Článek
V letošní kampani před evropskými volbami se slovo „odvaha“ objevuje ve sloganech hned několika stran. Odvážnou rétoriku ale nedoprovází jakýkoli odvážný obsah.
To chceme jako Zelení změnit. Nechali jsme si zpracovat podrobnou studii na nejodvážnější politický návrh posledních 20 let: daň ze superbohatství. A pak jsme se lidí v reprezentativním průzkumu zeptali, co si o něm myslí.
A ukázalo se, že co se týče obyvatelstva, návrh vlastně příliš odvahy nevyžaduje. Hned 63 % respondentů souhlasí se zavedením na daň ze superbohatství. Včetně například 58 % procent voličů ODS. Nadpoloviční podporu má návrh u voličů všech stran s výjimkou Svobodných. Ptáte se, na co tedy ještě čekáme? Ptáte se správně.
Jak by daň měla vypadat?
Studie modelovala zdanění superbohatství podle španělského vzoru. Země na Pyrenejském poloostrově zavedla daň ze superbohatství před několika lety, a přestože se její nastavení v jednotlivých regionech může lišit, představuje dobrý základ pro naše výpočty.
Podle studie by zdanění superbohatství v nejméně přísné variantě, tedy majetku nad 111 milionů korun sazbou 3,5 procenta, přineslo státnímu rozpočtu více než 58 miliard korun ročně. Tato daň by se přitom dotkla pouze zhruba 4200 osob v České republice. Studie dále modeluje progresivní zdanění s nižšími hranicemi, od 68 milionů a 33 milionů korun.
Výnos 58 miliard ročně není malý, můžeme jej srovnat například s výnosem daně z příjmů fyzických osob, který činí 244 miliard korun. Při aplikaci progresivní daně na majetek přes 33 milionů bychom se dostali na celkový výnos dokonce 94 miliard, čímž by se stala čtvrtou nejvýznamnější daní v České republice.
Co je pro takovou daň potřeba?
Daň se vztahuje na bohatství jednotlivců, což může zahrnovat jak finanční aktiva — například hotovost, akcie či jiné cenné papíry —, tak i hmotný majetek — jako jsou nemovitosti, umělecká díla či luxusní zboží.
Na rozdíl od daně z příjmu, která se vypočítává z příjmů za dané období, základem daně z bohatství je naakumulované jmění. Výše daně z bohatství se určuje procentem hodnoty tohoto jmění v daném čase. Od hodnoty majetku se odečte hodnota dluhů — například hypotéky — a zpravidla existují i výjimky na rezidenční nemovitosti.
Základním stavebním kamenem úspěšné daně z bohatství jsou registry vlastnictví všech druhů aktiv. Zatímco katastr nemovitostí a registr vozidel jsou u nás v relativně dobrém stavu, situace je výrazně horší pro jiné druhy aktiv, jako je umění, cenné kovy či cenné papíry.
Některá z těchto aktiv — jako například akcie — je snadné nacenit, pro nacenění některých dalších aktiv — jako je umění či jiné cennosti — se dají využít informace od pojišťoven, které tento majetek běžně naceňují pro výpočet pojistného.
Druhým aspektem je efektivní registr konečných vlastníků právnických osob. Jeho transparentnost je jedním z nejdůležitějších nástrojů pro řešení nelegálních finančních toků souvisejících s daňovými úniky, praním špinavých peněz, korupcí a financováním terorismu. Správně nastavená daň z bohatství by ve svém důsledku mohla pomoci i s těmito problémy našeho současného systému.
Proč takovou daň potřebujeme?
Mezi lety 2005 a 2021 se podíl nejbohatšího jednoho procenta populace České republiky na celkovém bohatství obyvatelstva zvýšil z dvaadvaceti procent na sedmadvacet procent. Podle výpočtů Světové banky tento posun o pět procentních bodů znamenal téměř zdvojnásobení hodnoty tohoto majetku. Zároveň se ve stejné době zvýšil státní dluh České republiky zhruba o 257 procent. Daň ze superbohatství tak představuje jedno z možných fiskálních opatření, které dokáže vygenerovat potřebné příjmy státního rozpočtu.
Zdanění superbohatství je z hlediska politické reality mnohem výhodnější a podstatnější pro společenskou soudržnost než hledání „drobných“ ve vládních konsolidačních balíčcích. Je zjevné, že zvýšení daně z nemovitostí, byť na výši, která je stále oproti většině evropských zemí nízká, je mezi velkou částí obyvatelstva velmi nepopulární. Negativní dopady má zvyšování DPH, které nadměrně dopadá na nízkopříjmové skupiny, a o tom, jak naše daň z příjmů znevýhodňuje nízkopříjmové pracující, protože jim neumožňuje využít celou slevu na poplatníka, toho bylo také už napsáno nemálo.
Tyto a další nedostatky daňových systémů je jistě vhodné a potřebné upravovat, ale současná situace, ve které politici pálí politický kapitál na jednotkách miliard, je naprosto neodpovídající závažnosti situace, ve které se nacházíme. A to jak z hlediska nutnosti řešit ochranu klimatu a s ní spojené investice do modernizace naší i evropské ekonomiky, aby dokázala obstát v globální soutěží se Spojenými státy a Čínou, tak s obrovským vnitřním dluhem České republiky.
Nedostatek kapacit škol a školek, dopravní a energetická infrastruktura neodpovídající potřebám dneška a v neposlední řadě obrovsky nedostačující ohodnocení velké části lidí pracujících ve veřejných službách, zejména ve školství, zdravotnictví nebo sociální péči. To všechno jsou tak závažné problémy, že je nedokážeme vyřešit každoročním handlováním o „drobné“ ve státním rozpočtu, ale jen úplně novým pohledem na způsob zdanění.
A co víc, návrh má také ekologickou rovinu. Jedno procento nejbohatších lidí produkuje více emisí CO2 než nejchudší polovina světové populace. Je proto logické, aby se superbohatí na ochraně klimatu a modernizaci ekonomiky podíleli odpovídajícím způsobem.
Bohaté země superbohatství daní
Španělsko není jedinou zemí, která zdaňuje superbohatství. Výraznou historii zdanění bohatství má například Norsko. V současnosti daní čisté bohatství — po odečtení dluhů — sazbou jedno procento na majetek přesahující 1,7 milionu norských korun (asi 3,6 milionů Kč), přičemž vyšší sazba 1,1 procenta platí pro bohatství přesahující 20 milionů norských korun (asi 42 milionů Kč).
Sazba se neplatí z celého majetku, ale jen z majetku nad touto hranicí. Na hodnotu primární nemovitosti, ve které člověk žije, se vztahují speciální úlevy, a tak drtivá většina Norů ze svého primárního bydlení daň neplatí. Důležité také je, že třicet procent vybrané daně jde státu a sedmdesát městu či obci, kde daná osoba žije.
Podobně zavedlo daň z bohatství Španělsko, Lucembursko nebo v omezené podobě, týkající se pouze cenných papírů, Belgie. Mimo Evropskou unii najdeme několik dalších zemí, které daní bohatství, například Argentinu, Kolumbii nebo Švýcarsko, přičemž parametry zavedených daní se napříč zeměmi významně liší.
Studie zelené frakce v Evropském parlamentu se zaměřila také na očekávané výnosy, pokud by byla podobná daň zavedena na úrovni celé Evropské unie. Všechny země EU by podle jejích výsledků vybraly zdaněním superbohatství 213 miliard euro. Pro srovnání, celý roční rozpočet Unie je zhruba 170 miliard eur.
Je vhodné poznamenat, že mnoho movitých lidí ve světě přímo volá po vyšší míře zdanění: Bill Gates či Warren Buffett v minulosti vyjádřili obavu, že nejbohatší jsou daněni málo — a například hnutí Patriotic Millionaires se za vyšší zdanění bohatých zasazuje systematicky.
V České republice se v tomto směru zatím objevují jen opatrné náznaky, které spíše upozorňují na nutnost posílení daňové progrese nebo zvýšení daňových příjmů z kapitálu na úkor práce, než že by přímo volaly po zdanění superbohatství. Je na čase to změnit.
Co vy, souhlasíte s takovou daní? Pokud ano, podepište petici na https://volby.zeleni.cz/superbohatstvi
Autor článku je spolupředseda Strany zelených. Můžete mu napsat na michal.berg@zeleni.cz
