Článek
V březnu tohoto roku přijal maďarský parlament zákon, který zakazuje tzv. Pride akce, neboli průvody hrdosti, a umožňuje sledování jejich účastníků pomocí technologie rozpoznávání obličejů. Jedná se o další krok v dlouhé řadě legislativních omezení, která v Maďarsku systematicky potlačují práva LGBT+ lidí – zejména těch nejmladších.
Jako výzkumník, který se dlouhodobě věnuje společenskému postavení sexuálně a genderově rozmanitých (LGBT+) lidí, dobře vím, jaké dopady má diskriminace a stigmatizace na duševní zdraví. Ve vědě se tomuto souhrnu stresorů, které působí na marginalizované skupiny, říká menšinový stres. Jeho účinky – včetně vyloučení, oslabení sociálních vazeb, strachu z odmítnutí, pociťované nutnosti skrývat svou identitu – jsou dobře popsány ve vztahu k depresím, úzkostem a suicidalitě. Bývají obzvlášť silné právě v období dospívání.
Český výzkum, který jsem v nedávné době publikoval v odborném časopise Psychiatrie pro praxi, ukazuje, že si mladí lidé začínají uvědomovat svou neheterosexuální orientaci v průměru kolem 13. roku. Trvá ale zhruba další dva roky vnitřního vyrovnávání se s touto informací, kdy ji poprvé kolem 15. roku asociují s nějakou LGBT+ identitou, a další dva roky (tedy kolem 17. roku života), než se svěří první blízké osobě – tou je zpravidla kamarád nebo kamarádka, nikoliv rodiče. Proces coming outu tak obvykle trvá čtyči roky a odehrává se mezi 13. a 17. rokem věku. Výzkum vycházel z robustního souboru 1 778 neheterosexuálních osob (ve věku 15 až 71 let).
Na základě těchto výsledků je myslím zcela evidentní, že odpírání informací o LGBT+ tématech, tedy včetně informací o comingoutu a způsobech, jak se lze vyrovnat se stigmatizací, kde hledat podporu a na které organizace se obrátit v případě potíží jde zcela proti logice veškerého vědění, které v této oblasti máme k dispozici.
Namísto toho, aby společnost dospívajícím v tomto klíčovém období zranitelnosti poskytla podporu, uznání a akceptaci LGBT+ lidem, maďarský právní řád uplatňuje zákony, které jakoukoli zmínku o LGBT+ tématech před osobami mladšími 18 let zakazují. Školy, knihovny i média jsou tak donuceny mlčet – a spolu s nimi mlčí i dospělí, kteří by jinak mohli být pro mladé lidi oporou. Je nepochybné, že inspirací pro tyto zákony v Maďarsku byl zákon ruské provenience z roku 2013, který byl protlačen údajně jako „ochrana dětí“. V Rusku ale již od roku 2022 není možné o těchto tématech publikovat vůbec.
Ticho ale není neutrální. Ticho stigmatizuje. Vede k tomu, že si LGBT+ dospívající připadají sami, nenormální, nechtění. Mohou je tak snadněji sžírat myšlenky, že s nimi není něco v pořádku a celkově propadat snáze beznaději jako důsledku menšinového stresu. O to důležitější je proto veřejná viditelnost. A pride události, jako je Budapest Pride, pak nejsou jen nějakou (a mnohými nepochopenou) oslavou diverzity, ale jsou zejména důležitým nástrojem boje proti cenzuře, studu a strachu. Umožňují lidem vidět, že nejsou sami. Že mají právo být kým jsou, prožívat místo studu pocity vzájemného porozumění, solidarity.
LGBTQ+ lidé v Maďarsku dnes potřebují naši podporu. Potřebují, abychom je podpořili. Nesmíme dovolit, aby lidé byli v demokratických společnostech umlčováni.
V pátek 28. března 2025 proběhne v Praze před maďarskou ambasádou shromáždění, při kterém vyjádříme svou podporu.
