Článek
Lidé mají sklon pokračovat v aktivitách, do kterých už investovali mnoho času a peněz. Žijí v nefunkčních vztazích, protože už do nich vložili příliš energie. Věnují se studiu oborů, které je nezajímají, protože už zvládli řadu zkoušek. A investují do projektů, jejichž rozpočty se vymkly kontrole, v naději, že se situace obrátí. Tento fenomén nazýváme pastí utopených nákladů – neochotou přiznat ztrátu a začít znovu.
Sen o nadzvukové budoucnosti
Projekt Concorde začal v 60. letech, kdy letectví bylo symbolem národní prestiže. Velká Británie a Francie spojily síly, aby vytvořily nadzvukový dopravní letoun, který by Evropu postavil na roveň americkému technologickému pokroku. Optimismus těchto let vedl k masivním investicím.
Probuzení ze snu
S rostoucími náklady a technickými problémy přišel střet s ekonomickou realitou. Již v polovině 70. let bylo jasné, že výdaje na vývoj se blíží až k desetinásobku původních odhadů (ze zhruba 1,7 miliardy dnešních liber na 14-16 miliard). Oproti tomu, tržní poptávka byla mnohem menší, než se očekávalo. A do toho ropná krize v roce 1973 dramaticky zvýšila náklady na palivo, které Concorde spotřebovával ve velkém množství.
Navzdory tomu se projekt udržoval při životě. Po miliardových investicích se z byznysu stala otázka udržení národní prestiže. Pro britskou a francouzskou vládu by ukončení projektu znamenalo přiznání selhání. A tak se pokračovalo dál, i když bylo jasné, že Concorde nebude nikdy ekonomicky udržitelný.
Concorde v provozu
V roce 1976, když se Concorde dostal do komerčního provozu, se naplno projevily jeho problémy. Vysoké provozní náklady a omezená kapacita znamenaly, že byl dostupný jen pro elitní klientelu. Navíc nadzvukové lety byly nad pevninou omezeny kvůli hlukovým normám, což ještě více snížilo jejich atraktivitu.
Stále rostoucí ceny paliva a zastarávání technologie vedly k dalším ztrátám. Přesto se projekt držel naživu – částečně kvůli politickému tlaku a obavám z veřejné kritiky, pokud by byl ukončen. Není náhodou, že jediní dva významní uživatelé Concordu byly tehdy státem vlastněné aerolinky Air France a British Airways. A tak Concorde létal dalších 27 let, než ho definitivně zastavily rostoucí náklady a nehody.
Concorde při svém posledním letu
Co nás Concorde naučil?
Concorde nás nenaučil létat nadzvukovou rychlostí – letadla, kterými létáme dnes, jsou spíše přímými následovníky strojů, které měl Concorde nahradit. Jeho příběh nám ale připomíná, jak těžké je opouštět projekty, do kterých bylo mnoho investováno.
Je to poučení, které má stále co říct. Slepá důvěra, že se vše obrátí v úspěch, není racionální. Dnes vidíme podobné příběhy ve světě ambiciózních technologických startupů, vojenských programů nebo infrastrukturních projektů. Jaká je cena setrvávání na cestě, která už dávno nemá smysl? Někdy je lepší přiznat si chybu a opustit projekt včas, než ho udržovat při životě jen proto, že už jsme na jeho cestě došli příliš daleko.
Pokud vás zajímá více o příběhu Concordu, doporučuji hodinový dokument BBC „Concorde - A Supersonic Story“.
