Článek
Petr Honzejk ve svém komentáři pro Hospodářské noviny o dani ze superbohatství uvedl hned několik nepravd, které bohužel diskusi o tomto návrhu nijak neprospívají. Zelený návrh o zdanění superbohatství je vstupem do debaty - a je dobře, že diskutujeme. Bylo by ale dobré, aby se tak dělo za použití racionálních a konkrétních argumentů, nikoli soupisu nepravd. Zde je jejich uvedení na pravou míru:
První nepravda: Pan Honzejk tvrdí, že by taková daň musela platit v celé EU, aby fungovala. Ve skutečnosti mají některé evropské země obdobné daně už nyní, naposledy ji zavedlo například Španělsko. Samozřejmě by bylo lepší, pokud by daň platila v celé EU, ale není to podmínka. A mimochodem, neříkáme to podprahově, v tom dokumentu je to vysloveně uvedeno.
Druhá nepravda: Na daňovou legislativu prý nemá EU vůbec žádný vliv. To jednoduše není pravda, a právě tato část komentáře je asi nejvíce překvapivá, jelikož vychází v zavedeném ekonomickém médiu, kde pan Honzejk není žádným nováčkem: harmonizace sazeb DPH, zavedení minimální korporátní daně ve výši 15 % nebo stanovení pravidel pro vykazování zisků dle jednotlivých zemí, to všechno jsou prvky daňové legislativy, které řeší EU.
Třetí nepravda: Taková daň je údajně prakticky neproveditelná. Odpovědí na praktickou neproveditelnost jsou konkrétní postupy, které aplikují země, které takovou daň již mají. Španělsko, Norsko nebo Švýcarsko zdaňují majetek a finanční správy těchto zemí dokáží tyto daně vybrat a neprolamují při tom ani bankovní tajemství (Švýcarsko je etalonem bankovního tajemství), ani soukromí. Studie navíc upozorňuje, že návrh by potřeboval zlepšení českého registru konečných vlastníků firem, což je nicméně věc, kterou bychom měli v rámci boje proti praní špinavých peněz nebo zneužívání dotací udělat tak jako tak. Ale zpět k vybírání daně: prosím, netvrďme že je neproveditelné něco, co v jiných zemích naprosto normálně funguje.
Čtvrtá nepravda: Zdanění již zdaněného se nyní neděje pouze u daní z nemovitostí, ale u dalších daní: při každém nákupu zaplatíme DPH a děje se tak zpravidla už z jednou zdaněných peněz. To stejné u spotřebních daní, daní z elektřiny nebo silniční dani. Ve skutečnosti se tak většina daní platí z peněz, které již zdaněny byly. Nic neetického na tom není, je to úplný standardní vlastnost každého daňového systému.
Nepravda pátá: Nejedná se o žádnou třídní nevraživost. Naopak, experti se shodují, že kumulativní efekt daňových změn od roku 2020 byl v Česku ve prospěch vysokopříjmových na úkor nízkopříjmových. Ve skutečnosti se aktuální daňová politika státu vyznačuje nevraživostí k chudším.
Nepravda šestá: V Česku prý nejsou majetkové rozdíly oproti jiný státům nijak dramatické. To je mýtus, který vyvrátila například analýza společnosti PAQ research, která uvádí, že majetková nerovnost je u nás výrazně vyšší než příjmová a majetek v ČR je silně koncentrovaný na vrcholu distribuce v porovnání s dalšími zeměmi v Evropě. Pouze Rusko, Turecko a Švédsko mělo podle odhadů vyšší podíl národního bohatství ve vlastnictví 1 procenta nejbohatších.
Česká politická debata je doslova zabetonovaná názorem mnohých vlivných, že „něco nejde“. Pokud kritizujeme stát a jeho představitele, že tvrdí že něco nejde (zvýšit rychle kapacitu středních škol, stavět infrastrukturu, státní dluh, investovat do armády, řešit problémy přesahující horizont jednoho volebního období, dostatečně zaplatit potřebné profese…), bylo by dobré z pozice komentátora nedělat to stejné. Daň ze superbohatství „neobjevuje Ameriku“ a realizovatelná je - a pojďme se o ní bavit věcně.
