Článek
Po dlouhé době a mnoha rozpačitých pokusech přichází do českých kin horor, za který se jeho tvůrci nemusí stydět. Ba naopak. Snímek Uzel zla je důkazem, že k natočení působivého a atmosférického filmu není potřeba astronomický rozpočet západních produkcí, ale především chytrý scénář, cit pro atmosféru a upřímná láska k žánru.
Hned na úvod je třeba říct, že pokud čekáte revoluci v hororovém žánru, budete zklamaní. Zápletka je totiž od prvních minut vystavěná na těch nejznámějších klišé, což si ale tvůrci plně uvědomují. Podobně jako kultovní série Scream, i zde postavy samy ironicky komentují předvídatelnost situací, do kterých se dostávají. Toto meta pomrknutí funguje skvěle a film díky němu získává sympatický nadhled, aniž by sklouzával k parodii.
Příběh je ve své podstatě velmi jednoduchý a divák znalý žánrových pravidel nejspíš už v polovině filmu odhalí, jakým způsobem bude možné zlo porazit. To ale překvapivě nevadí. Síla Uzlu zla totiž netkví v originální zápletce, ale v pečlivě budované ponuré atmosféře. Krátké dny, všudypřítomná mlha a sychravé prostředí (ačkoliv se má děj odehrávat na přelomu února a března, je zjevné, že se natáčelo spíše v listopadu) dělají pro napětí mnohem víc než laciné lekačky.
Když už jsme u nich, film se nesnaží diváka vyděsit za každou cenu. Místo náhlých výkřiků a digitálních příšer sází spíše na plíživý děs. Zneklidňující zvuky ze tmy, šramot v lese nebo pomalu se blížící silueta postavy fungují s mrazivou účinností. Zvuková stránka je povedená, a i když některé efekty mohou připomenout starší asijské horory (například sérii Nenávist), celek působí kompaktně. Dokonce i ticho má v tomto filmu svou děsivou váhu.
Herecké výkony jsou sice nevyrovnané, ale to nejdůležitější funguje na výbornou – chemie mezi hlavními hrdiny. Jejich vztah působí mnohem uvěřitelněji a přirozeněji než křečovité výstupy žárlivého přítele.
Co na filmu potěší nejvíce, je jeho upřímnost. Tvůrci si nehráli na něco, na co nemají. Nečekejte žádné opulentní triky ani potoky krve. Násilí je zde spíše tušené a o to více působivé. Celkový dojem je příjemně retro; kdyby postavy nepoužívaly mobilní telefony, snadno byste uvěřili, že se díváte na poctivý horor ze staré školy.
Je smutné, že i přes své kvality film zřejmě bojuje s nedůvěrou publika. Na premiérovém představení jsme v sále seděly pouze dvě – a druhá divačka si očividně spletla žánr. To je obrovská škoda. Pokud se totiž český horor vydá touto cestou, ráda přijdu do kina pokaždé.
Uzel zla je film pro fanoušky, kteří ocení atmosféru před brutalitou a chytré nápady před digitálním pozlátkem. Pokud máte rádi starší horory a jste ochotni přistoupit na hru s žánrovými pravidly, nebudete zklamaní.
Celkové hodnocení: 75 %
