Článek
Postava si sedne ke stolu, vytáhne z přihrádky papíry, inkoust, brk a začne psát dopis. Že to vypadá jako klišé z romantických a historických filmů? Ano vypadá. Ale rovněž to může to může být výjev i ze současnosti. Přesně tak, stále existují lidé, kteří v dnešní době internetové komunikují pomocí klasických dopisů a pohlednic. Není to to tím, že by neuměli používat internet, byli techničtí analfabeti, nebo neměli doma elektřinu. Pravda je mnohem prostší, či snad překvapivá. Chtějí si připomenout onu „romantiku“ starých časů, kdy bylo potřeba si sednout ke stolu, přečíst si příchozí dopis, a sepsat na něj odpověď. Onu „romantiku“, kdy se tolik nespěchalo, a nebyly jiné možnosti komunikace. Psaní dopisů má v dnešní době i své nesporné výhody. Člověk trochu zpomalí, naučí se trpělivosti při psaní dopisu až po doručení odpovědi (s tím pomáhá i Česká pošta) a potrénuje rukopis s pravopisem. Napsání klasického dopisu funguje také jako super detox na moderních vymoženostech. Obzvláště v dnešní době. Záleží na délce dopisu a rychlosti psaní pisatele. Jeden takový dopis lze napsat od 30 minut až ke dvěma a půl hodinám. Člověk se při něm musí soustředit na to co všechno chce sdělit, kolik toho napsat, čitelnost písma a aby se neopakoval v tématech.
Starší ročníky si jistě vzpomenou, jak si ve škole v rámci hodin ruského jazyka dopisovali s přidělenými dětmi ze Sovětského svazu. Jaké to bylo dopisovat si s kamarády a kamarádkami z dětských letních táborů. Či se členy rodiny, kteří bydleli ve větších vzdálenostech. Některým to vydrželo krátce, jiným zase několik roků. A nebyly ani výjimky, kteří si s protistranou dopisovali celý život. Až do dnešních dnů.
V dnešní době se již tolik dopisů a pohlednic nepošle. Tento způsob komunikace postupně vytlačila dostupnost pevných linek, poté mobilních telefonů a nakonec rozmach internetu s emailovými schránkami. Stále se však najdou lidé, kteří na tento způsob nezanevřeli. Přesné číslo „tradičních“ dopisovatelů není známo, ale jejich počet se dá odhadnout na několik stovek až několik tisíc. A to jen v České republice. Po světě je takové číslo mnohem vyšší. Už jenom pro to, že je možné si dopisovat v angličtině, či jakémkoliv jiném jazyce s lidmi ze zahraničí. A tím si cizí jazyk nejen osvojit, ale také se v něm zdokonalit. K oblibě zasílání pohlednic a tradičních dopisů přispívá i internetová stránka nazvaná Postcrossing. Díky ní si lidé po celém světě vymění tisíce pohlednic denně. Díky tomu také navazují přátelství a v korespondenci pokračují.
Ač je cena poštovného vyšší, a spousta lidí raději pošle email, pro zastánce „tradičního“ dopisování není tento způsob komunikace tolik osobní. Mezi dopisovateli panuje názor, že ručním napsáním dopisu se druhé straně vyjadřuje úcta. Už jenom kvůli tomu, že věnuje svůj volný čas tomu, aby dopis napsal. I cena poštovného je pro dopisovatele druhořadá, a jsou ochotni utratit finance za poštovní známky, obálky a psací potřeby. A že klasické dopisování stále není mrtvé dokazuje jeden fakt Existuje nepřeberné množství obálek s nejrůznějšími motivy a barevnými variacemi, barevné dopisní sady, tématické poštovní známky a poštovní schránky na každém kroku.
Chcete-li občas utéct od každodenní rutiny či si vyčistit hlavu od nadmíry techniky kolem nás, je jedna jednoduchá věc. Sedněte si ke stolu, popište pohlednici nebo napište dopis, a odešlete komukoliv ze své rodiny nebo přátel. Věřte, že jim uděláte radost tím, když ve své poštovní schránce najdou i něco jiného než reklamní letáky.
Ukážete tím, že klasické dopisy a pohlednice opravdu nejsou mrtvé.
