Článek
Bohužel jsme si museli vyslechnout desítky minut bezobsažných slov, které navíc zatížila spousta ideologického balastu. Je potřeba říct, že vedle rozhazovačné politiky Babiše se na nedobré situaci rozpočtu podílela i ODS zrušením superhrubé mzdy, jeho zamlčování je pověstným slonem v místnosti. Ale ke konkrétním návrhům:
Na začátek to dobré: je pozitivní, že se vládní strany dokázaly shodnout i na věcech, které jsou ve vyspělé Evropě normální, ale před volbami je mnozí považovali ideologicky za nepřijatelné, jako například zvýšení daně z nemovitosti. Pozitivní je i snížení DPH na potraviny nebo fakt, že se nenaplnila nejhorší očekávání ohledně zařazení věcí jako teplo nebo vodné do vyšší sazby DPH.
Kladně je možné hodnotit i zvýšení daně z příjmů právnických osob, což vláda před volbami také odmítala, byť tam je důležitější daňový základ a jeho složení. Dobrá je myšlenka konečně začít pravidelně valorizovat některé typy daní, které jsou dnes stanoveny konkrétní částkou. Věřím, že pak budeme stejně rychle valorizovat i věci jako rodičovský příspěvek.
Přes mnohá zaklínání se expertním přístupem nedošlo na ta hlavní doporučení NERVu, tedy zvýšení daní fyzických osob, aby se alespoň částečně nahradil výpadek po zrušení superhrubé mzdy. Drobné snížení pásma pro progresi ze čtyřnásobku na trojnásobek bude mít zanedbatelný přínos, a není jasné, zda jej bude doprovázet změna ve zastropování sociálních odvodů.
Pokud ne, tak by došlo k selektivnímu zvýšení daní pro malou část zaměstnanců s vyššími, ale ne nejvyššími příjmy, kterou to bude hnát opět do švarc systému. Nijak zásadně se nepohlo ani s osvobozením zdanění příjmů z kapitálu, které v Evropě není v takovém rozsahu obvyklé.
Vláda se v oblasti OSVČ vydala správným směrem, kdy je potřeba snižovat rozdíly mezi odvody zaměstnanců a OSVČ, nicméně vzala to za špatný konec - nijak se nesáhlo na výhodné paušály pro vysokovydělávající pracovníky v IT a podobných profesích nebo vysoké výdajové paušály, a zvýšilo se tedy sociální pojištění zejména pro nízkopříjmové OSVČ.
Bohužel nedošlo k jiným koncepčním změnám: vláda třeba chce rušit školkovné, logiku to má, nicméně v situaci, kdy je školek reálně málo, je benefit pro ty s vyššími příjmy částečně kryjící náklady na školky obecným dobrem, protože celkově zvyšuje kapacitu.
Naopak žádný návrh na pomoc obcím, aby konečně začaly řešit nedostatečnou kapacitu školek, předložen nebyl. Vhodnější by bylo slevu na dani spojenou se školkovným převést do formy bonusu, protože pak by pomohla i středně a nízkopříjmovým domácnostem.
Podobné je to se zrušením slevy na dani z příjmů za studenta - argumentuje se „studenti, kteří vydělávají málo, na ní nic nezískávají“. V tom je ten problém: pokud bychom slevu na dani dokázali převést do bonusu, byla by to vítaná věc, podobně jako u ostatních slev na dani. Takový přístup snižuje zátěž nízkopříjmových, tu naopak zvýší plán na zavedení nemocenského pojištění. Toho se sleva na dani týkat nebude a poměrově tak zatíží více ty méně vydělávající.
Obecně je soupis návrhů málo ambiciózní vzhledem k výši schodků, a pokud se máme bavit o více než 50 miliardách úspor na dotacích, tak se dá očekávat, že se ve sněmovně bude o každou z nich urputně lobbovat od těch, kterých by se měly týkat. Jejich seznam ale zatím nebyl zveřejněn. Jak jsme ale viděli u návrhů na zdanění vína, dá se čekat cokoli.
Snad ale toto reformní nadšení pro škrtání dotací přinese alespoň konec nesmyslů typu dotace kampaně „žeru maso“. Pokud přežijí tyto kampaně, celé by to bylo zbytečné.
