Článek
Zamyšlení čtvrté: Je fyzický trest a týrání jedno a totéž?
Kdykoli jsem ve své speciálně pedagogické praxi narazil na problém zneužití fyzické síly ve výchově, zjistil jsem, že nikdy nešlo o fyzický trest, nýbrž o fyzické týrání. Někdo z vás se jistě podiví, jaký je mezi tím rozdíl, já si dovolím tvrdit, že obrovský.
Týrání nemá za cíl řešit problém trýzněného, nýbrž ukájet choutky, nálady či pudy trýznitele. Případné problémové chování týrané osoby (ať již skutečné nebo trýznitelem smyšlené) slouží pouze jako záminka k použití násilí. Neslouží tedy ke korekci chování, ale vybití agrese. I v případě skutečného přestupku proti normám chování ze strany trýzněné osoby je míra použitého násilí závislá nikoli na míře provinění, ale na psychickém stavu trýznitele. Týraná osoba má velmi malou šanci svým chováním použití násilí předcházet. Tento typ agrese (ať se již jedná např. o šikanu nebo domácí násilí) je zavrženíhodný, na druhou stranu však jen těžce právně postihnutelný a navíc velmi dobře slouží jako záminka proti legitimitě jakékoli formy fyzického násilí ve výchovném procesu.
Trestání na rozdíl od týrání má za cíl korekci chování trestaného. Trestaný, za předpokladu jeho seznámení s normami chování, má možnost svým chováním použití násilí ze strany trestajícího předejít. Takže jestliže padne trest, musí být všemi zúčastněnými jasně zodpověditelná otázka „Za co?“
Zamyšlení páté: Máme na své dítě výchovný vliv pouze my?
Ne vždy si ve spojitosti s výchovou uvědomujeme, že jsme sociálně žijící tvorové. Tudíž nelze ignorovat, že do naší výchovy nám bude vždy zasahovat sociální okolí – vrstevníci našich dětí, jejich rodiče i všichni ostatní lidé, které v každodenním životě potkáváme.
Každé narozené dítě ihned od počátku přitahuje lidskou pozornost. Nejenom svých rodičů, ale každého jedince, který s ním přijde do styku. A platí to i naopak, dítě je přitahováno jakýmkoli podnětem a snaží se na něj reagovat. Proces učení se rozeběhne nevídaným tempem, které si málokdo z nás dokáže představit. Přesto se však mozek musí naučit podněty třídit a vybírat. Důvod je prostý, přicházejících informací je nepřestavitelně mnoho a ne všechny jsou pro nás důležité. V tomto selektivním vnímání světa u všech živočichů odvedla evoluce brilantní práci. Jen ještě nestihla domyslet, jak u nás, u lidí, tuto schopnost každého rozvíjejícího jedince využít ve výchovném procesu.
Co mám přesně na mysli? Stále se snažíme tok informací k dítěti všelijak upravovat, až cenzurovat, a navíc si myslíme, že naše dítě bude zpracovávat informace jen od nás, nikoli od okolního, v naší mysli zkaženého světa. Jestliže si ihned od začátku nezačneme uvědomovat naši biologickou podstatu, může se nám snadno stát, že naše výchovné působení přestane naše ratolest vnímat a začne ji vychovávat někdo jiný, kdo jí dokáže zajistit přísun relevantních informací potřebných pro její rozvoj.
Moudrý rodič záhy pochopí, že i když si všechny tyto skutečnosti uvědomí, nikdy nebude schopen nahradit výchovný vliv vrstevníků svého dítěte a nikdy své dítě nebude schopen uchránit před všemi nástrahami okolí. Je velmi důležité, aby se dítě co možná nejdřív začalo zejména v sociální oblasti tzv. otužovat. V rámci výchovy je nezbytný necenzurovaný styk s vrstevníky. Nechme děti si samy hrát a jen občas je zkontrolujme! Jestli někdo z vás má strach, že tímto způsobem ztratí veškerý výchovný vliv, mám pro něj uklidňující informaci. U malých dětí vy vybíráte, s kým si bude hrát! A nepropásněte toto období, protože u těch větších toto pravidlo už asi platit nebude.
Věřím, že stále někteří z vás mají z tohoto liberálního přístupu strach a jisté obavy. Pokusím se vás uklidnit další biologickou skutečností – máme tendenci vyhledávat životní prostředí, které známe a snadno se v něm orientujeme. Říkáme mu náš domov, náš kraj, naše vlast. S těmito pojmy není svázáno pouze místo pobytu, ale i naše normy chování, hodnoty, přátelé a životní cíle. Tudíž nejen my, ale i naše děti si vybírají kamarády na základě společných zájmů, postojů a hodnot. Když navštěvujeme své přátele společně se svými dětmi, podvědomě slaďujeme své výchovné postupy a všichni naši potomci přejímají společné normy chování. Cítí se v nich bezpečně a jaksi mimoděk začnou vyhledávat jedince s podobnými rysy i mimo okruh rodiny a rodinných přátel. Jestliže si naše dítě ze své svobodné vůle začne cíleně hledat z našeho pohledu problémové kamarády, je to znak toho, že s naší výchovou není něco v pořádku.
Bohužel se nikdy nestřetáváme pouze s lidmi, které si sami vybereme. Různí rodiče s různými dětmi se potkávají na dětských hřištích a v restauracích, po mateřské dovolené začneme chodit do práce a své dítko musíme svěřit mateřské škole, a i když nezačneme pracovat, musí dítě nastoupit povinnou školní docházku v základní škole. Ať se nám to líbí nebo ne, je naše ratolest konfrontována s odlišnými výchovnými styly.
Jsem přesvědčen, že i zde nemusíme mít strach, jestliže do té doby výchovně neselžeme a vybereme školu, o které jsme přesvědčeni, že bude děti vychovávat v souladu s vlastními společenskými hodnotami. Kde většina ostatních děti je vychovávána podobnými rodiči jako jsme my sami a hlavně, kde učí učitelé, se kterými si budeme rozumět a budeme je schopni a ochotni respektovat. Protože, jestli je nebudeme respektovat my, těžko to potom můžeme chtít po našich dětech. Důležité je si uvědomit, že jen stěží předěláme své životní prostředí, ale máme velké možnosti si ho vybrat. Nejen pro sebe, ale i pro naše děti.
