Článek
Přemýšlíte, kde si užít podzimní dny nebo už plánujete výlet do Jeseníků na jaro? Jestli váháte nad Bílou Opavou, tak nemusíte. Prostě jeďte. Je to naprosto fantastický, dechberoucí zážitek. Ale. A to je velké ALE. Je to přesně ten typ výletu, kde se idylická představa o rodinné procházce může bleskově změnit v noční můru.
My jsme si to zažili na vlastní kůži. Dostali jsme zabrat, byla nám zima, viděli jsme věci nevídané (o tom za chvíli), ale nakonec jsme byli nadšení. Aby byl váš zážitek hlavně o tom nadšení, sepsala jsem vám praktického průvodce, který spojuje realitu s tím, co se dočtete v průvodcích.
Přivstaňte si, ať se vyhnete bitvě o parkovací místo
V Karlově Studánce, kde trasa začíná je nádherně. Vzduch je tam tak čistý, že to skoro štípe, prostě idylka. Tedy až do chvíle, než jsme po deváté ranní zjistili, že sehnat parkovací místo je plnohodnotná sportovní disciplína.
Po pár čestných kolečkách jsme nakonec ukořistili flek, a to dokonce u Hubertusu, kde stezka začíná. A co se vyplatí vědět? Hlavní parkoviště jsou tu tři, a to Hubertus, Dolní parkoviště a Hvězda. Všechna mají koordinovaný systém. Celodenní stání vás vyjde na 130 Kč. Můžete platit i po hodinách (50 Kč/hod), ale to se na celodenní túru nevyplatí.
Parkoviště Hubertus
Levnější alternativou je parkoviště u hotelu Džbán, které stojí 90 Kč na den, ale má velmi omezenou kapacitu a bylo plné jako první.
Náš tip: Parkoviště Hvězda je sice dál od startu stezky, ale je to konečná stanice kyvadlového autobusu, kterým se můžete vrátit z Ovčárny. Kdo zaparkuje tady, dojde na konci dne z autobusu rovnou k autu a nemusí řešit další přesun. Ten je totiž většinou zase pěšky.
Rozcestí, které rozhodne o celém dni
Po příjemné kratší procházce lesem dorazíte na „Na Paloučku“. Zde si musíte zvolit trasu, po které se vydáte. Zvolit si můžete modrou trasu, která je delší, ale mírnější a vede lesem nad údolím. Je to taková pohodová procházka.
Kdo chce však zažít všechny krásy Bílé Opavy měl by zvolit kratší žlutou, která vede srdcem divoké soutěsky. Čekají vás lávky, mostky, kluzké kameny a strmé žebříky hned vedle burácejících vodopádů.
Šum bystřin je uklidňující.
A teď to nejdůležitější, co možná nevíte. Žlutá stezka je nově od roku 2025 jednosměrná, a to pouze pro výstup nahoru. Tím je vlastně rozhodnuto. Pokud chcete vidět to nejlepší a nejdivočejší, musíte jít po žluté nahoru.
S tím kočárkem to fakt myslíte vážně?
Musím to říct: ta žlutá stezka je zjevení. Je to naprostá nádhera. Byli jsme pohlceni světem mechu, kamene a křišťálové vody. Hukot vodopádů (ten největší má skoro 8 metrů) vás naprosto ohromí. Byl to přesně ten typ dobrodružství, na který vzpomínáte. Každý krok nahoru byl náročný, ale ten pohled stál za to.
A pak jsme je uviděli. V jednom z nejužších a nejstrmějších úseků, kde sotva projdete s batohem a balancujete na dřevěné lávce nad řekou, stála rodina. S běžným městským kočárkem.
Jedno z užších míst stezky, ale jsou tam i úzká a krkolomná místa.
Otec ho tlačil, matka jistila dítě, před nimi téměř kolmé schody vytesané do skály. Kočár se zaklínil. Dítě začalo plakat. Za nimi se okamžitě vytvořila zácpa lidí, co nervózně přešlapovali. Byla to scéna čirého zoufalství a neuvěřitelné nezodpovědnosti.
Musím to tedy napsat velkými písmeny: NA ŽLUTOU TRASU S KOČÁRKEM NIKDY. PROSTĚ NE.
Není to o tom, jestli máte sílu ho nést nebo že by za vámi lidi neměli trpělivost. Ten kočár se tam prostě fyzicky nevejde. Na žebříky ho nedostanete. Na kluzkých kamenech je to hazard se zdravím dítěte i vás samotných. Jsem ráda, když vidím rodinu trávící svůj volný čas mimo záři displejů, ale takhle už prosím ne.
Pokud máte prcka, který trasu neujde, jedinou bezpečnou a reálnou možností je kvalitní turistické nosítko. Vše ostatní je čisté bláznovství. A i tak bych důrazně zvážila možnost modré trasy, která je mimochodem s kočárkem dle oficiálních informací také nesjízdná.
Od Ovčárny je to na Praděd jen kousek tak proč tam nevyrazit?
Po zdolání žluté stezky dorazíte na Ovčárnu. Užijte si ten pocit vítězství! Nyní si můžete dát něco na zub a pak pokračovat na Praděd, což už je jen příjemná procházka. Na vrcholu si však dejte pozor na počasí. I na Ovčárně může být příjemně, ale nahoře bývá zima. Přeci jen je to míst s nejnižší průměrnou roční teplotou v ČR, a přesně pro to tam může být i v létě stánek s kulichy.
Z Ovčárny je to na Praděd jen kousek a po pohodové cestě.
Ohledně cen na vrcholu neoparádím, protože jsme si chtěli si dát nějaké občerstvení, ale na venkovní zahrádce byla na sezení příšerná zima a vevnitř v restauraci nebylo jediné volné místo. Takže doporučujeme spolehnout se na vlastní velkou svačinu a termosku nebo využít možnosti na Ovčárně.
A teď cesta dolů. Máte dvě hlavní možnosti, buďto se vrátit po modré stezce nebo si můžete si koloběžky. Z Pradědu na Ovčárnu je to parádní sjezd. Půjčovna je přímo u vysílače a za sjezd jsme platili za osobu do 200 Kč.
Z Ovčárny pak můžete využít kyvadlový autobus na parkoviště Hvězda. Je to nejčastější volba, a to i přes to, že zde neplatí běžné přepravní ceny. Za těch pár kilometrů zaplatí dospělý 80 Kč. Pamatujte na to, že autobusy odjíždí v pravidelných intervalech, a to jednou až dvakrát za hodinu dle sezóny. Poslední spoj pak odjíždí okolo 17. hodiny
Pozor! V odpolední špičce se tvoří dlouhá fronta a nemusíte se vejít do prvního spoje. Buďte na zastávce s dostatečnou rezervou a nespoléhejte na poslední autobus.
Musím říct, že to byl jeden z nejkrásnějších výletů do přírody, jaké jsme jako rodina zažili. Bílá Opava je divoký, nespoutaný klenot. S dobrou přípravou (boty, žádný kočár a čepice v batohu) to bude zážitek na celý život. Doporučujeme všemi deseti!
