Článek
Aerolinky měly vždy punc výjimečnosti – elegantní piloti, usměvavé letušky a příslib dalekých cest. Za touto fasádou se ale skrývá tvrdá realita: provozovat aerolinky je náročný a rizikový byznys. Ve většině případů tak tvrdý, že ani nevrátí vložené investice, natož aby generoval zisk. V prostředí volného trhu jsou i v dobrých časech marže aerolinek nízké, a když udeří recese, teroristický útok nebo pandemie, jako Covid-19, přicházejí obrovské ztráty.
Nedávné problémy jedné z ikon leteckého nebe, americké Southwest Airlines, ukazují, že dlouhodobě ziskově provozovat aerolinky je skoro nadlidský úkol. A představa, že by tento úkol zvládl stát, je naivní. ČSA tuto skutečnost potvrdily sérií manažerských chyb a ztrát, z nichž se nikdy nevzpamatovaly – a to ani po prodeji do soukromých rukou.
Pozůstatek minulosti
Nejslavnější éra ČSA je spojená s dobou před rokem 1989. Nebylo to však díky schopnostem komunistických manažerů. V období studené války byla Evropa ve vzduchu rozdělená a jednotlivé státy si pečlivě střežily, kdo u nich může přistávat. Praha, díky svému relativně nekomplikovanému postavení v rámci komunistického bloku a výhodné geografické poloze, byla ideální i pro linky do nekomunistických destinací.
Letoun Il-12 Československých aerolinií na pařížském letišti Orly (1957)
S liberalizací evropského vzdušného prostoru na přelomu 80. a 90. let přišla pro státní přepravce ztráta výhradního postavení. Soukromá konkurence rychle narůstala a národní aerolinky velkých států začaly dominovat díky své tržní síle.
Dnes jsou národní přepravci v Evropě spíše přežitkem. Mnoho z nich sice stále létá, ale často jsou z velké části v rukou zahraničního kapitálu. Pokud nejsou, trpí v tvrdé konkurenci, jako ukazují mnohonásobné bankroty Alitalia, kterou marně zachraňovaly obrovské, ale neudržitelné půjčky italské vlády.
Budoucnost už je jinde
Co by nám dnes vlastně národní přepravce přinesl? Reálně jen pocit hrdosti. Český trh bez problémů obsluhují jiné aerolinky, a to i na letišti Václava Havla, které sice není evropským centrem; ale tam, kde je poptávka, najdou se i dopravci.
Buďme hrdí na slavnou minulost ČSA, ale netrpme nostalgickou touhou je zachránit za každou cenu. To, co drží aerolinky ve vzduchu, nejsou vzpomínky, ale pasažéři. A pokud se ti, včetně těch českých, rozhodnou létat s konkurencí, pak ČSA na dnešním trhu nemají místo.
