Článek
„Musím s vámi mluvit soukromě. Je to velmi důležité.“ Georgij Okolovič uvedl cizince dovnitř a nabídl mu šálek čaje, ten ho rázně odmítl. O chvíli později cizinec přešel z němčiny do ruštiny: „Jsem kapitán Chochlov z ministerstva vnitra a dostal jsem rozkaz vás zabít.“
Umělec, intelektuál a tajný agent
Nikolaj Jevgenijevič Chochlov se narodil v roce 1922 do světa, který se teprve vzpamatovával z krvavé občanské války a přerodu Ruska v Sovětský svaz. Od mládí projevoval mimorádné umělecké i intelektuální nadání, fascinovalo ho divadlo, hudba a psychologie. Osud však pro mladého muže v zemi ovládané Josifem Stalinem přichystal zcela jinou dráhu.
Když v roce 1941 nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, Chochlov nastoupil k tajným službám. Nebyl obyčejným pěšákem na frontě, stala se z něj součást obávané NKVD.
Jako diverzant působil v německém týlu. Jeho nejslavnější válečnou akcí se stal podíl na atentátu na generálního komisaře okupovaného Běloruska Wilhelma Kubeho v roce 1943. Chochlov dokázal, že má chladnou hlavu, mimořádný talent pro konspiraci a je věrný vlasti.
Po skončení druhé světové války Sovětský svaz nezavrhl své válečné metody, pouze změnil cíle. Chochlov byl přeřazen do elitních, přísně tajných oddělení MVD (později KGB), která se specializovala na tzv. „mokryje děla“ – mokré záležitosti, jak se v hantýrce sovětských tajných služeb přezdívalo atentátům a likvidaci politických odpůrců v zahraničí.
Chochlov byl systematicky cvičen jako elitní zabiják. Učil se cizí jazyky, zdokonaloval se v bojových uměních a prošel střeleckým výcvikem s nejnovějšími zbraněmi. Pro moskevské vedení byl ideální: inteligentní, chladnokrevný a oddaný. Málokdo tušil, že pod povrchem doutná těžká morální krize.
Cigarety se smrtícím účinkem
Na počátku roku 1954 dostal Nikolaj Chochlov úkol, který měl být vrcholem jeho dosavadní kariéry. Vedení MVD se rozhodlo zlikvidovat Georgije Okoloviče, klíčového představitele exilové organizace Národní svaz ruských solidaristů, která sídlila v západním Německu a aktivně bojovala proti komunistickému režimu. Pro Kreml byl Okolovič nepřítelem číslo jedna.
K provedení tohoto úkolu byl Chochlov vybaven arzenálem, který jako by vypadl ze špionážního románu. Pocházel ze speciálních laboratoří sovětské tajné služby. Moskva mu předala technické unikum: miniaturní pistole skryté uvnitř běžných krabiček na cigarety.
Při stisknutí tlačítka zbraň vystřelila malý projektil. Tyto náboje však nebyly určeny k tomu, aby oběť usmrtily mechanickým poškozením orgánů. Měly v sobě vyvrtané malé dutiny naplněné kyanidem draselným. I v případě, že by střela zasáhla pouze ruku či nohu, smrtící jed by se během několika sekund dostal do krevního oběhu a způsobil by zástavu srdce.
Sovětští konstruktéři chtěli vytvořit zbraň, která nezanechá jasné stopy po vraždě, oběť měla v očích patologů zemřít na náhlé selhání srdce. Chochlov stanul v čele trojčlenné skupiny, která odcestovala do západního Německa s jediným pokynem: vyhledat Okoloviče a zlikvidovat ho.
Nikolaj Chochlov s fotografiemi manželky a syna
Hlas svědomí a moskevské ultimátum
Ačkoli byl Chochlov špičkově vycvičeným profesionálem, jeho vnitřní svět se začal rozpadat již měsíce před odjezdem do Německa. Zásadní roli v tom sehrála jeho manželka Janina. Byla to hluboce věřící a morálně pevná žena, která se odmítala smířit s tím, čím se její manžel živí.
Když se dozvěděla o chystané misi ve Frankfurtu nad Mohanem, postavila Chochlova před hotovou věc. Pokud se stane vrahem, jejich manželství končí. Pro Chochlova to znamenalo pohromu. Miloval svou ženu i jejich malého syna a věděl, že její slova nejsou planou hrozbou.
Ocitl se v pasti. Pokud by odmítl rozkaz, čelil by popravčí četě nebo letům v Gulagu. Pokud by rozkaz vykonal, zničil by svou rodinu a vlastní duši. Rozhodl se proto pro riskantní hru: odcestuje do Německa, ale rozkaz nesplní.
Věděl však, že pouhé neprovedení úkolu ho nezachrání. KGB by poslala jiného zabijáka a jeho rodinu v Moskvě by postihl tvrdý trest. Chochlov se proto odhodlal k činu, který v historii tajných služeb neměl obdoby.
Zaklepání na dveře
Dne 18. února 1954 stál před dveřmi bytu Georgije Okoloviče ve Frankfurtu nad Mohanem. V kapse měl připravenou krabičku cigaret se smrtícím kyanidem.. Místo toho, aby vytáhl zbraň a počkal, až se dveře otevřou, udělal něco nemyslitelného. Prozradil se.
Okolovič, zvyklý na neustálé nebezpečí a provokace ze strany sovětských agentů, zprvu ztuhl. Rychle však pochopil, že muž před ním nemluví do větru. Chochlov mu detailně popsal plán atentátu, ukázal mu zbraně a vysvětlil, v jaké bezvýchodné situaci se nachází.
Okolovič okamžitě zprostředkoval kontakt s americkou tajnou službou CIA. Pro Američany byl Chochlovův příběh zpočátku těžko uvěřitelný. Agent KGB, který sám přijde za svou obětí a vydá se do rukou nepřítele? Výslechy trvaly celé týdny. Chochlov pak oficiálně požádal o politický azyl.
Tisková konference v Bonnu
Dne 22. dubna 1954 uspořádala americká administrativa v západoněmeckém Bonnu mimořádnou tiskovou konferenci. Před stovky novinářů z celého světa předstoupil mladý, elegantně oděný muž, Nikolaj Chochlov.
To, co následovalo, byla nejsledovanější mediální událost té doby. Chochlov před objektivy kamer rozebral cigaretové krabičky a ukazoval ohromeným novinářům miniaturní hlavně a elektrické obvody. Detailně popsal, jak sovětský stát plánuje a provádí vraždy svých odpůrců na území suverénních států. Byl to veřejný debakl pro Sovětský svaz, který do té doby jakékoli obvinění ze státního terorismu rozhodně odmítal.
Zpráva o kapitánovi KGB, který přešel na druhou stranu a ukázal celému světu tajné zbraně kremelských laboratoří, zaplnila přední stránky světových deníků. Nikita Chruščov a vedení MVD zuřili. Chochlov se přes noc stal nejnenáviděnějším zrádcem uvnitř Sovětského svazu a úřady okamžitě zahájily operaci na jeho zdiskreditování a zničení.
Pomsta za hranicí lidskosti
Pomsta na sebe nenechala dlouho čekat a dopadla na ty nejzranitelnější. Hned po slavné tiskové konferenci byla v Moskvě zatčena Chochlovova manželka Janina. Sovětská justice ji obvinila ze zrady vlasti a napomáhání přeběhlíkovi.
Přestože o plánovaném přeběhnutí svého muže neměla přímé důkazy, byla odsouzena k pěti letům vyhnanství v odlehlých oblastech Sovětského svazu. Jejich malý syn byl rodině odebrán.
Chochlov na Západě trpěl obrovskými výčitkami svědomí. Veřejně apeloval na světové lídry, pořádal tiskové konference a psal dopisy sovětským představitelům, ve kterých žádal, aby byla jeho manželka propuštěna a mohla za ním odcestovat. Nabízel dokonce, že se vrátí a postaví před soud, pokud bude jeho rodina ušetřena. Moskva však tyto výzvy ignorovala.
KGB však uvěznění rodiny nestačilo. Zrádce musel zemřít, aby sloužil jako výstraha pro všechny ostatní operativce, kteří by snad pomýšleli na dezerci. Rozkaz k likvidaci Nikolaje Chochlova byl vydán na nejvyšších místech.
Jed v kávě
V září 1957 se Nikolaj Chochlov účastnil protikomunistické konference ve Frankfurtu nad Mohanem. Během jedné z přestávek si dal kávu v bufetu. Netušil, že v těsné blízkosti se pohybuje agent KGB, kterému se podařilo do jeho šálku vsypat mikroskopickou dávku jedu.
O několik hodin později se Chochlovovi udělalo nevolno a během několika dnů se jeho stav dramaticky zhoršil. Na těle se mu vytvořily tmavé skvrny, začaly mu vypadávat vlasy, kůže praskala a vnitřní orgány postupně selhávaly. Němečtí lékaři byli v úzkých příznaky neodpovídaly žádnému známému onemocnění ani běžným jedům.
Teprve po převozu do americké vojenské nemocnice ve Frankfurtu a zásahu špičkových toxikologů z USA byla stanovena diagnóza: Chochlov byl otráven radioaktivně ozářeným thalliem (a podle některých pozdějších výzkumů i směsí polonia). Byl to v historii vůbec první zdokumentovaný případ, kdy KGB použila k likvidaci přeběhlíka radioaktivní jedy.
Chochlov prošel peklem. Měsíce byl na hraně života a smrti, lékaři mu museli kompletně vyměnit krevní plazmu a podávat vysoké dávky protijedů. Díky své mimorádné fyzické kondici a špičkové péči amerických vojenských lékařů jako zázrakem přežil. Jeho tvář a tělo však nesly trvalé následky brutální otravy až do konce života.
Profesor psychologie
Poté, co utekl hrobníkovi z lopaty, odjel Chochlov do Spojených států, kde se rozhodl radikálně změnit svůj život a definitivně uzavřít kapitolu špionáže.
Přihlásil se ke studiu na prestižní Duke University, kde získal doktorát z psychologie. Následně nastoupil jako profesor psychologie na California State University v San Bernardinu, kde přednášel desítky let. Fascinovaly ho neprozkoumané možnosti lidské mysli – věnoval se výzkumu parapsychologie, mimosmyslového vnímání a hlubinné psychologii.
Jeho studenti ho měli rádi pro jeho erudici, vlídnost a neobvyklé životní zkušenosti, ale o své temné minulosti agenta KGB mluvil jen zřídka.
Po rozpadu Sovětského svazu se dočkal částečné satisfakce. V roce 1992 podepsal rusky prezident Boris Jelcin výnos, kterým Nikolaje Chochlova v plném rozsahu omilostnil a zrušil všechny rozsudky, které nad ním vynesl sovětský režim. Chochlov se mohl po téměř čtyřiceti letech podívat do své rodné vlasti.
Nikolaj Jevgenjevič Chochlov zemřel v září 2007 v Kalifornii ve věku 85 let na selhání srdce.
Zdroje:
https://time.com/archive/6825934/foreign-news-the-whistler/?hl=cs-CZ
https://en.wikipedia.org/wiki/Nikolai_Khokhlov?hl=cs-CZ
https://storiesfromwar.medium.com/smoking-kills-the-soviet-cigarette-case-gun-c9e4230d93a9
https://www.euro.cz/clanky/takovi-normalni-sovetsti-zabijaci-1399422/?hl=cs-CZ
