Článek
Bylo to první sobotu o letních prázdninách, kdy měla Franciska velice zvláštní a intenzivní sen. Zdálo se jí o schodech v domě, které měly zeď obloženou dřevem, aby se neohmatala. O úplně stejných schodech, které jsou u nich v domě, a které vedou do prvního patra a k ní do pokoje. A za tou zdí, vedle pátého schodu je tajný vstup do kouzelného světa. Ale už nevěděla, co se za tou zdí nachází. Když ve snu průchod otevřela, tak se probudila. Tak jak to bývá. Chvíli na snem přemýšlela. Ale poté si řekla si, že to byl jenom sen. A ty někdy bývají zvláštní. Otočila se na druhý bok a znovu usnula. Těšila se na druhý den. Byla domluvena s dětmi z města, že podniknou dobrodružnou výpravu na druhou stranu ostrova. Nebylo to daleko. Dospělý člověk by vzdálenost pomalou chůzí ušel za hodinu. Pro děti to však byl výlet na celý den. Obzvlášť, když si cestou hrály a objevovaly další zajímavosti.
Ráno, když se Francisca probudila, tak si na zvláštní sen ani nevzpomněla. Měla plnou hlavu očekávaného dobrodružství. Rychle se ustrojila, a seběhla dolů na snídani, kterou už ji maminka připravila. Na stole na talířku byly položeny dva krajíce chleba s fíkovou marmeládou. Tu měla ze všeho nejraději. Franciska si nedovedla představit, že by fíky nikdy neexistovaly. Podle ní by svět byl chudší o jednu skvělou věc. Ve skleničce byla připravena malinová šťáva. Také jedna z jejích oblíbených věcí.
„Tak jak jsi se vyspala?“ zeptala se maminka vřele.
„Docela dobře. Zdál se mi docela pěkný a zajímavý sen“, odpověděla s plnou pusou Fran. „Zdálo se mi o tom, jak se kamarády plavíme na moři na lodi, ze které se stala velryba, která najednou uměla létat“. Na sen o tajemných dveřích na schodišti si ani nevzpomněla.
„To je pěkně bláznivý sen“, odvětila maminka a vesele se usmívala.
„Kde je vlastně táta?“¨, zeptala se Fran, když se rozhlédla po kuchyni, a nikde ho neviděla. Byla zvyklá, že i on ráno snídával. Obzvlášť o víkendech. Opět se zakousla do chleba.
„Jeli s panem Krulem do obchodu. Budou tam kupovat nějaké věci na opravu střechy“, odpověděla a podívala se nahoru. „Víš přece, že nám na půdu už nějakou dobu zatéká.“
„Už si vzpomínám. Vlastně nám to včera připomínal“, odvětil Fran a napila se šťávy.
Jakmile dojedla, uklidila nádobí do dřezu, a chystala se zpět do svého pokoje. Měla tam připravený batoh s věcmi na výlet. Nějaké pití, sušenky a deku. Také provázek, křídy a malý nožík. Prostě všechny důležité věci, které na cestě za dobrodružstvím budete potřebovat. O výletu maminku včas a několikrát předem informovala. I rodiče se mezi sebou domluvili, aby věděli, kde jejich děti budou. A aby o ně nemuseli mít strach. Všichni rodiče souhlasili. Všichni věděli, že se dětem nemůže nic stát. Navíc byly ostrov i město dost malé na to, aby se k dětem dostali rychle.
Vstala od stolu, vyšla z kuchyně a zamířila do patra. Když šla po schodech, zaslechla zvláštní klepání. Znělo to, jako když někdo klepe dřevěnou holí na dveře. Ode dveří to ale nešlo. Slyšela ten zvuk zřetelně, jako by šel ze zdi. Náhle si vzpomněla na onen sen, který se jí v noci zdál. Na chvilku se zastavila, podívala se na zeď a zamyslela se. Pokoušela si vzpomenout, co se ve snu odehrávalo dál. Pomalu začala natahovat ruku, a chystala se do zdi opřít. A vyzkoušet, jestli se něco stane. Najednou se zarazila, a spustila ruku zpět k tělu.
„Blbost“, pomyslela si. „¨Vždyť to byl jenom sen“, pokračovala v myšlenkách. Mávla rukou, otočila se na schodech a pokračovala dál do pokoje. Tam rychle zkontrolovala, jestli má všechno a na nic nezapomněla. Vzala batoh a vyrazila. Seběhla po schodišti, u dveří zavolal ahoj, a zmizela venku.
