Článek
Kapitola 1: Nové ráno, nové příležitosti
Ozval se pronikavý zvuk budíku a Frank otevřel oči. Rychle budík zamáčknul, aby neslyšel ten příšerný zvuk, a chvíli přemýšlel co je vlastně za den. Bylo pondělí. Pondělí, velice brzy ráno, a Frank dnes nastupoval do nové práce v přístavu. Před pár týdny přišel o práci, a nové místo pro něj bylo jako dar z nebes. Byla to pozice manipulačního dělníka s možností rozšíření kvalifikace a postupu na lepší pozici. Sice by rád měl ještě nějakou dobu volno a odpočíval, ale zároveň ho štvalo, že nemá žádnou náplň dne. A také našetřených peněz celkem rychle ubývalo, a nové ne a ne přijít. Rád by dělal něco, co ho baví, ale takových prací v inzerci moc nebylo. Buď byly málo placené, nebo byly příliš daleko, než aby se mu vyplatilo dojíždět. Nakonec se mu naskytla ideální práce. Dokonce taková, o které jako malý snil. Nabízená nástupní mzda sice nebyla v takové výši, jakou by si představoval, ale pro začátek by to mohlo stačit. Alespoň bude mít za co kupovat jídlo a platit energie. A po čase se buď naskytne něco lepšího, nebo se mu podaří se vypracovat.
Promnul si oči, protáhl se, a ještě pár minut ležel a koukal do stropu. Naštěstí si budík nastavil tak, aby nemusel ráno tolik pospíchat. Tak jako každé ráno, i dnes čekaly tradiční ranní úkony, ze kterých se časem stala rutina. Vstát z postele, odskočit si, vyčistit si zuby a stvořit něco, co vzdáleně připomínalo snídani. Tyto úkony už měl tak zautomatizované, že by se nedivil, kdyby je prováděl, a ještě při tom spal. A probudil by se až u snídaně. Nejprve se ale musel donutit vstát z postele. Ze své staré proleželé postele byl poslední dobou docela rozlámaný, a tak to šlo hůře.
„Už si vážně musím koupit novou postel. Na tomhle už se nedá spát,“ řekl si pro sebe už asi po padesáté. Nakonec se ale donutil vstát. Už jenom pro to, že potřeboval na záchod. A také, ho čekal nástup v nové práci.
Vstal tedy z postele a vydal se směrem ke koupelně. Jak byl rozespalý, zakopl o boty, které včera nechal tam, kde se zul. Byl tak utahaný, že už se mu je nechtělo uklízet bokem na své obvyklé místo. Vypadlo z něj pár nadávek a sakrů. Ale jinak se tím moc nenechal rozhodit. Nebylo to takhle poprvé. Kopl do bot, a ty odlétly ke zdi od které se odrazily a dopadly na podlahu.
Vešel do koupelny a automaticky cvakl vypínačem. Na záchod chodil přes koupelnu, a tak tady mohl nechat svítit. Udělal, co potřeboval, a došel k umyvadlu, aby si umyl ruce, a následně vyčistil zuby. Jak stál u umyvadla, tak se kouknul do zrcadla. Skoro se až vyděsil, co tam vidí. Na hlavě mu trčely dlouhé přerostlé vlasy a na obličeji několikadenní strniště. Vlasy narychlo učesal hřebenem a namokřil, aby držely tvar. Nebo v to alespoň doufal, že by mohly vydržet. Strniště přejel holícím strojkem. Nebylo to sice nic moc, raději se holil žiletkami, ale pro tuto chvíli to musí stačit. Snažil se uklidnit tím, že strniště je v dnešní době moderní, a dodává chlapům charisma. Jak se holil, tak přemýšlel, že už by se měl nechat ostříhat. Vždy si nechal narůst delší vlasy na zimu, aby nemusel nosit čepici. Ale teď na jaře už mu vlasy vážně přerůstaly. Teď na jaře si je stále častěji odhrnoval z čela.
„No nic, řeknu mámě. Stejně se tam musím stavit“, blesklo mu hlavou. „Oboje odkládám už docela dlouho. Tak alespoň zabiju dvě mouchy jednou ranou.“ Odložil strojek a prohlédl si tváře, jestli na nějaké místo nezapomněl. „Ještě si umeju ksicht,“ řekl si, a opláchnul se.
Utřel se do ručníku a chtěl se vydat do kuchyně. Avšak vlasy, které před chvilkou namočil mezitím uschly a opět mu začaly padat do očí. Namočil je tedy pořádně, a ještě jednou přejel mokrým hřebenem. Chtěl vidět na cestu. O boty by sice už nezakopnul. Ale měl ve zvyku z pohodlnosti všude nechávat otevřené dveře. Tak by nerad do nějakých vrazil. Nakonec v koupelně zhasnul a šel na snídani.
Když přišel do kuchyně, zamířil rovnou k lednici. Chvíli do ní koukal, a přemýšlel, co by si dal. Jak do lednice dával nové věci, nebo bral starší, tak se jiné věci různě posouvaly a přemisťovaly. Stejně tak i malinová marmeláda, na kterou dostal chuť. Tu našel ve spodní poličce vzadu, schovanou za banány. K marmeládě ještě vytáhl máslo, a se třemi houskami, které vzal ze stolu, si vše odnesl na balkon.
Ještě si dovnitř došel pro kafe, které se mu zatím udělalo. Nedovedl si bez něj ráno představit. Právě ranní káva ho ve spojení se snídaní a cigaretou spolehlivě dokázala probrat, a dodat tolik potřebnou energii do nového dne. Přitom ji spousta lidí podceňuje, či úplně vynechává. Stejně jako čaj, který si Frank také pravidelně dopřává.
Uvelebil se v křesílku a pustil se do snídaně. Sezení měl udělané tak, že měl z balkonu nádherný výhled, kterého se nemohl nabažit. Proto zde pobýval vždy, kdy jen mohl.
Před třemi roky se mu naskytla příležitost ke koupi bytu. Ten se nacházel se ve 24. patře prostředního věžáku u dálnice. Ta spojovala sever a jih země, a protínala město tak, že ho dělila na dvě části. Po dálnici projela velká spousta vozidel, a tak lidé bydlící na straně přivrácené k dálnici neměli o hluk, troubení a blikání světel nouzi. Frankův byt se naštěstí nacházel z druhé strany domu. Měl nádherný výhled na historickou část města. Zároveň z města viděla jeho velkou jižní část až na předměstí. Na druhé straně dohlédl až do přístavu, kam připlouvaly nákladní i osobní lodě z celého světa. A odkud také do celého světa odplouvaly. Všechno toto bylo vidět díky tomu, že dům stál na kopci, a byt se nacházel až v nejvyšším patře. Za takový výhled běžně boháči platí nemalé částky ze svého bohatství.
Lodě vídal už z dálky, protože musely plout celým Carnerským zálivem, na který také viděl. Viděl i všechno, co se v něm nacházelo. Severní část ostrova Preluk, který se natahoval k jihu. A kolem něj plující lodě, když připlouvaly ze severu. Pokud lodě připlouvaly z jihu, minuly nejdříve ostrov Karbarus, který vznikl ve už ve starověku, prokopáním malého průplavu mezi ním a ostrovem Preluk. Frank kousek ostrova Karbarus mohl zahlédnout za velice krásného počasí. Poté lodě minuly ostrov Neck, který byl jakoby vklíněný mezi ostrovy a pevninu. Na ten měl Frank také parádní výhled. Nacházel se totiž u pevniny tak blízko, že jako jeden z mála ostrovů měl spojení nejen lodní, ale zároveň i dvěma vysokými obloukovými mosty. Mosty bývaly vidět z velké dálky. Byly sice z betonu, ale protože se mosty pravidelně udržovaly, si zachovávaly svoji světlost.
