Článek
Nebo možná prostřednictvím téhle kauzy poukázat na obecnější problém naší veřejné správy, kterým je slabá schopnost projednávat nejrůznější záměry s lidmi, kterých se týkají.
Místo před školou v Horním Lidči znám, byly tam ovocné stromy, několik dřevěných herních prvků a lavičky. Dokážu pochopit, že někomu na tom místě záleží a určitě to bylo super místo pro zevlování dětí po školním vyučování. Při snaze hledat místo pro domov seniorů asi nikoho nenapadlo, že jeho zmizení prostě bude pro některé lidi takový problém.
Stejně tak si myslím, že se ze strany vedení obce podcenila ochota vysvětlovat, co znamená soužití s domovem seniorů pro bezprostřední okolí. Pan Žárský, velmi schopný ředitel vsetínské Diakonie, která měla domov provozovat, by jistě byl ochoten pozvat Hornolidečany na exkurzi k domovům na Vsetíně a ukázat, jak to nejen že nepředstavuje žádné negativní vlivy, ale dokonce to může místu prospět.
Mluvím z vlastní zkušenosti: na zahradě jednoho z nich, vsetínského domova pro seniory Vyhlídka, jsme s malou dcerou strávili nejedno odpoledne, a to nejen proto, že tam měli dvě roztomilé ovečky. Interakce s klienty nebo personálem domova byla vždy milá, což mimo jiné vedlo k tomu, že se moje žena během covidu rozhodla v tomto zařízení dobrovolničit.
Pan starosta Horní Lidče Tkadlec má jistě pravdu v tom, že se o záměru budovat domov informovalo v obecním zpravodaji nebo na jednáních zastupitelstva. Z jeho pohledu to možná byla dostatečná komunikace, ale vývoj událostí ukázal, že ne. Tuto zkušenost vidíme na mnoha místech Česka: ať už záměrně, nebo - jako bezesporu v tomto případě nezáměrně, se projekty s občany neprojednávají dostatečně intenzivně, lidé nemají pocit, že jejich připomínky někdo vyslechne a následuje eskalace situace. Velmi málo se využívá prostředník, který dokáže díky svým zkušenostem tlumit vášně a umí naslouchat lidem zpravidla lépe než průměrný starosta či starostka nebo dokonce developer.
Eskalace v Horní Lidči měla v tomto případě podobu vyvolání referenda. Jeho iniciátoři ve své komunikaci použili jak relevantní připomínky, tak do ní zamíchaly kus populismu a demagogie. Včetně těch nyní už nechvalně známých výroků o tom, že školní děti by se neměly dívat na staré a umírající lidi.
Ano, je to špatně. Ale copak ti lidé takovéto populistické výroky, namířené tu na jednu, tu na jinou skupinu lidí neslyší denně v médiích? Někde se využije trocha toho latentního rasismu, jinde trocha sexismu, tak zde se zase argumentovalo ageismem, tedy stereotypizování a diskriminace jednotlivců či skupiny lidí na základě jejich věku.
Neomlouvám to, jen prostě považuju tyto populistické argumenty proti domovu seniorů za očekávatelné, pokud jsme podobně laděné neférové nebo i lživé výroky, jen zamířené vůči jiným skupinám lidí, mohli slyšet běžně například od předchozího prezidenta, a pokud předchozí komunikace o projektu nefungovala dobře.
Procesně pak pan starosta a celé zastupitelstvo nezvládli situaci ve chvíli, kdy se odpůrcům podařilo sesbírat podpisy na místní referendum. Zastupitelstvo jej nevyhlásilo, to musel udělat až soud. A co víc, obec na výsledek referenda nepočkala a podepsala smlouvu se stavební firmou. Tím pak vznikly další problémy, protože logicky se firma bude domáhat náhrady škody, která ji po zastavení stavby referendem vznikla. Do tak již rozjitřené atmosféry v obci tento nešťastný postup jeho vedení vložil další rozbušku v podobě finanční ztráty.
Horní Lideč má teď po Česku pověst obce, která nenávidí staré lidi. O tom, jak oprávněná tahle pověst je, a jak to ve skutečnosti se vztahem ke starým lidem v Lidči je, je jistě možné dál diskutovat. Pro všechny ostatní, zejména pak obce, kraje nebo i soukromé investory, by pak tato kauza měla být ponaučením a studijním materiálem, jak a proč i všeobecně dobrý a přínosný záměr může skončit velmi špatně.
