Článek
1.
Začalo se rozednívat, a první ranní paprsky dopadly na řadu domů lemující nábřeží. Taktéž na další domy ve městě, které nebyly ve skrytu těch před nimi. Přímořské městečko, kterých jsou ve středomoří tisíce, se pomalu začínalo probouzet do dalšího slunečného dne. Lidé začali chodit do práce, otevíraly se obchody, kavárny a pekařství. Začínal den, který by měl být jako každý jiný.
Městečko Townie se nacházelo v zátoce tvaru písmene U. A všechny budovy, které stály na nábřeží, byly postaveny z původně bílého vápence. Ten ale za mnoho let zešedivěl a zežloutnul vlivem mořského vzduchu prosyceného solí, slunečním svitem a zplodin z výfuků aut a lodí. Jeden dům však mezi ostatními vyčníval. Nejen svými rozměry, když byl o poschodí vyšší než ostatní, a skoro o metr do ulice delší než sousední. Ale především ale svojí barvou. Ta byla stále zvláštně jasná a čistá. I po tolika letech od jeho postavení. Dům byl více než tři století starý, ale stále vypadal, jako by byl postaven teprve včera. A právě díky své barvě, která odrážela tolik světla, byl nepřehlédnutelný a poutal pozornost. Jak žádoucí, tak i tu nežádoucí. Za jasných slunečných dnů odrážel světlo do velké vzdálenosti. Ať byl člověk kdekoliv, vždy dokázal tento dům nalézt a identifikovat. Dokonce i námořníci na lodích, kteří pluli okolo, potvrzovali, že dům je vidět z dálky. Díky němu se na moři přes den mohli orientovat jako podle majáku. Ani nepotřebovali mapu, aby zjistili, ve kterých místech se nachází.
Místní si na zdejší zvláštnost již dávno zvykli. Dá se říct, že se ji svým způsobem zamilovali. Přeci jen, s domem vyrůstali, a denně se kolem něj pohybovali, Hlavně se ale stal skvělým lákadlem na turisty. Ti do oblasti přinášeli nemalé peníze a také pozornost. Mezi turisty se však sem tam objevil i různý vědec nebo konspirátoři z celého věta. Ti přicházeli s nejroztodivnějšími teoriemi a pravdami, proč je dům takový, jaký je. Ale ani jedna se ani trochu nepřiblížila skutečnosti. Každý by chtěl rozlousknout tu záhadu a poodhrnout závoj tajemství. Je to celkem pochopitelné. Zvědavost nás provází již od dětství, kdy jsme se učili chodit a pomalu začínali objevovat okolní svět.
