevně zakořeněn.
Překvapivé je, že Nacer nebyl žádný hlupák. Lékaři ho později popsali jako inteligentního muže, který mluvil plynně francouzsky. V mládí dokonce navštěvoval prestižní školu.
Se vzděláním ale sekl a rozhodl se dát na zemědělství jako jeho adoptivní otec. V tomto oboru byl velmi úspěšný a dokázal si vydělat velmi slušné peníze. Právě jeho farma se stala jeho izolovaným královstvím, daleko od společnosti, která ho nikdy nepřijala. To mu skutečně vyhovovalo.
Klíčový zlom přišel v roce 1964. Tehdy se zasnoubil se se svou sestřenicí, jenže odjel na 4 roky Francie. Když se vrátil, čekal ho šok. Jeho snoubenka si mezitím vzala jiného. Tato skutečnost v něm zanechala hluboké ponížení, a právě tato zrada zřejmě zasela semena násilí, která o mnoho let později děsivě vyklíčila.
Jeho pole smrti a spřádání dokonalé pomsty
Damergi si pro lov svých obětí vyvinul děsivou metodu. Zaměřoval se na děti a mladíky, které lákal na svou farmu pod záminkou práce, nejčastěji sklizně mandlí. Zneužíval jejich důvěřivosti a potřeby přivýdělku, který by pomohl celé jejich rodině. Jeho oběti tak byli zpravidla ti, kteří se práce neštítili a chtěli donést domů pár dinárů navíc.
Poprvé měl Damergi vraždit v červnu 1987. Jeho obětí se stal místní chlapec Muhammad Ali. Damergi se ho pokusil znásilnit a chlapec se bránil, tak jej údajně v panice uškrtil. Jeho tehdejší nezkušenost ukazuje i jeden bizarní detail. Chlapcovo tělo totiž měl odnést do postele a šest hodin čekal až se probere, protože si myslel, že jen omdlel. Teprve pak ho pohřbil.
Po této vraždě nastala pauza. Nebyl to čas výčitek, ale „učení“. Z panikařícího agresora se stal chladnokrevný predátor. Od února 1988 rozpoutal v Nabeulu skutečný teror. Počet jeho obětí se vyšplhal na třináct či čtrnáct, ve věku od sedmi do dvaceti let.
Psychologickým vrcholem jeho řádění byla vražda z 26. ledna 1988. Ten den zabil Ramziho, třináctiletého syna své bývalé snoubenky. Tento čin byl jiný. Oběť před smrtí brutálně zohavil. Byla to jeho „dokonalá“ pomsta proti ženě, která ho odmítla. Ostatní vraždy už byly zřejmě jen nutkavým opakováním tohoto pocitu moci.
Konec díky náhodě
Zatímco Nabeulem cloumal strach, policie tápala, náhodně zatýkala desítky mužů. Dokonce zatkli a vyslíchali i Damergiho, ale pro nedostatek důkazů ho pustili. Jeho fasáda úspěšného farmáře byla dokonalá.
Jeho řádění neukončila geniální detektivní práce, ale obyčejná náhoda. Při rutinní silniční kontrole 27. listopadu 1989 našli policisté v jeho autě zakrvácený nůž. Tváří v tvář důkazu se okamžitě zhroutil a ke všemu se přiznal. Pak už jen zavedl policisty do lesa a ukázal jim místa, kde zakopal dvanáct svých obětí.
Společnost byla v šoku. Veřejné opovržení bylo tak obrovské, že ho žádný právník nechtěl zastupovat a musel mu být přidělen soudem.
Proces byl rychlý. V květnu 1990 byl odsouzen k tresti smrti. Případ měl i politický rozměr. Tehdejší prezident Ben Alí údajně s popravou váhal, ale tlak veřejnosti, která žádala odplatu, byl neúprosný. Milost zamítl.
Byl Nacer Damergi monstrum, nebo šílenec?
Poprava Nacera Damergiho se stala neoficiální tečkou za výkonem trestu smrti v Tunisku. Jeho případ byl tak otřesný, že de facto vedl k pozastavení poprav v zemi.
Nad popravou Nacera Damergiho váhal i tehdejší prezident
Po letech, po tuniské revoluci v roce 2011, se případ znovu otevřel v médiích. V roce 2013 odvysílala místní televize pořad, kde vystoupili experti i rodiny obětí. Právě tam Damergiho obhájce přišel s novým tvrzením: Damergi prý v minulosti utrpěl vážnou dopravní nehodu s otřesem mozku, která mu způsobila trvalé duševní poruchy.
Zasela se tak pochybnost. Byl to legitimní, ale přehlédnutý lékařský důvod jeho chování? Nebo jen snaha přerámovat příběh zrůdy? Odpověď už se nikdy nedozvíme. Debata o tom, zda byl Řezník z Nabeulu ztělesněním zla, nebo duševně nemocný muž, tak vlastně odráží i proměnu samotné tuniské společnosti.
Zdroje: amnesty.org, wikipedia, aljazeera
