Článek
Výše zmíněné tvrzení lze dokázat populární hospodskou zábavou, sázením se o něco. Kdyby lidé mysleli racionálně a ne pod vlivem emocí, nezačali by se o nic vehementně přít a poté sázet o nemalé částky. Minimálně jedna ze soupeřících stran by se musela postupně dopracovat k poznání, že z nedostatku nebo chybně zpracovaných informací je její tvrzení mylné a tudíž bez šance na výhru.
V případě, že se jedná jen o lidovou zábavu, která nepřeroste v závislost, nevidím na tom nic tak špatného. Zážitek ze vzrušení může být cennější než finanční částka, kterou lze oželet. Jde-li ale o záležitosti, ve kterých můžeme ztratit víc než pár drobných nebo trošku chlapáckého uznání, měli bychom k nim přistupovat daleko odpovědněji a s větším rozmyslem. Bohužel ale obvykle nepřistupujeme. Je dobré se hlouběji zamyslet, proč tomu tak je. Důvodů může být vícero.
Výběrové vnímání reality
Málokdo si dokáže připustit, jak mnoho ho v jeho myšlení poznamenala výchova a také prostředí, ve kterém vyrůstal. Jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Narodíte-li se například v silně věřící křesťanské rodině, vždy pro vás v budoucnu budou velmi citlivé všechny otázky týkající se náboženské víry a Boha. Budete-li vyrůstat v rodině plné násilí, nikdy vás nenechají chladným debaty o spravedlnosti či trestech. Na druhou stranu vás ale vůbec nerozčílí pracovní podmínky a životní prostředí v Číně. To, co se vám silně v mládí vryje pod kůži, později už neodpářete, a to, co na vlastní kůži nezažijete a budete znát jen z povrchního vyprávění, vám bude šumafuk. Výběrové vnímání světa – co zaujme jednoho, druhému může být zcela lhostejné, a naopak – je základní vlastností nejen člověka, ale i všeho živého v přírodě. Úhly pohledu na řešení jakéhokoli problému se musí u jedinců vyrůstajících v odlišném prostředí zákonitě lišit.
Myšlenková retuš
Svá tvrzení opíráme o to, co víme. Co nevíme, si někde nastudujeme, co si nejsme schopni nastudovat (a to z jakýchkoli důvodů), si domyslíme. Celý proces (nejen závěrečné „vyretušování“ konečné podoby myšlenky) je dokonale řízen naším (výběrovým) vnímáním reality. Je zajímavé, že takto nefunguje pouze lidská mysl, ale i umělá inteligence.
Obrana myšlenky
Jakmile vyretušovanou myšlenku vypustíme do světa, čekáme (a doufáme), že se uchytí. Že se s ní ztotožní i další lidé, a ti vám ji pomohou nejen šířit dál, ale také bránit před jinými (konkurenčními) myšlenkami, které by ji smetly z našeho povědomí. V této fázi uděláme cokoli, abychom jí umožnili „přežít“. Myšlenka se chová úplně stejně jako virus a my, lidé, jako její hostitelé.
Revoluce požírá vlastní děti
Rozšířený virus vás může zabít, anebo alespoň napáchat pěknou paseku. To samé platí i u myšlenky. Jako názorný příklad mohou posloužit události francouzské revoluce.
Abyste mohli za něco bojovat (případně se názorově přít), potřebujete motiv (Proč), podporu (S kým) a samozřejmě nepřítele (Proti komu). Motivem spuštění francouzské revoluce byl zkostnatělý politický systém, který způsobil ekonomickou stagnaci a s ní spojené katastrofální životní podmínky. Většina Francouzů měla Proč a S kým bojovat. Za viníka byla označena šlechta, takže bylo Proti komu bojovat.
Šlechta byla poražena, politický systém se změnil, nicméně životní podmínky prostých obyvatel nikoli. Začal se hledat další viník, pro všeobecnou srozumitelnost nazývaný „nepřítel revoluce“. Tím se mohl stát kdokoli, třeba i z řad jejích vůdců. A také se tak stalo, heslo „Volnost, rovnost, bratrství“ se postupně změnilo na „Teror, strach a nenávist“.
To ale nebylo v lidské historii vše, na scénu přišlo nacistické Německo, stalinistické Rusko, … Cesta do pekel byla často zpočátku dlážděna dobrými úmysly.
Trošku optimismu na závěr
Máme sklony nedomýšlet věci a podceňovat (jak konstruktivní, tak destruktivní) sílu myšlenky. Musíme se naučit i ve vyhrocených situacích jednat s chladnou hlavou, nemít strach nejen sdělit svůj názor, ale také ho pod tíhou argumentů, nikoli psychického a fyzického nátlaku, změnit. A co bude nejtěžší, respektovat svého názorového protivníka. Abychom nemuseli později válčit, musíme nejdříve pochopit Sebe, pak Nás a nakonec i Je. Klíčem k řešení problémů by se měl stát „triumvirát Já-My-Oni“. Zpočátku není nikdo z nás tak špatný, kreatury z nás vychová až bezmyšlenkovitý, mocí a lhostejností prosycený vír historických událostí.
Zdroje:
1. Richard Dawkins: Sobecký gen. Mladá fronta, 1998.
2. Susan Blackmore: Teorie memů. Kultura a její evoluce. Portál, 2001.
3. František Koukolík: Mocenská posedlost. Karolinum, 2010.
4. Timothy Snyder: Černá zem: Holokaust – historie a varování. Paseka, 2015.
5. Hitlerův kruh zla (10-dílný dokument) https://www.csfd.cz/film/597989-hitleruv-kruh-zla/prehled/
6. Revoluce! (2-dílný dokument) https://www.csfd.cz/film/1226940-velka-francouzska-revoluce/prehled/
