Článek
Ptáte se, co bude dál.
Moje plány do budoucnosti neleží v knihkupectvích, ale tam, kde se bojuje o život.
Když jsem před třiceti dny mačkal tlačítko publikovat u svého prvního textu, měl jsem žaludek stažený úzkostí. Šel jsem s kůží na trh. Ukázal jsem světu svou největší hanbu, své pády, špínu a selhání.
E-maily plné bolesti i naděje
Čekal jsem ledacos. Odsouzení, výsměch, nebo v tom lepším případě absolutní ticho. To, co se stalo potom, mi vyrazilo dech. Za pouhý měsíc moje příběhy zaznamenaly několik stovek tisíc zhlédnutí. Našel jsem si tu stovky sledujících. Moje e-mailová schránka doslova praská ve švech. Píšete mi vy, kteří právě teď prožíváte své vlastní peklo v chlastu nebo na drogách. Píší mi vaše nešťastné mámy, manželky a sestry, které doma bezmocně sledují, jak jim milovaný člověk mizí před očima. A co mě neuvěřitelně zasáhlo – píšou mi i samotné zdravotní sestry z psychiatrií a léčeben.
Ženy, které mají mou obrovskou úctu, protože v té první linii stojí každý den. Když mi zrovna ony napíšou, že jim moje řádky dávají smysl a otvírají jim oči, vhání mi to slzy do očí. Mezi všemi těmi silnými, často bolavými e-maily se neustále opakuje jedna otázka: „Michale, co máš v plánu dál? Jaký je tvůj záměr?“ Chci vám na to odpovědět s tou největší pokorou, jaké jsem schopen.
Nejde mi o to být autorem bestselleru
Ano, pracuji na knize. Chci v ní jít ještě dál, do větší hloubky a popsat všechny své léčby, osobní život i to, jak žiju dnes. Ale pokud si myslíte, že mým největším snem je vidět své jméno na obálce bestselleru v luxusním knihkupectví, pletete se. Moje ego už dostalo od života takové facky, že po slávě a penězích opravdu netoužím.
Zpátky do kruhu židlí, ale v jiné roli
Můj skutečný záměr, moje největší touha a životní sen leží úplně jinde. Chci se vrátit zpátky na místa, ze kterých jsem utekl. Chci chodit do adiktologických ambulancí, do komunit a přímo na uzavřená oddělení psychiatrických léčeben. Chci sedět v tom kruhu židlí, kde jsem ještě nedávno sám brečel a zvracel psychickým vyčerpáním. Ale tentokrát tam nechci sedět jako pacient. Chci tam sedět jako chlap, který to dokázal.
Jako někdo, kdo mluví jejich jazykem, zná každou jejich lež, každou manipulaci, kterou se snaží oklamat doktory i sami sebe. Chci těm klukům a holkám, co tam dnes sedí se zlomenou vůlí, položit ruku na rameno a říct jim: „Podívej se na mě. Ležel jsem v úplně stejné špíně jako ty. Taky jsem si myslel, že už nemůžu. Ale sakra můžu. A ty můžeš taky.“
Nejsem žádný mentor, psycholog s titulem ani spasitel. Jsem jen Michal. Obyčejný chlap, který dostal od své sestry a švagra a taky od lékařů a psychologů druhou šanci a uvědomuje si, jak obrovský dar to je. A tenhle dar nechci sobecky prožít sám pro sebe. Chci ho vracet zpátky těm, kteří už ztrácejí naději.
Pokud dokážu svým příběhem, besedou nebo osobním rozhovorem zachránit byť jen jeden jediný lidský život, jedno jediné manželství nebo vrátit tátovi syna či dceru, pak měl všechen ten hnus, kterým jsem si prošel, nějaký smysl.
Děkuji vám, že mě čtete. Vaše podpora je pro mě obrovským závazkem a vykřičníkem, který mě drží na správné cestě.
Příběh nekončí, budeme bojovat dál.
Michal.
Kontakt pro soukromé zprávy: michal822700@seznam.cz
Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (bezplatná pomoc pro lidi bojující se závislostmi).
Asociace adiktologů ČR: Informace o odborné pomoci a síti adiktologických ambulancí.
Anonymní alkoholici (AA): Svépomocné skupiny v České republice pro ty, kteří chtějí řešit svůj problém s alkoholem.
