Článek
Smrt nad jámou
Letní odpoledne na okupované Ukrajině. Horký vzduch se mísí s pachem střelného prachu a smrti. Na okraji jámy, naplněné těly těch, kteří padli jen několik minut před ním, klečí muž v tmavém saku. Nekřičí, neprosí o milost. Jeho hlava je vzpřímená a oči jakoby směřovaly směrem k popravčímu.
Za jeho zády stojí muži v uniformách. Jeden z nich mu chladnokrevně míří pistolí na hlavu. V pozadí přihlížejí desítky dalších vojáků – někteří zvědavě, jiní zcela nenetečně, jako by sledovali běžný výjev z pracovního dne.
Okolnosti vzniku fotografie jsou stejně kruté jako výjev, který zachycuje. Jen několik týdnů před jejím pořízením, 22. června 1941, zahájilo nacistické Německo operaci Barbarossa – největší vojenské tažení v novodobých dějinách. Za rychle postupujícími jednotkami Wehrmachtu však nekráčeli pouze vojáci. V jejich stopách se pohybovaly i speciální jednotky Einsatzgruppen, jejichž úkolem nebylo dobývat nová území, ale šířit teror. Systematicky vyhledávaly a vraždily politické komisaře, představitele sovětské moci, partyzány a především židovské obyvatelstvo.
V jejich hledáčku se ocitlo i ukrajinské město Berdyčiv. Ještě před válkou patřilo k nejvýznamnějším centrům židovského života na Ukrajině. Židovská komunita zde po staletí utvářela podobu města a Berdyčiv byl považován za významné centrum chasidského judaismu ve východní Evropě. Německá okupace však jeho dlouhou historii během několika málo týdnů brutálně zlikvidovala.
V Berdyčivě se naplno rozběhla bestiální kapitola nacistické genocidy, historiky označovaná jako „holokaust kulkami“. Dříve, než vznikly vyhlazovací tábory s plynovými komorami, byly desetitisíce mužů, žen i dětí odváděny na okraje měst k předem vykopaným jámám nebo k roklím, kde byli tito lidé hromadně postříleni. Berdyčiv se stal jednou z prvních obětí této vyhlazovací metody, která si na okupovaných územích Sovětského svazu vyžádala statisíce životů.
Toto nacistické zvěrstvo se ve skutečnosti událo u Berdyčiva
Ztracená paměť
Klíčovou roli v jeho objevení sehrál Al (Ed) Moss, přeživší holokaustu, který fotografii získal v roce 1945 v Mnichově od amerického vojáka. Ten ji našel v albu jednoho z dopadených příslušníků německých sil.
Snímek byl vlepen v osobním deníku rakouského kapitána ženijní jednotky Wehrmachtu Waltera Materny. Právě tento deník poskytl informace, které po desetiletí chyběly.
Na zadní straně fotografie se dochoval původní dobový popisek: „Konec července 1941. Poprava Židů příslušníky SS v pevnosti Berdyčiv.“ Původní fotografie navíc odhalila další vojáky stojící po stranách i architektonické prvky pevnosti v pozadí. Tyto detaily umožnily investigativní skupině provést přesnou geolokaci místa a potvrdit, že fotografie vznikla v citadele ukrajinského Berdyčiva.
Maternův deník přinesl také další důležité informace. Podle jeho zápisků bylo 28. července 1941 v pevnosti zastřeleno přibližně sedmdesát Židů. Šlo však jen o pokračování masových vražd – během předchozích dvou dnů zde nacisté zavraždili dalších přibližně 180 a 300 lidí.
Stejně pozoruhodný byl i příběh identifikace muže s pistolí, který stojí nad obětí. Historikům se podařilo určit jeho totožnost díky kombinaci náhody, rodinné paměti a umělé inteligence.
Vrahem byl Jakobus Onnen, narozený v roce 1906 v malé obci Tichelwarf ve Východním Frísku jako syn řídícího učitele. Na univerzitě v Göttingenu studoval jazyky a tělesnou výchovu, kde podle historiků propadl sílící nacistické ideologii. Do NSDAP vstoupil už v roce 1931 a o dva roky později se stal členem jednotek SS. Působil jako instruktor u strážních jednotek koncentračního tábora Dachau a později vyučoval na koloniální škole ve Witzenhausenu.
K jeho odhalení vedla nečekaná reakce veřejnosti. Po zveřejnění prvních výsledků výzkumu kontaktoval Jürgena Matthäuse penzionovaný německý učitel, který uvedl, že muž na fotografii je s největší pravděpodobností strýc jeho manželky. Výsledky výzkumu Jürgena Matthäuse byly zveřejněny na podzim 2025.
Příbuzní následně poskytli rodinné fotografie, které odborníci z Bellingcatu porovnali s tváří zachycenou na válečném snímku pomocí systému pro rozpoznávání obličejů. Analýza ukázala shodu přesahující 99 procent, čímž byla Onnenova identita prakticky potvrzena.
Spravedlnosti však nikdy nečelil. Jakobus Onnen padl v srpnu 1943 během bojů u Korostenu na Ukrajině. V rodném Německu byl po desetiletí připomínán na památníku jako padlý válečný hrdina, zatímco část rodinné korespondence, včetně dopisů jeho sestře, byla později zničena.
Přesto jeden důležitý dílek skládačky stále chybí. Historici nyní usilují o identifikaci klečícího muže zachyceného na fotografii několik okamžiků před smrtí. Jürgen Matthäus spolu s ukrajinským historikem Andrijem Mahaleckým procházejí dochované seznamy obyvatel Berdyčiva i archivní dokumenty z léta 1941 a snaží se přiřadit oběti jméno.
Úkol je mimořádně obtížný. Před německou invazí žilo v Berdyčivu přibližně dvacet tisíc Židů. Když město na začátku roku 1944 osvobodila Rudá armáda, naživu jich zůstalo pouhých patnáct.
Poslední žid z Vinnycje
Dlouhá desetiletí byla fotografie bezvýhradně přijímána s popiskem, který vznikl podle ručně psané poznámky na zadní straně dochované kopie: „Der letzte Jude von Winniza“ (Poslední žid z Vinnycje).
Předpokládalo se, že výjev zachycuje masakry ve Vinnycji z podzimu roku 1941, kdy bylo zavražděno téměř celé židovské obyvatelstvo tohoto ukrajinského města. Vojáci, kteří si fotky vyměňovali nebo je popisovali s odstupem času, často zaměňovali místa i data.
Karmelitánský klášter v Berdyčivu - ve městě, u kterého se masakr odehrál
Neznámý fotograf a proces s Eichmannem
„Fotografování poprav bylo ze strany velení SS oficiálně zakázáno, ale tento rozkaz se masově porušoval. Řadoví vojáci i důstojníci vnímali tyto události jako neopakovatelné dobrodružství nebo důkaz své převahy. Fotoaparát byl pro ně nástrojem moci stejně jako pistole,“ vysvětluje historik Jürgen Matthäus.
Podle všeho autor snímku stál jen několik kroků od kata. Nešlo o oficiálního válečného zpravodaje, ale o jednoho z mnoha vojáků, kteří se přišli na vraždění podívat ze zvědavosti.
Fotografie byla oficiálně předložena jako důkazní materiál během procesu s Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě. Byla publikována ve světových médiích, vyvolala celosvětové zděšení a stala se vizuální definicí nacistického zla.
Zdroje:
https://youtu.be/Pa4pOPHoc_g?si=hmCkuroHb3a9Dt4y
https://zoom.iprima.cz/historie/posledni-zid-masakr-vinnycja
https://www.denik.cz/svet/masakr-vinnycja-ukrajina-nkvd-ss/
https://www.novinky.cz/clanek/internet-a-pc-ai-umela-inteligence-pomohla-odhalit-vraha-z-ikonicke-fotografie-holokaustu-40545381
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Last_Jew_in_Vinnitsa
https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/jakobus-onnen-posledni-zid-fotografie-holokaust
